Před pár dny vystoupil v televizní talk show pana Šípa dosluhující prezident stomatologické komory pan doktor Pavel Chrz. A i když je show pana Šípa celá laděná jako zábavná, přeci jen se pan doktor nevyhnul pár vážným slovům a to dokonce s hořkým podbarvením. Zmínil se totiž i o tom, že v rámci výkonu své funkce ve Stomatologické komoře musí poměrně často docházet do Parlamentu a diskutovat s poslanci a senátory. A tehdy již tak vážný obličej pana doktora zvážněl ještě více, na okamžik se zamyslel, a pak řekl: „ Já když takhle chodím do toho Parlamentu s poslanci něco vyjednávat, … tak jsem vždycky neskutečně překvapen, …. jak dokáže někdo, koho si mohl člověk i vážit, a který má za sebou i velice úspěšnou akademickou kariéru, zblbnout, když tam (do Parlamentu) sedne“.

Já nechodím do Parlamentu vyjednávat podmínky pro provozování stomatologické ordinace. A i to slůvko „chodím“ je v mém případě příliš nadnesené. Většinou s poslanci a senátory navazuji kontakt jen prostřednictvím emailu, nebo osobním setkáním v jejich poslaneckých kancelářích tady v Jižních Čechách. Poprvé to bylo v roce 2011. To je před šesti lety. Přímo v Senátu jsem byl jen dvakrát,

a o léčebném konopí a zoufalých podmínkách starých a nemocných lidí, kteří tuto bylinu potřebují pro své léčení, jsem tam hovořil s pěti senátory ze zdravotního výboru. Paní doktorka Milada Emmerová mi tehdy přislíbila pomoc a skutečně se následně některé věci změnily.

Co se ale za těch šest let změnilo, a jak ty změny probíhaly?

Z počátku jsme od různých politiků a medicínských odborníků mohli slyšet, že rozruch kolem konopí je jen nafouknutá bublina, že žádné jeho léčebné účinky nebyly nikdy a nikde prokázány, že THC je vysoce návyková látka, která mladé lidi přivádí k heroinu, a že Česká Republika musí ctít a dodržovat své mezinárodní závazky v oblasti návykových látek, vyplývající z Jednotné úmluvy o omamných látkách (Single Convention on Narcotic Drugs), vypracovaných a přijatých v roce 1971 v OSN.

Jenže konopí fyzicky není návykové vůbec a jeho psychická návykovost je na úrovni černé kávy.

Prostředkem postrkujícím mladé lidi k heroinu a jiným tvrdým drogám není konopí, ale legální alkohol. Jako lék je tato bylina prokazatelně užívána cca osm tisíc let, a z logiky věci od počátku lidstva. Ostatně v době, kdy nás naši politici a medicínští odborníci ubezpečovali o tom, že oni

o žádných léčebných účincích konopí nevědí, tak ho Izraelci, Kanaďané, Američané a Britové ve svých zdravotnických systémech k léčení používali. A pokud se jedná o Jednotnou úmluvu, tak i tam nám bylo lháno. Tato Úmluva totiž nic takového, jako je naprostý zákaz návykových látek, nenařizuje. Pouze vybízí jednotlivé státy, aby byl volný přístup k těmto látkám omezen, a je na jednotlivých státech, jak toto omezení pojmou. Takže i v těchto věcech nám naše politická a medicínská elita lhala, a lže stále.

A tak, když jsem v TV slyšel, že naši poslanci a senátoři prosadili zařazení konopí mezi léčivé látky, byl jsem nadšený. Byl to první příznivý krok v té záplavě lží, které ze sebe sypali lidé, jako byl tehdejší ministr zdravotnictví Dr. Heger, či představitelé Státního úřadu pro kontrolu léčiv.

Skutečně jsem se domníval, že nyní již bude trvat jen pár týdnů, než se tato léčivka objeví v lékárnách, a já konečně budu moci s jeho ilegálním pěstováním pro mou dceru Martinu přestat.

Jen jsem nějak zapomněl na to, že v naší zemi není rozhodující to, jestli poslanci přijmou nějaký zákon, ale rozhodující je to, jak se k tomuto zákonu postaví ti mocní, kterých se ten který zákon týká. V tomto případě tím mocným je právě náš Státní úřad pro kontrolu léčiv a ti, kteří jej ovládají.

A SÚKL se skutečně nenechal zahanbit. Během pár týdnů jeho „odborníci“ vypracovali to známé Opatření obecné povahy 04-13, kterým léčebné konopí zařadili mezi zcela nehrazené léky. Následně pak uzavřeli dohodu o dovozu této léčivky z Holandska, tedy z té vůbec nejdražší oblasti. A podle toho to pak vypadalo s jeho cenou. Na Václavském náměstí, když jste měli trochu štěstí, jste si mohli koupit gram konopí od dealera za 150 Kč. Nemocný člověk si na odběr konopí z lékárny musel vyřídit speciální recept, a pak ještě zaplatit 350 Kč za gram, plus poměrně vysoký poplatek lékárně.

Pro mne, a asi nejen pro mne, to byl pořádný šok.

Pak se ale zvedla vlna protestů, a i novináři začali klást politikům velmi nepříjemné otázky. A tak SÚKL přišel s dalším fíglem. Za zvuků fanfár sdělovacích prostředků bylo panem ministrem zdravotnictví Němečkem a ředitelem SÚKL panem Blahutou oznámeno, že léčebné konopí bude ještě více zpřístupněno lidu českému, a to za cenu 130 Kč za gram.

Jak jsem již mnohokrát psal, s touto cenou by to moji dceru Martinu stálo „pouhých“ dvacet tři tisíc čtyři sta korun. Proti původním šedesáti třem tisícům jistě pakatel. Jenže jak pro koho. Poslanci, senátoři, prezident, podnikatelé a vysocí státní úředníci by s tím asi problém neměli. Pro ty ostatní je i tato cena nepřekonatelnou překážkou. Tak pro koho SÚKL vlastně to léčebné konopí nakupuje? To skutečně platí, že konopí je jen pro ty, kteří si to mohou dovolit? Ale co ti ostatní? Co moje dcera? Tito lidé jsou Státním úřadem pro kontrolu léčiv určeni k likvidaci?

Před pár dny mi zavolala ředitelka Pacientského spolku pro léčbu konopím (KOPAC) paní Hana Vágnerová, aby mi sdělila, že se na ni obrátila ČT1 s tím, že připravují šot do večerního zpravodajství o současném stavu okolo léčebného konopí. Vyžádali si od ní nějaké materiály a zároveň ji požádali o kontakt na některého pacienta, který již konopí pro své léčení užívá. Vzhledem k tomu, že ne každý pacient má ještě stále odvahu říci veřejně, že tuto bylinu užívá, byli jsme požádáni, jestli by k tomu něco neřekla Martina. Samozřejmě jsme souhlasili.

Já tak trochu doufal, že se v tom vysílání dozvíme nějaké dobré zprávy. Jako třeba to, že SÚKL konečně vybral tuzemského pěstitele a dodavatele léčebného konopí, a že tato léčivka již skutečně bude v našich lékárnách dosažitelná všem. A já se domnívám, že ta má naděje nebyla až tak příliš z fantazie snů. Protože SÚKL v listopadu  loňského roku skutečně vypsal soutěž na tuzemského pěstitele a dodavatele, a dva zájemci se do ní přihlásili. Ale opět se ukázalo, že jsem jen hloupý a naivní trouba, který si neustále myslí, že podstatou lidí je jejich empatie a lidství, ne jen hrabivost, bezcitnost a pohrdavé přehlížení druhých.  

V  pořadu vystoupil i pan ředitel našeho Státního úřadu pro kontrolu léčiv, ing. Zdeněk Blahuta, a velmi rychle mne z tohoto mého bludu vyvedl. Prohlásil, že ani jeden z  pěstitelů nesplnil jeho úřadem zadané podmínky a že tedy od února letošního roku již v lékárnách žádné konopí nebude. Dál jsme se od něj ještě dověděli, že se hledá dovozce konopí ze zahraničí, ale že zatím nikdo o licenci nepožádal. No, když se prostě chce, tak se do propozic soutěže dají napsat takové požadavky, že by to byla spíše rarita, kdyby se do ní někdo přihlásil.

Na druhé straně, k čemu je dovoz tak předraženého konopí, když si ho stejně opět nikdo nebude moci vyzvednout? Vždyť to konopí, které patrně zase má být z Holandska, má opět stát 300 – 350 Kč/g.

Přesto, že se pan ředitel při tomto svém proslovu nesmál, tak to vše připomínalo velmi špatný vtip. Není to tak dávno, co si mocní činitelé tohoto státu stěžovali na to, že konopí z lékáren odebralo jen pár lidí. A farizejsky k tomu hned dodávali, že z toho je vidět, že pacienti o něj nemají zájem. Když se jich ale novináři ptali, jestli si skutečně myslí, že by to někdo z prostých obyvatel tohoto státu za ty ceny mohl kupovat, tak velmi neradi připouštěli, že „cena na nezájmu asi taky nese svůj díl“.

A já dodávám, že podstatný díl.

Kde žijí lidé, jako je pan ředitel Blahuta a naši ministři zdravotnictví? Oni si skutečně myslí, že normální pracující člověk, nebo důchodce, či dokonce nějaký invalidní důchodce může ze svého příjmu každý měsíc vyčlenit bezmála čtyřiadvacet tisíc korun na svůj lék? Ale i kdyby někdo takový důchod měl, mohl by všechny tyto peníze dát jen za lék? Z čeho by pak žil? A z čeho by platil nájem, své oblečení a další věci, které ke svému životu potřebuje? Nebo skutečně platí slova pana doktora Pavla Chrze, že kdo sedne do poslanecké lavice, a patrně i na význačné státně úřednické místo, tak zblbne?

Do soutěže o dodávky konopí do lékáren se ucházela i firma, která ho již pěstuje a dodává do výzkumného ústavu. Je jistě pravda, že mezi konopím určeným pro výzkum, a konopím určeným do lékáren bude nějaký rozdíl. Například v obsahu škodlivých látek, jako jsou pesticidy či těžké kovy. Na druhé straně je jistě také pravda, že pokud někdo pěstuje pro výzkumný ústav, tak pro něj asi nebude příliš velký problém přizpůsobit své pěstební podmínky tak, aby byl schopen dodávat i do lékáren. Tak proč to nejde uskutečnit?

Všichni, kteří bojujeme za skutečnou legalizaci konopí pro všechny a nejen pro novodobé zbohatlíky, se zákonitě musíme ptát, v čem je u nás chyba. Přece i poslanci, senátoři a státní úředníci vidí, že i v zemi, kde celý ten na prostých lidech spáchaný podvod o nebezpečnosti konopí vznikl, ve Spojených státech amerických, dnes mají legální přístup ke konopí všichni. Nejen nemocní lidé, ale skutečně všichni. A že to samé je ve Španělsku, Portugalsku a dalších státech. A určitě také vědí o tom, že Nejvyšší správní soud v Německu rozhodl, že pokud pacient nemá dostatek peněz na to, aby si mohl tuto léčivku koupit v lékárně, má právo si ji vypěstovat sám. A zrovna tak vědí, že německá vláda na základě tohoto rozsudku rozhodla, že každý pacient, který dostane od svého lékaře recept na léčebné konopí, dostane ho v lékárně zdarma.

Proč to v Německu jde a v Česku ne? Proč je u nás vše neustále úplně opačně? Proč to má pacient v Německu zdarma, v Kanadě a Izraeli za jednu desetinu tamního nejnižšího příjmu, ale v Česku to je za trojnásobek nejnižšího příjmu?

Podle pana doktora Chrze je to proto, že každý, kdo se dostane do Parlamentu jako poslanec či senátor, a patrně myslel i na vysoká státně úřednická místa, zblbne a začne se chovat nenormálně. A podobně se vyjadřují i další lidé. Tito všichni se domnívají, že poslanci, senátoři a vysocí státní úředníci ztratili kontakt s realitou a vše posuzují z hlediska svých možností. Čili podle možností lidí, jejichž měsíční příjem se pohybuje ve statisících korun.

Já ale s těmito závěry nesouhlasím. Tady se nejedná ani o zblbnutí, ani o ztrátu kontaktu s realitou. Pokud se kdokoliv zamyslí nad tou šestiletou anabází vývoje situace okolo léčebného konopí, jak jsem ji popsal výše, a uvědomí si, že jedinou dosavadní reakcí politiků a státních úředníků na problematiku léčebného konopí byly jen lži, zcela určitě musí dojít pouze k jednomu jedinému závěru. Že toto vše je jen a jen záměr. Záměr lidí, pro které utrpení nemajetných neznamená naprosto nic, a kteří i toto utrpení využívají jen pro své další obohacení.

Oni přesně vědí, jaká je skutečnost. A naprosto přesně také vědí, že díky jejich postoji tisíce a tisíce lidí trpí. Ale to je nezajímá. Protože oni také vědí, že i na tomto utrpení ubožáků je možné vydělat. Co udělá člověk, který trpí nějakou nemocí? Zajde pro pomoc a pro radu ke svému lékaři. A co udělá ten lékař? Předepíše mu nějaký lék, který mu SÚKL dal k dispozici tím, že jej schválil a zařadil do seznamu povolených léků v České republice. A pokud již do tohoto seznamu musel zařadit nějaký lék proti své vůli, jako je na příklad léčebné konopí, tak pro jeho výdej pacientům nastaví takové podmínky, že i přesto, že je také v seznamu povolených léků, je pro naprostou většinu lidí prakticky nedosažitelný.

Jinými slovy – nemáš-li dostatek peněz, odejdeš od svého lékaře s receptem na syntetické léky s vysokým stupněm návykovosti a s velmi neblahými vedlejšími účinky, které tě velmi rychle doženou k tvému lékaři znovu pro další takové léky, na tvé nové zdravotní problémy, vyvolané těmi prvními. Máš-li ale dostatek peněz, pak od svého lékaře odejdeš s elektronickým receptem na léčebné konopí, které skutečně léčí a žádné vedlejší neblahé účinky nemá.

Toto dnes již není jen můj názor. V minulých dnech jsem hovořil jak s  českými pěstiteli, kteří chtěli pěstovat léčebné konopí pro naše lékárny, tak i s dovozcem, který v minulosti konopí dovážel ze zahraničí. Všichni se bez výjimky shodli na tom, že SÚKL, řízený a reprezentovaný panem ředitelem Zdeňkem Blahutou, dělá, co jen může, aby zabránil skutečné dosažitelnosti této léčivky i chudými pacienty. A to, že vůbec nějaké léčebné konopí do našich lékáren pustí, je jen takovým malým bonusem pro novodobé zbohatlíky, kteří si to mohou dovolit, protože na to mají.

Je ale správné, aby některé léky byly pro všechny a ty jiné jen pro vybranou skupinu?

Neustále je nám ze všech stran našimi politiky tvrzeno, že jsme svobodní lidé žijící ve vyspělé demokratické společnosti. Ale je to pravda? Nevyměnila jen jedna totalita totalitu jinou?

Kdysi z nás Němci dělali podřadný národ a podle toho se k nám chovali. To bylo za války. Dnes ale žádná válka není. A žádní Němci z nás již podřadnou rasu nedělají.

Dnes tady ze starých a nemocných lidí dělají podřadnou rasu naši vlastní politici a státní úředníci.