Dům postavený z recyklovaných materiálů. Pro někoho je to jednoznačně super nápad – recyklace je dnes v módě, je to v souladu se současným vzestupem ekologického myšlení. Jiný nad tím ohrne nos. Přece nebude používat použité, když si může koupit to nejlepší a nejnovější. A třetí se zamyslí: recyklace ano, ale bydlet v hromadě nebezpečného odpadu, to ne. Pojďme se taky zamyslet…
Recycling, downcycling a upcycling
Jistě tu nemusím vysvětlovat, proč je dobré a důležité zpětně využívat materiál, který by se jinak válel na skládce, případně někde v přírodě, plaval by v oceánu, nebo by přinejlepším skončil jako topivo ve spalovně. V dnešní době není recyklace jen módou, ale životní nutností.
Přímá recyklace znamená opětovné využití celých součástek z vyhozených spotřebičů, vratných obalů atd. bez nutnosti dalších úprav, při nepřímé se z tříděného odpadu většinou nejdřív vyrobí nová surovina a z té nové výrobky. Používá se jak u obnovitelných (např. dřevo, textil, organický odpad), tak u neobnovitelných (ropa, kovy ad.) zdrojů.
Při nepřímé recyklaci skoro vždy dochází k postupné degradaci materiálu. Týká se to papíru, textilu, nápojových kartonů a dalších. Tyto materiály každým použitím snižují svoji kvalitu, až jsou po několika cyklech vyřazené z procesu úplně. Tomuto jevu říkáme downcycling. I při domácí přímé recyklaci se někdy věci degradují – např. když roztrháme vyřazené oblečení na hadry, použijeme starý kartáček na zuby v dílně atd.
Opakem downcyclingu je upcycling, při kterém vzniká něco hodnotnějšího. Jako příklad se udává tvoření uměleckých děl z odpadků, nás ale bude zajímat praktičtější využití: projekty a firmy jako Zdrojovna (nové věci z vyhozených), Z pokoje do pokoje (renovace nábytku), Forewear (výrobky ze starého textilu), Stanley/Stella (oblečení z recyklátů), Ecoalf a menší část sortimentu Adidas (boty), Preserve (nádoby a hygienické potřeby), The Greatest Candle in the World (svíčky z použitého jedlého oleje), Contiqua a Gabarage (designové výrobky). Upcycluje se i podomácku: stále více lidí vyrábí nebo kupuje tzv. vintage a recy věci, nábytek ze starých palet apod.
Při upcyclingu často hraje roli ruční práce (zatímco průmyslové zpracování suroviny někdy znehodnocuje) nebo si u něj připlácíme za design. Pro výrobu něčeho, z čeho si potom postavíme celý dům, se tedy nejeví jako příliš vhodný. Můžeme jej ale využít při zařizování a bydlení – hlavně při pořizování nábytku a dalších doplňků do domácnosti. Případně se můžeme do výroby takového upcyclovaného zařízení pustit metodou DIY (Do It Yourself!).
Při hrubé stavbě domu se tedy spíš uplatní downcycling. Jsme ale kvůli svému ekologickému smýšlení odkázaní na průmyslově zpracované odpadky, recyklací degradované na něco ještě horšího? Nebo existují i jiné cesty?
Recyklované materiály
Pokud jde o „lisované odpadky“, existuje mnoho firem, které takovéto materiály ve formě panelů nebo celých domů nabízejí. Např. v Hrušovanech u Brna se z nápojových kartonů a polystyrenu vyrábí panely Flexibuild, ze kterých lze postavit celý dům, který navíc není nutné dál zateplovat. Vypadá naprosto standardně, jeho cena je ale oproti stejnému „klasickému“ poloviční. Že vám to složení nezní příjemně? Polystyren se přeci na klasických stavbách používá běžně, stejně jako spousta různých lepidel, tmelů, pěn a laků. Panely ze směsi papíru, hliníkové fólie a polystyrenu jsou tak jen zajímavou, ale o nic horší alternativou.
Projektem ve stadiu prototypu je tzv. Plastic Island, což by měly být tři pobřežní domky na ostrově u Švédska vytvořené pouze z desek, které byly slisované z plastů vylovených z oceánu. Na tomto projektu nazvaném Out Of Ocean pracují architekti Emily-Claire a Erik Goksøyr ze studia Goksøyr Arkitekter. Tyto domky budou sloužit pouze jako přístřešky pro potápěče, nejde tedy o trvalé bydlení. Tyto materiály mají sice k přírodním hodně daleko, uhlíkovou stopu (o které jsme se bavili dříve) ale mají tyto domy podobnou jako třeba dřevostavby.
Naštěstí existují i recykláty, které skutečně přírodní (alespoň více-méně) jsou. Např. dřevovláknitá izolace (Steico, Pavatex), foukaná celulóza, při troše tolerance některé OSB desky. Recyklovaná lepenka je součástí slaměných Ekopanelů. Recyklovaný papír je hlavním materiálem např. pro dům s názvem Universal World House, který vytvořili designéři ze švýcarské společnosti Wall AG. Jejich projekt domu za minimální cenu – cca 5000 dolarů – má pomoci lidem bez domova, uprchlíkům a obětem přírodních katastrof.
Jako podlahová izolace se v přírodních stavbách často používá výrobek z (recyklovaného) skla – pěnové sklo neboli pěnosklo. Dodává se buď v deskách, nebo jako granulát. Má vynikající termoizolační a hydroizolační vlastnosti (je nenavlhavé), je zdravotně naprosto nezávadné, nehořlavé, tvarově stálé, odolné proti mrazu, biologickému poškození bakteriemi, plísněmi, proti hmyzu i hlodavcům. A ještě víc: díky jeho velmi nízké hmotnosti se při jeho transportu ušetří nafta (třeba v porovnání s transportem štěrku, který je úplně nepřírodnější variantou podsypu podlah) a po skončení jeho životnosti (tedy po skončení životnosti celého domu) je možné ho opět zrecyklovat na původní výchozí materiál – sklo.
Příští měsíc budeme v tématu recyklace pokračovat povídáním o tzv. zemělodích, které staví „architekt odpadu“ Michael Reynolds, a o znovuvyužití starých cihel i starých domů.
Při nepřímé recyklaci skoro vždy dochází k postupné degradaci materiálu
Jako podlahová izolace se v přírodních stavbách často používá pěnové sklo neboli pěnosklo