Málokterá rostlina je opředená tolika mýty jako jmelí. Tato magická rostlina upoutávala naše předky zvláštním způsobem života a také tím, že i v zimě zůstává zelená. Možná i proto se stala důležitou součástí vánoční výzdoby. Snítka jmelí zavěšená nad štědrovečerní tabulí má přinést do domu štěstí a zabránit v přístupu zlým duchům.
Jmelí je vidličnatě rozvětvený, stálezelený poloparazitický keřík, dorůstající do kulovitého útvaru, který může mít až 100 cm v průměru. Roste na jehličnatých i listnatých stromech. Jako poloparazit jim ubírá pouze anorganické látky, i to ale může stromy postupně vysát a zničit.
Z krátkého kmínku vyrůstají pravidelně vidličnaté článkovité větve, které jsou v uzlinách rozšířené a snadno se lámou. Ve druhém roce života vyroste první dvojice vstřícných listů a poté se rostlina každým dalším rokem rozrůstá o jeden článek. Podle toho můžeme určit její stáří, které může dosáhnout až 40 let.
Lysé listy, vyrůstající v párech na koncích větévek, jsou přisedlé, podlouhle obvejčité až kopinaté, kožovité a celokrajné. Mohou být dlouhé až 5 cm a široké až 2 cm. Jejich barva závisí na hostitelském stromě – obvykle je žlutozelená, ale třeba forma rostoucí na jedlích bývá sytě zelená.
Jmelí kvete v březnu a dubnu drobnými jednopohlavnými květy, které jsou přisedlé po třech ve vidlanech v rozsochách a na vrcholech větví. Mají žlutavé zbarvení, samičí jsou usazené v mističkovité češuli s okvětím ze 4 nebo 6 lístků. Po opylení se češule změní v lepkavý obal a podílí se na vývoji nepravé, zpočátku zelené, jednosemenné bobule, která dozrává právě v prosinci. Její barva se liší podle území, kde jmelí roste. V Evropě má bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou tyto kuličky žluté, oranžové nebo i červené.
Podle barvy (evropských) bobulí získala rostlina svoje druhové jméno – alba znamená “bílá”. Rodové jméno viscum znamená “lepkavý” a jmelí si je vysloužilo podle vlastnosti látky obsažené v bobulích. Viscotoxin je nejen lepkavý, ale také ve větších dávkách jedovatý. Jedlý je naopak pro ptáky, kteří si na bobulích v zimě pochutnávají (hlavně brkoslav, drozd brávník a pěnice černohlavá). Pomáhají tak rozšiřovat jeho semena, která jsou pro ně nestravitelná. Mimo viscotoxinu rostlina obsahuje také lektiny, cholin (vitamin B8), triterpenické kyseliny a další látky.
Jmelí považovali za magické už staří Keltové. Podle zápisků Plinia staršího druidové o zimním slunovratu sklízeli tuto rostlinu při zvláštním obřadu zlatými srpy. Protože jejich posvátným stromem byl dub, používali nejvíc právě jmelí rostoucí na dubech. I když archeologové dosud nenašli ani jeden zlatý srp, je jisté, že jmelí mělo mezi Kelty, Germány i Slovany pověst velmi mocné rostliny. Možná za to může fakt, že jmelí roste v korunách stromů, tedy v prostoru mezi nebem a zemí. A právě toto pomezí mělo pro naše předky magický význam.
V lidové víře je jmelí spojeno s Vánocemi, také s hojností a štěstím (čím víc má na sobě větévka bobulek, tím lépe) a navíc i s láskou mezi mužem a ženou. Podle různých pověr také chrání před zlými duchy – i přes to, že v mytologických textech má většinou nepříznivou úlohu: staří Germáni věřili, že pomohlo zabít oblíbeného boha Baldra, křesťané zase, že z kmene jmelí byl vyrobený Kristův kříž. Po ukřižování se tak styděl, že se zmenšil až na dnešní velikost a nechává se vyživovat od stromů stejně, jako křesťan žije z krve a těla Kristova.
Jmelí má i léčivou moc. Ve starověku bylo používané na léčení sleziny, epilepsie nebo při mrtvici. Moderní výzkumy prokázaly pozitivní účinky na imunitní reakci proti rakovinným buňkám, u některých typů rakoviny také zpomaluje růst nebo dokonce způsobuje zmenšení nádoru. Výtažky ze jmelí jsou také součástí léčiv proti zánětům nervů a kloubů a nezánětlivým degenerativních onemocnění kloubů (artróz), proti vápenatění tepen, diuretickým obtížím a vysokému krevnímu tlaku. Jeho podání zlepšuje i imunitní reakci u lidí postižených AIDS.
Jak už jsem napsala výše, jmelí je jedovaté, i když tato jedovatost je sporná. Uvádí se, že i 20 bobulí je u zdravého jedince ještě bezpečná dávka. Nebezpečné je hlavně pro malé děti a těhotné ženy, protože může vyvolat děložní stahy. Také zpomaluje pulz, což může být příjemné pro lidi s vysokým, ale nepříjemné pro jedince s nízkým tlakem. V neposlední řadě dráždí sliznici žaludku a střev, a tak může v nejlepším případě vyvolat nevolnost nebo průjem. K samoléčení se proto tato rostlina příliš nedoporučuje.
