Chelidónion herba coeli – Vlaštovka bylina nebes.

Řecký název vlaštovičníku zní chelidónion a je odvozem od slova chelidón znamenající vlaštovka. Je přisuzován této bylině možná právě proto, že začíná ukazovat své květenství v době, kdy překrásné vlaštovky přilétají z teplých krajů a v době, kdy tato stvoření opět odlétají, bylina začíná postupně odkvétat.

Je také prastarou bylinou mágů a alchymistů, která byla již v minulosti považována za bylinu magickou a nazývali ji bylinou nebes (herba coeli), poněvadž je jedinou bylinou nesoucí v sobě všechny živly: oheň, zemi, vodu i vzduch a to údajně rovným dílem.

Dochované pověry praví, že je i rostlinou napomáhající při útěku z nastražené pasti či při neoprávněném a nespravedlivém uvěznění. Známá rakouská bylinkářka Maria Treben o této léčivce říkávala, že byla zachráncem jejího života, jelikož ji velmi pomohla při závažné chorobě, kterou Marie prodělala v uprchlickém táboře.

Léčivé účinky tohoto záchrance jsou známy již od dob antických a u nás je bylina důvěrně známá pod názvem Vlaštovičník větší. Vlaštovičník svými schopnostmi okouzlil nejen Theofrastose, který se o vlaštovičníku nejednou zmínil ve svých spisech, ale i spoustu dalších autorů, kteří věděli, že nejde jen tak o nějaký plevel.

Ve středověku se vlaštovičník využíval k léčbě žloutenky či jater a ve 20. století byl dokonce pěstován, avšak po čase z této praktiky sešlo, jelikož bylo zjištěno, že mimo žádoucích efektů na organismus jsou zde i ty nežádoucí. V lidovém léčitelství byl vlaštovičník používán nejen na jaterní a žlučníkové potíže, ale i na záněty v oblasti žaludeční sliznice.

Vlaštovičník větší je původem z evropského Středomoří, ale je hojně rozšířen i v Severní Americe, kam byl osadníky po roce 1672 přivezen především pro své léčivé účinky. Najdeme jej v Evropě na sever až po Skandinávii, také v mírném a subarktickém pásmu Asie až po Japonsko a Čínu. U nás roste hojně v oblastech od nížin po pahorkatiny, v oblastech s vyšší nadmořskou výškou jen zřídka. Vybírá si půdy výživné, s vyšším obsahem dusíku, dostatečnou vlhkostí, nejčastěji v polostínu podél cest a plotů, v zahradách nebo rumištích. Vlaštovičník větší je vytrvalá bylina z čeledi makovité a je to jediný druh rodu vlaštovičník. Je velmi důležité znát skutečnost, že je řazen mezi významné jedovaté rostliny.

Dorůstá výšek až jednoho metru, lodyhu má větvenou a ochlupenou. Na lodyze jsou vstřícně postavené, vejčité, laločnaté, vroubkované a na rubu řídce ochlupené listy. Na dlouhých stopkách vyrůstají květenství, vytvářející ze sytě žlutých květů okolíky. Kvete od května do září a po odkvětu dozrávají semena v plody, jimiž jsou šešulovité tobolky.

Lodyha i listy vlaštovičníku se krásně lámou a z rány rostlina roní tmavě žluté až oranžové mléko. Ke sběru se využívá v období květenství, tedy od května do června a je možné sbírat i kořeny a to na podzim či na začátku jara. Mezi obsažené látky patří alkaloidy izochinolinového typu (nejvýznamnější je chelidonin a homochelidonin –  obsaženo velké množství), deriváty kyseliny kávové, kyselina nikotinová, chelidonová, jablečná, citronová, silice, flavonoidy a enzymy.

Nať obsahuje především alkaloidy, které jsou příbuzné alkaloidům opiovým, droga se vyznačuje omamným pachem, palčivou, ostrou a hořkou chutí. V sušeném stavu se jedovatost byliny poměrně snižuje, avšak v každém případě její užití musíte konzultovat s lékařem. Hlavní toxické látky působí tlumivě na centrální nervový systém, působí mírně anesteticky a uvolňují křeče hladkého svalstva. Působí také slabě narkoticky, později mohou vyvolávat křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšují sekreci slin a po přechodném pálení zevně vyvolávají znecitlivění kůže. Mohou způsobit podráždění dechu, později jeho ochrnutí a následně smrt.

Po požití mléka z vlaštovičníku se obvykle objeví podráždění sliznice nebo pokožky, místy se mohou objevit puchýře, otrava se projevuje také škrábáním v krku, zvracením, průjmem a močí s krví. Proto je opravdu nezbytné jeho užití a dávkování konzultovat s lékařem.

Vlaštovičník působí povzbudivě na hladké děložní svalstvo, na srdeční činnost, zvyšuje krevní tlak a rozšiřuje koronární cévy. Již od pradávna se šťávou z byliny potírají a odstraňují bradavice a to s velkou úspěšností, zatímco v posledních letech hledá moderní věda v této rostlině potencionální zdroj účinných léků proti rakovině. V současnosti i někteří léčitelé věří v její vliv proti některým druhům rakoviny. Je také řazen mezi fytoncida, což jsou rostlinné drogy zastavující růst mikroorganismů. Faktem je, že v tomto směru už proběhlo laboratorní zkoumání sušené natě a byla zde zjištěna schopnost zastavit růst buněk mikroorganismů a obecně posílit odolnost proti infekčním nemocem.

A i když je v současnosti „Vlaštovka bylina nebes“ spíše zakázanou jedovatou rostlinou pro vnitřní užití, neznamená to, že časem nemůže přinášet křídla právě pacientům s onkologickým onemocněním.