Mohlo by se zdát, že problematika léčebného konopí (LK) je v naší zemi vyřešena. Znovu podotýkám, léčebného konopí.

Pokud dostane pacient od lékaře s oprávněním speciální e-recept, tak již jen stačí zavolat do lékárny, která smí s LK nakládat. Nahlásí jim kód receptu a někdy již druhý den, někdy až za dva dny, si ho může vyzvednout. Rád bych zde napsal, že ho ten pacient dostane zcela zdarma, jako je tomu v sousedním Německu, ale to je zatím hudbou budoucnosti. Tedy snad. Ale i ten náš současný stav je nejen v Evropě, ale i ve světě dost výjimečný, a to v tom dobrém slova smyslu. Za gram LK pacient zaplatí cca 17 Kč. Oproti 250 Kč/g z doby před ještě dvěma lety to je stav nesrovnatelný.

Potřebuje-li někdo měsíčně plnou dávku, kterou je možné předepsat bez toho, že by recept musel schválit revizní lékař, to znamená 30 gramů, zaplatí za to asi 500 Kč, a to se již také dá. Také tak pro něj každý měsíc chodím. Nemusím již mít strach z policie ani ze zlodějů. A také již nemusím po svých známých schovávat třílitrové sklenice se sušeným konopným květem a nemusím jim vysvětlovat, jak ten květ mají zpracovat a kam ho naší dceři dovézt, pokud by nás zavřeli. Úleva je to velká nejen pro mne, ale i pro ty naše známé.

Asi bych měl být spokojený. Bohužel nejsem. Občas totiž u pacientů, užívajících LK ve formě jointů nebo pomocí vaporizéru, dochází k situaci, kdy ho tímto způsobem užít nemohou. Pokusím se to vysvětlit na případu naší dcery.

Domov sv. Josefa v Žirči je jediným lůžkovým zařízením v Česku pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Nikdo z tamních klientů se již samostatně nepohybuje. Všichni potřebují pro jakoukoliv činnost asistenci někoho z ošetřovatelů. Jak jsem již mnohokrát napsal, dcera užívá LK i ve formě jointů. Účinek je velmi rychlý. Zatím k tomu asistenta nepotřebuje. Podmínkou ovšem je, dostat se z pokoje na dvorek ústavu, protože na pokojích se kouřit nesmí. Je to pochopitelné. Stačí si jen vzpomenout na loňskou velkou tragédii v domově pro postižené ve Vejprtech, kde na následky požáru zemřelo devět klientů.

Jenže když se někde nachladíte a dostanete horečku, tak vás ven nikdo z ošetřovatelů nepustí. A protože Martině se toto již stalo několikrát, snažíme se tento problém řešit. Ideální by bylo používání vaporizéru. Zkusili jsme, ale nevyšlo to. Dcera sama již spínač na vaporizéru nestiskne, takže by i zde potřebovala asistenci. A jedinými asistenty tam jsou sami ošetřovatelé, kterých je bohužel málo. Řešením jsou malé vaporizéry ne na konopnou sušinu, ale na extrakty, spouštěné pouhým potáhnutím. Říká se jim elektronická cigareta. Jenže je zde jedno velké JENŽE. Výroba konopných extraktů s vyšším obsahem THC než 0,2 % je v Česku stále zakázána.

Je to nelogické. Jestliže máte zdravotní problém, k jehož léčení potřebujete LK o potenci 18 % THC, tak vám ho lékař s oprávněním prostě předepíše a vy si ho v lékárně vyzvednete. Pokud byste ale k témuž chtěli použít extrakt vyrobený z téhož léčebného konopí, pak narazíte. V lékárně vám ho nevyrobí, a pokud si ho budete dělat sami, protože je to skutečně velmi snadná záležitost, tak porušíte zákon a hrozí vám minimálně pokuta ve správním řízení. A je zde ještě jeden problém.

Náplně do klasických elektronických cigaret, ty tzv. e-liquidy, jsou vlastně roztoky něčeho, například nikotinu, v propylen-glykolu. A aby se dosáhlo efektního hustého dýmu, přidává se ještě trocha přírodního glycerinu. Bohužel ze svých dřívějších pokusů vím, že udělat roztok ze surového konopného extraktu v tomto nosiči prakticky nejde. Zkoušel jsem vše možné. Různé poměry. Různé teploty. Jednou bez glycerinu, podruhé s ním. Vždy to dopadlo stejně.

Extrakt se již po velmi krátké době začal shlukovat do stále větších chuchvalců, až se vyseparoval zcela. Při tom se nalepil na stěny nádržky cartridge a tím vše skončilo. Při potáhnutí jsem do sebe dostal jen výpary nosiče (propylenglykolu s glycerinem), ale žádného, nebo jen minimálního množství extraktu. Je to zaviněno poměrně velkým množstvím vosků a cukrů, které konopný extrakt obsahuje. Samozřejmě je možné se jich zbavit. Jenže na to je již potřeba náležité laboratorní vybavení, které já nemám.

Ze zoufalství, či z náhlého prohlédnutí, mne napadlo odzkoušet ještě jednu variantu. Konopný extrakt jsem rozmíchal v čistém alkoholu. Vyšlo to. Extrakt se přestal shlukovat a používat ho v elektronické cigaretě bylo možné tři týdny. Pak již výše zmíněné vosky celkem spolehlivě ucpaly žhavicí jednotku cartridge a já ji mohl vyhodit.

Byl jsem z toho poměrně dost nešťastný, protože mne nenapadalo, jak dál. Nehledě k tomu, že i kdyby se mi podařilo najít nějaké své řešení, základní problém – nelegálnost mého počínání – by zůstal. Nejde o to, že bych se mohl dostat do maléru já. Jde o to, že pokud bych se do toho maléru dostal, nebyl by nikdo, kdo by dál tento extrakt dceři vyráběl. Pochopil jsem, že jediným řešením je opět se pokusit přimět politiky, aby v tomto případě nastoupilo jejich řešení – zákonem legalizovat výrobu konopných extraktů se stejnými poměry kontrolovaných léčivých látek, to znamená kanabidiolu a delta-9- tetrahydrokanabinolu, jako má i povolené léčebné konopí.

Ta vize opětovného dlouhotrvajícího přesvědčování mne ale nijak nelákala. Když je člověku třicet, tak si může dovolit absolvovat dlouhá jednání. Když je mu ale pětasedmdesát, tak toho času zase tolik nemá. Přiznám se, že jsem již dokonce přemýšlel o tom, že jednorázově vypěstuji tolik konopí s potřebnými parametry (7 % CBD a 7 % THC), abych z něj dokázal udělat alespoň dva a půl litru surového extraktu. Pak bych ale musel ještě najít někoho s laboratoří, kdo by byl ochoten jej následně pročistit. Zbylo by asi dva litry čistého extraktu, který by dceři vydržel na deset let.

Jak vidíte, ve stresu člověka napadají pěkně ujeté myšlenky.

Před nějakou dobou jsem se ale od přítele dověděl, že je docela možné, že o nic takového se pokoušet nebudu muset. Pan Adam Vojtěch, ještě jako ministr zdravotnictví, prý navrhl takovou novelu zákona 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů s tímto souvisejících, že by se výroba extraktů pro léčebné účely stala legální. Samozřejmě, že jsem si hned dotyčný návrh novely našel a velice pečlivě jsem si jej pročetl. Nenašel jsem nic. Pročetl jsem ho několikrát, ale vždy se stejným výsledkem. Přítel ale tvrdil, že to tam je a já jen špatně hledám. Pak mne moje žena upozornila na jednu větu hned v § 2, pod názvem „Pojmy“. V odstavci e) se tam říká že:

„Pro účely tohoto zákona se konopím pro léčebné účely rozumí konopí, které je výrobcem určeno k terapeutickému účelu u lidí nebo ke zpracování za tímto účelem.“

Ještě jednou vážené čtenáře upozorním na posledních pět slov – „… ke zpracování za tímto účelem“.

Pokud v těch pár slovech nevidíte nic světoborného, pak se tím netrapte. Já jsem to zpočátku takto také neviděl. Proto jsem nyní již „jen“ poslance Adama Vojtěcha v závěru loňského roku požádal o rozhovor. Sešli jsme se 28. prosince v jeho kanceláři v Českých Budějovicích. Chtěl jsem vědět, jestli těch pár slov skutečně znamená, že konečně nebude problém vyrábět extrakty pro léčebné použití i z konopí s vysokým obsahem THC. A on mi to s úsměvem potvrdil. Ovšem s jedním velkým ALE.

„Ano, bude to znamenat možnost výroby konopných extraktů pro léčebné účely, a to i z konopí s vyšším obsahem THC, než je v současnosti povolených 0,2 %. Ovšem pod podmínkou, že tento návrh novely zákona bude schválen do voleb do Poslanecké sněmovny. Pokud se to nestihne, tak vše spadne pod stůl a bude se muset začít znovu.“

Jako ministr zdravotnictví udělal Adam Vojtěch pro přijetí novely zákona 167/1998 Sb. vše, co jen mohl. Bez zbytečných fanfár, jalových slibů a předvádění se za řečnickými pulty nechal vypracovat příslušný návrh novely, tento 12. května 2020 poslal do Poslanecké sněmovny a hned 14. května byly jeho kopie rozeslány všem poslancům jako sněmovní tisk číslo 864. Ten pak úspěšně prošel i Výborem pro zdravotnictví. Jeho přednesením byl pověřen prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc. To se mělo stát ještě v roce 2020. Naposledy myslím 18. prosince.

Nestalo se tak, protože se projednával rozpočet na letošní rok a spousty poslanců se opět potřebovaly předvádět. Další termín byl 19. ledna. Opět k tomu nedošlo. A termín voleb, 8.–9. 10. 2021, se nezadržitelně blíží. Zatím je ještě stále čas na to, aby tato novela prošla jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem, a aby ji stihl podepsat i pan prezident. Zatím. Možná by stálo zato, aby se probudili i ti poslanci a senátoři, pro které v posledních volbách byla legalizace konopí jedním z hlavních hesel. Jednomu z nich, v této nové straně problematikou konopí pověřenému, jsem o tomto napsal. Požádal jsem jej, aby spolu se svými kolegy pomohli tento návrh novely dostat na pořad jednání. Bohužel odpověď jsem nedostal. Asi řeší jiný problém a lidé, kteří ke své léčbě léčebné konopí potřebují, opět musí ustoupit z cesty vyšším cílům. Co jen mi to připomíná?

“Asi bych měl být spokojený. Bohužel nejsem.”

“Ta vize opětovného dlouhotrvajícího přesvědčování mne ale nijak nelákala”

Foto: shutterstock.com