Hadí kořen pálící jako čert
Jak už nám název napovídá, degustace hadího kořene je opravdu silným zážitkem. V prvních sekundách po požití neucítíte chuť žádnou, avšak po další chvilce se začne ozývat silná a vytrvalá pálivá chuť typická pro země jako Mexiko či Indie. Tato chuť je protkaná celou rostlinou a jakoukoli její stavební část, kromě jejího kořene, můžete využít v gastronomii jako náhražku pepře.
I latinské druhové pojmenování hydropyper znamená v překladu „vodní pepř“ a tím prozrazuje nejen obvyklé stanoviště této byliny poblíž vodních ploch, ale i její chuť připomínající pepř. Lidová označení hadí kořen, křupavka, vrabčí jazyk nebo vlčoun pod sebou ukrývají bylinu Rdesno peprník.
Již od prehistorie byla semena této byliny významným zdrojem potravy a často se pozůstatky této rostliny objevovaly i na archeologických nalezištích. Jelikož se věřilo, že rdesno vlastní anti afrodiziakální účinky, bylo účelně pěstováno jako pomůcka při potlačení sexuální touhy u mnichů, a tak jim napomáhalo ke snadnějšímu dodržení jejich celibátu.
Původ rdesna bychom našli v mírném pásmu Evropy, v severní Africe, Orientu, na Kavkaze, Sibiři a severní Indii. Sekundárním výskytem této rostliny se po jejím rozšíření stala severní Amerika a Austrálie.
Rdesno je rostlinou vlhkomilnou a tak se s ní setkáme především na stanovištích s dostatkem vláhy a mnohdy i na velmi stinných místech. Ke svému dobrému vývoji potřebuje hlavně dostatek živin v půdě. U nás v České republice roste roztroušeně, hojně se vyskytuje od nížin až po nižší horské polohy. Jelikož rdesnu pravděpodobně neškodí naše znečistěné vody, tak se dál s úspěchem rozšiřuje i na další místa. Najdeme jej u břehů, na vlhkých lesních cestách, v příkopech, na vlhkých polích a loukách, zkrátka na stanovištích s vlhkou, vyživenou, dusíkatou a nevápenitou půdou.
Občas je oříškem odlišit rdesno od jeho příbuzných a to hlavně v období, kdy ještě nekvete, ale s jistotou ho poznáte ve chvíli, když si kousek rostliny utrhnete a ochutnáte ji. Rdesno je jednoletá bylina výrazně palčivé chuti a dorůstá výšky okolo 15 – 50 cm. Na dobře živené půdě se může pyšnit výškou až 100 cm. Lodyhu má vzpřímenou nebo vystoupavou, obvykle rozvětvenou, lysou a často červeně či fialově naběhlou s uzlinami. Ve spodních uzlinách většinou koření. Válcovité botky jsou k lodyze volně přitisknuté, na horním okraji jsou uťaté a porostlé brvami dlouhými až 3 mm. Její listy jsou krátce řapíkaté, kopinaté až podlouhlé, na obou stranách zúžené, obvykle zelené až načervenalé barvy a často označené tmavou skvrnou.
Květenství má řídké, přetrhované a uspořádané do hroznů. Květy jsou drobné, nazelenalé a na okraji bělavé až slabě růžové. Opylování květu probíhá především pomocí cizího pylu anebo samosprašně (vlastním pylem) bez otevření květu, označující se jako kleistogamie. Rostlina kvete od července do října. Rozmnožuje se výhradně prostřednictvím vlastních semen, nažkami. Tyto nažky jsou trojhranné až 2,5 mm dlouhé, tmavě hnědé až černé barvy a jsou kompletně zabalené v tmavém okvětí. Udává se, že na jedné rostlině rdesna může každým rokem uzrát od 500 do 2.000 semen, která začínají klíčit až v pozdějším období jara roku příštího, kdy je půda už prohřátá a s dostatkem vláhy.
V rostlinné nati je obsaženo velké množství tříslovin, hořčin a ve významném množství i kyselina křemičitá, proto má celá bylina pepřovou chuť a nepochutnají si na ní ani zvířata. Nať k využití je ideální sbírat v červenci, můžete ji však sbírat až do období podzimu. Pokud se vám šťáva z rdesna dostane do očí, způsobí vám opravdu silnou a palčivou bolest.
V lidovém léčitelství se výjimečně využíval odvar či tinktura z rdesna proti průjmům, na zastavení krvácení, k desinfekci močových cest a zevně pak jako pomoc při revmatismu. Bylina obsahuje třísloviny, flavonoidy, rutin, hořčiny, kyselinu gallovou, silice, vosky, vitamín C, K a železo. Třísloviny jsou katechinového, galového a elagového typu obsaženy asi z 15 – 20 %. Dále obsahuje bistortovou červeň, bílkoviny, škroby, sliz a pektin.
Sbírá se oddenek a to na jaře a na podzim. Očištěný oddenek se pak suší na slunci nebo umělým teplem do teplot maximálně 40 °C. Droga působí svíravě a užívá se především při problémech s průjmy a vnitřním krvácením. Má také desinfekční účinek a ve formě obkladů se používá na léčbu zanícených ran či vředů. Rdesno bývá i úspěšným pomocníkem u některých forem leukémie, při anémii, zánětu žil, kloktadlo připravené z rdesna se osvědčilo při zánětech dutiny ústní nebo hltanu a na zpevnění zubů. Vnitřně se rdesno užívá v prášku (2x až 4x denně na špičku nože) a také ve formě nálevu (1 – 2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody a pije se 2x až 3x denně). Odvar, který disponuje razantnějším účinkem, bývá používán obvykle k zevní aplikaci a při aplikaci vnitřní se užívá jen po lžičkách. Dále má droga schopnost zmírňovat a zastavovat krvácení a používá se v nálevu proti silnému menstruačnímu krvácení nebo při krvácejících hemoroidech.
Rdesno využijeme lépe v gastronomii ke kořenění jídel například rozsekanými květy nebo listy, ochutit jím můžeme například smažená vajíčka, na která bohatě postačí i jedno květenství, nebo ho můžeme přidávat do gulášů, pečených mas či na rybu. Vždy jej však přidáváme až ke konci vaření.
Tak zkuste ochutnat pepř z přírody namísto známého pepře z obchodu. Třeba i vás Rdesno peprník osloví.
