Je tomu asi dva měsíce, co jsem měla možnost zúčastnit se organizovaného víkendu v Nizozemí, kde se užily vysoké dávky (asi 30 g na osobu) lanýžů obsahujících psilocybin, v legálním prostředí. Odhodlaní odvážlivci tak mají možnost důstojně podstoupit vlastní zkušenost v bezpečném prostředí bez ohrožení vlastní svobody legálním rámcem.

„Magické houby“ se obecně řadí mezi psychedelika. Jejich aktivní látkou je psilocybin, který se v současnosti zkoumá vědeckou komunitou pro terapeutické účely. Jeho potenciál směřuje k léčbě deprese, závislostí či ke smíření se se smrtí u pacientů s nějakou terminální diagnózou. Jejich účinek zcela závisí na faktorech jako jsou set (mindset – všechno, co člověk zrovna prožívá, kde si v životě stojí, se na zkušenosti může projevit + se sem řadí i záměr – co od zkušenosti chceme), setting (prostředí, ve kterém je dávka užita) a dávkování (množství a druh látky).

Miliony psychonautů užívají houby obsahující psilocybin ilegálně za účelem sebepoznání. V tradičních kulturách Jižní Ameriky, ale i jinde po světě, se tzv. magické houby (obsahující totožnou aktivní látku psilocybin jako lanýže) užívaly i rituálně, za účelem léčení a spirituálního poznání. V současnosti však existuje jen pár míst na světě, kde je jejich užívání povolené. Jedním z nich je i liberální drogovou politikou proslulé Holandsko. Sesterská organizace České psychedelické společnosti, UK Psychedelic Society (Anglická psychedelická společnost), již více než dva roky pořádá výpravy za bezpečnou psychedelickou zkušeností právě do Nizozemí a já měla možnost se jedné takové zúčastnit.

Užijete-li nějakou psychoaktivní látku v zemi, kde je to zakázané, vždycky riskujete, že se „něco zvrtne“. A ač samotné užívání není nelegální, manipulace s látkou je. Navíc potýkat se s policií nebo jinými autoritami ve změněném stavu vědomí, to zavání náročnou zkušeností až bad tripem.

Projekt Psychedelic Experience Weekend vede Stefana Bosse, spolukoordinátorka zmíněné anglické psychedelické společnosti. Během studií psychoterapie se rozhodla, že chce lidem poskytovat možnost, jak zkušeností projít v bezpečí. Vlastní svobodu ani nikoho jiného však v UK riskovat nehodlala. A tady to všechno začalo.

Prostředí zkušenosti

Pohodlné stavení přesně slouží účelům rituálu s houbami. V poschodí jsou pokoje jak na penzionu a v přízemí se nachází kuchyně, společná jídelna a velký sál, který může stejně tak sloužit k hromadné meditaci, jako k organizátory zamýšlené zkušenosti. Vaření má pod palcem modrooká holka, která píše blog o veganském jídle a vede v Londýně workshopy o zdravém stravování. Mezi facilitátory najdeme organizátora berlínské konference Altered, učitelku meditace z Londýna a další dva studenty psychoterapie. Všichni k houbám, respektive k lanýžům také obsahujícím psilocybin (truffles), které jsou v Holandsku dostupné k zakoupení, přistupují s velkým respektem.

Průběh víkendu

První večer proběhl v seznamovacím duchu. Nekonečné opakování jmen prostřednictvím her mi umožnilo nevolat na ostatní v následujících dnech „Hey you!“. Následovalo vysvětlení toho, co se bude dít, a sdílení jednotlivých motivací k užití.

Ranní taneční rozcvička i společná snídaně nastartovaly další den. Jeho průběh nabral rychlý spád. Shromáždili jsme se venku, kde jsme společně zazpívali naučenou písničku pro poctu Zemi. Rozebrali jsme si balíčky psychoaktivních lanýžů. Každý dva po 15 g. Poté jsme se po jednom očistili šalvějí a na chvíli si šel každý po svých. O samotě a s klidem v duši i mysli jsem si utvrdila záměr a pomocí sklenice z lanýžů v pytlíku nadělala kašičku pro lepší následnou manipulaci. Poté jsme se všichni pomalu navrátili dovnitř.

Uprostřed místnosti se na dečce vyšívané indiánským vzorem rozžehlo 5 svící – 4 za každý světový směr a jedna centrální. Za chvíli se naplnila významnými předměty účastníků i organizátorů, jako jsou krystaly, amulety, silové předměty, de facto tam mohl položit kdokoliv, co chtěl a uznal za vhodné. Později se k vystavěnému oltáři přineslo jídlo, pastelky a výkresy.

Po stranách sálu se připravily matrace, aby na nich jednotliví účastníci mohli pohodlně ležet, sedět, klidně i stát na hlavě, kdyby třeba chtěli. U každé matračky nechyběla voda a klapky na oči. Všichni se pohodlně usadili, každý dostal zázvorový čaj s úkolem v něm rozmíchat rozdrcené houby. Zázvor údajně snižuje pravděpodobnost nevolnosti.

Zdroj: Psychedelic Experience Weekends

Vejdi s respektem

Usrkáváme čaj a je jasné, že se každý snaží soustředit na to, proč tam vlastně je. Proč se někdo rozhodne namísto poklidné soboty vyrazit do jiné země za zkušeností, která podle všech vypovídajících pramenů není zrovna jednoduchá? Myslíte-li si, že je požívání psilocybinových lanýžů (či houbiček) sranda, pak bych vás ráda vyvedla z omylu. Jedná se o velmi hlubokou a sebereflexní zkušenost. Lidé tam jezdí vyřešit si stará traumata, potlačené problémy, které vyplouvají na povrch, i potíže běžného života.

Začínám cítit příval horka a jemnou vibraci, nasadím si klapku na oči a pomalu ulehnu. Stefana pustí profesionálně zvolenou hudbu, kterou užívají vědci z výzkumného centra Imperial College London, kde podávají psilocybin dobrovolníkům v rámci výzkumu. Jedná se veskrze o střídající se melancholické melodie. Uklidňující hudba s pozitivními prvky střídá rychlejší s rozrušujícími aspekty.

Z jedné předchozí zkušenosti vím, že při vyšších psychedelických dávkách je jedno, jestli máte oči zavřené, anebo otevřené a díváte se do klapky (tmy). Opět si vyzkouším, že to takhle u mě funguje. Obraz se začíná pohybovat. Jako bych najednou měla v hlavě vesmír, pohyblivou hmotu, jako bych měla vědomí kapalnější a mohla si v něm plout. Soustředím se na to, co od zkušenosti chci. Hlavou mi letí myšlenky a otázky. Odpovědi se dostavují hned. Jsou jasné, jako by vycházely z mého vědomí, s lehkým nádechem sarkasmu. Stejně jsou to všechno věci, které dávno vím, ale nechci si je připustit, anebo dělám, že je nevidím. Najednou tu jsou, přede mnou, v mé hlavě, skoro hmotně. Prožívám je i fyzicky. Není mi dobře. Chvíli si pobrečím, uleví se mi. Kdesi hluboko jsem přijala skutečnost, kterou jsem odmítala, a jsem lehčí. Jdeme dál. Další a další témata, ať už méně, či více závažná a bolestivá se mi vyjevují na mysli a já mám možnost se na ně podívat z naprosto jiné perspektivy. K tomu si uvědomuju, jak mi něco vevnitř naprosto zásadně a reálně dává prožít, co je a není správné.

Nastane ticho. Rozlehne se místností jako hustý dým. Úzkost na chvíli poleví a já si uvědomím, že se mi chce na záchod. Oddělám si pásku a otevřu oči. Spadne mi čelist. Všude skrze realitu je rozrostlé mycelium. Působí to, jako by tady bylo vždycky, ale já ho jen normálně nemohla vidět. Navíc celá realita dostala takový příjemný růžový filtr, je mi v tom dost hezky. Cítím se slabě, ale přijde mi zábavné pohybovat se ve stavu, který ovládám o trošku méně než obvykle. Záchod neproběhne bez záchvatu smíchu a vracím se zpátky. Zrovna hraje vážná hudba. Většina účastníků prochází nějakým procesem. Lehnu si zpátky a za chvíli tam padám. Třesu se a tečou mi slzy. Snad už naposledy se probírám minulým vztahem a nakonec se směju. Houby mají smysl pro humor, fakt.

Zbytek „tripu“ pozoruju ostatní. Lady, která se představila jako byznysmanka, co chtěla a měla pořád víc, ale skončila nespokojená na antidepresivech a alkoholu, si docela poplakala. Měla za sebou už zkušenost s ayahuaskou, která ji nasměrovala na cestu. Další den pak rozzářená říkala, že už přesně ví, kam dál, a hledat už nic nepotřebuje.

Nejstarší účastník, už v důchodu, přijel již potřetí během dvou let. Nikdo se od srdce nesmál tak dlouho jako on. Mladík na kraji docela poplakává. Na začátku zmínil, že mívá úzkosti a už zkusil snad všechno. Jeden z facilitátorů si jej od začátku vzal pod křídla, a kdykoliv bylo třeba, tak se objevil. Několikrát se šli i projít a viděla jsem, jak se smějí za oknem.

Shrnutí

Postupně jsme si pobrečeli všichni. Každý z nás si tady během jednoho sobotního odpoledne prožil hloubkovou psychoterapii. Kolik návštěv psychoterapeuta jsme tímto obešli, těžko říci. Zda to zvládneme všichni adekvátně integrovat a odnést si ze zkušenosti maximum, taky těžko říct.

Ale všichni jsme další den během sdílení zmínili pocity lehkosti, klidu, spokojenosti, odhodlanosti. Obstáli jsme v hluboké sebereflexi sebe sama tam, kde se nedá lhát, utíkat ani obcházet. Tam, kde se čelí svým bubákům, protože přeci jen, jsou to naši bubáci a nikdo jiný než my se s nimi za nás nepopere.

Zdá-li se vám koncept Psychedelic Experience Weekends zajímavý, Stefana Bosse spolu s kolegyní Ciarou Sherlock budou na toto téma přednášet na konferenci Beyond Psychedelics 2018, která proběhne 21.–24. 6. 2018 v Praze.