Kvítky modré jak nebe nebo jako oči dívek, které marně čekají na návrat svého milého, patří čekance obecné. Právě teď je nejlepší doba pro sběr jejího kořene, ze kterého se už po 4000 let vaří nápoj kávové chuti, u nás známý jako cikorka.
Tato vytrvalá, až jeden metr vysoká rostlina z čeledi hvězdnicovitých, roste hojně na celém našem území, od nížin až po vysočiny. V prvním roce vyhání růžici listů, vykvétá obvykle až v roce druhém. Větvený stvol vypadá slabý, ve skutečnosti je ale tak tuhý, že je velmi nesnadné ho zlomit a utrhnout. Když se vám to přece jen podaří, zjistíte, že z poraněného stonku vytéká mléčně bílý latex.
Přízemní listy jsou kracovité, horní lodyžní podlouhle kopinaté, slabě zubaté. Květy, které mají blankytně modrou, vzácně také bílou nebo růžovou barvu, mají asi 2 až 4 cm v průměru. Můžeme je najít od července do října. Plodem je nažka bez chmýru.
Čekanku lidé postupně kultivovali na salátovou a nebo kořenovou formu. Z kořenových kultivarů (Cichorium intybus var. sativa) se získává cikorka a inulin. Z listových kultivarů (Cichorium intybus var. foliosum) jsou v současné době nejznámější tzv. belgická endivie (witlof), katalánská čekanka (puntarelle) a radicchio (italská čekanka). Z menší části se pěstuje i krmná čekanka.
Tato rostlina byla od starověku pěstovaná jako léčivá a salátová bylina – už staří Římané znali kultivar podobný dnešnímu radicchiu. I použití jejího kořene na přípravu horkého nápoje má tisíciletou tradici, cikorku znali ve starověkém Egyptě i ve starém Řecku. Staroegyptští kněží údajně konzumovali před magickými úkony čerstvou nať čekanky.
Čekanka je jednou z prvních rostlin, o kterých se jmenovitě píše v literatuře – zmiňují ji římští básníci Horacius a Vergilius jako výživnou potravinu pro chudé lidi. Její latinský název Cichorium znamená pole, intybus je složenina řeckého „sklízet, řezat“ a latinského tubus neboli stvol.
Také naši slovanští předci konzumovali čekanku, často ve formě listů jako jednu z prvních jarních zelenin, nebo jako známý nápoj z kořene. Poté se na ni tak trochu zapomnělo. K jejímu znovuobjevení došlo na začátku 19. století za tzv. kontinentální blokády, kterou vyhlásil Napoleon I. za války s Velkou Británií. Uzavřel tehdy evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu kávy a třtinového cukru. Díky tomu se začala pěstovat a šlechtit nejen čekanka, ale také třeba cukrová řepa. První průmyslová výrobna cikorky v Čechách byla uvedená do provozu v Mochtíně u Klatov na začátku 19. století.
V 70. letech 20. století bylo zjištěno, že kořen čekanky obsahuje až 20 % inulinu, který má pozitivní dopad na hladinu cukru v krvi a tím pádem je vhodný pro diabetiky. To opět oživilo poptávku po cikorce, která se v dnešní době hojnosti už nepije jako náhražka kávy z nouze, ale kvůli svým zdravotním přínosům.
Cikorkovou kávu si můžete vyrobit i sami. Stačí očistit kořeny od hlíny, nakrájet je na malé kousky a sušit v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě, až získají hnědou barvu. Poté je můžete umlít v mlýnku na obilí nebo na mák. Použití i dávkování je podobné jako u klasické kávy. Mimo inulinu čekanka obsahuje také třísloviny, seskviterpenické laktony, manit, kaučuk (bílý latex), cholin, aminokyseliny, železo, vápník, měď a vitaminy B, C, P a K.
Podporuje látkovou výměnu, posiluje játra a žlučník a tím pomáhá detoxikovat organismus, podporuje práci srdce, čistí cévy, snižuje cholesterol a potlačuje alergické reakce. Zevně se používá jako obklad na bolavé klouby a některé typy ekzémů (zejména atopického), nálev z květů se využívá rovněž k výplachům očí při zánětu spojivek, rohovek a duhovky.
Díky fruktooligosacharidům má příznivý vliv na celý trávicí trakt, kde výrazně podporuje růst symbiotických bakteriích (působí tedy jako probiotikum) a omezuje růst škodlivých (např. salmonely), působí protizánětlivě, zmírňuje zácpu a dokonce pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva (mimo podpory zdravých procesů a buněčné imunity také zabraňuje rychlému množení buněk).
Zdravé jsou i listové odrůdy čekanky, ze kterých si navíc můžete připravit chutné jídlo s typickou jemně hořkou chutí. Puntarelle se v Itálii podává přelitá dresinkem z ančoviček, česneku, oleje a vinného octa. U nás jsou známější čekankové puky, které si můžete vypěstovat i doma ve sklepě, když na podzim vykopete kořeny a ty dáte do písku a občas pokropíte. Připravují se buď zapečené se sýrem nebo prošutem, nebo se jí syrové jako součást salátu, podobně jako radicchio. Těmto salátům velice sluší netradiční kombinace s ovocem. Tak co, už se vám také sbíhají sliny?
