Na konci loňského roku jsem ve svém článku, nazvaném „Konopí, armáda a jedno téma do diskuse“, psal o skutečnosti, že zcela určitě armáda americká, a možná i armáda izraelská, využívá konopí k mírnění následků posttraumatické stresové poruchy u svých vojáků, kteří s neblahými následky prošli bojovými operacemi. Dělali a dělají to proto, že tam, kde léky a ostatní drogy zklamaly, konopí pomohlo.

To je ale užití konopí jako léku. Poté, co se ti vojáci vrátili z války domů. Tedy v době, kdy již užití čehokoliv na samotný boj nemá vliv. Ale drogy se braly i před samotným bojem. Napoleonovi vojáci fasovali litr vína. Za druhé světové války některé jednotky na sovětské straně fasovaly vodku, na té německé pervitin. Američané ve Vietnamu oficiálně nebrali nic. Neoficiálně alkohol tekl proudem a kokainem se sjížděl kde kdo. A taky se zde objevilo konopí. Marihuana. Vojáci ji kouřili, protože je uklidňovala. Pomáhala jim srovnat si myšlenky. Pomáhala jim nezbláznit se z toho, co viděli a co sami dělali.

Když se pak vrátili domů, u konopí zůstávali. Potřebovali ho prakticky denně. Většina ve společnosti jim nerozuměla. Nikomu se nechtělo věřit tomu, co říkali. Bylo to až příliš neuvěřitelné.

Hodně z nich stálo u založení hnutí květinových dětí – hippies.

Je to zvláštní, že? Muži, kteří se tam kdesi museli chovat jako řezníci, teď najednou volali po míru, po přátelství, po lásce. Ani oni sami nemohli pochopit, co se to tam, za oceánem, dělo. Jaký to mělo význam. Proč zrovna oni se toho museli zúčastnit. Proč lidé vůbec něco takového dělají. Nechtěli již slyšet žvásty o vlastenecké povinnosti a šíření demokracie. Měli toho dost. Demokracie přece není vypalování celých vesnic, včetně jejich obyvatel, napalmem. Zrovna tak se za demokracii nesmí schovávat likvidování tisíců a tisíců akrů džungle leteckým rozstřikováním chemického svinstva, které následně zbaví veškerou vegetaci listí. Sedmdesát dva miliony litrů defoliantu Agent Orange. Listí ze všeho opadalo a najednou měli příslušníci Vietkongu velký problém se skrýt před leteckým vyhledáváním. Jenže opadáním listí to neskončilo. Dioxin v Agent Orange se postaral o to, že se začaly rodit příšerně postižené děti. Bez očí. Bez ruk. Bez noh. Různě deformované. Ostatně někteří lidé tady, v tehdejším Československu, na to doplatili také. Části směsi tohoto hrůzného postřiku se vyráběly i ve Spolaně Neratovice. A přesto, že komunisté velmi dobře věděli, k čemu to Američané používají, vesele jim to prodávali. Byly za to valuty. Jenže pak spousta zaměstnanců v provozech, kde se tyto chemikálie vyráběly, vážně onemocněla. Nakonec, valuty nevaluty, výroba musela být zastavena a provozy uzavřeny.

Hippies bylo stále víc a začali se sdružovat. Chtěli lidem předat své zjištění. Své pocity. Říci jim, že něco je špatně. A tak vyrazili do ulic. Hesla jako „Make love, not war“ (milujte se, neválčete), „Give peace a chance“ (dej míru šanci), „My freedom ends where the freedom of another begins“ (moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého) byla všude a ne každému se líbila. Mít pacifistická hesla v době války, to může být nebezpečné. A tak na ně vyrukovali policajti. Oni odpověděli tím, že házeli svá válečná vyznamenání přes plot do zahrady Bílého domu. Ostuda jako hrom. Jedna skupina, která si říkala Youth International Party (Mezinárodní strana mládeže) a používala zkratku „yppies“, v roce 1968 navrhla za kandidáta na nového presidenta USA prase. Tato skupina měla i svou vlastní vlajku. Byla černá, s rudou pěticípou hvězdou, na které byl velký, pětičetný list konopí.

Je samozřejmé, že takový způsob uvažování a jednání se armádě nezamlouval. Armáda nepotřebuje vojáky, kteří se pozastavují nad správností či nesprávností rozkazů jejich velení. Armáda potřebuje nadšené bojovníky, kteří bez přemýšlení plní rozkazy až do roztrhání těla. A to doslova.

Z hippies bylo potřeba udělat zfetované ubožáky, kteří díky drogám nevědí, co mluví. O to se měl postarat tisk, rozhlas a televize. Manipulovat s lidmi novináři umí. Když se někdo předávkoval heroinem a zemřel, hned se vzpomněla i marihuana. To, že ten ubožák u sebe neměl ani jednoho jointa, to nevadilo. Když někdo někoho přepadl, hned se fabulovalo, že to asi bylo proto, že potřeboval peníze na drogy. Samozřejmě včetně marihuany. Ostatně stačí se podívat, jak se to dělá u nás. Hlasatelka v TV hovoří o odhalené výrobně pervitinu, ale na pozadí za ní je promítán obraz hromádky bílého prášku, injekční stříkačky a listu konopí. Je to tak snadné. Naštěstí ani novináři nejsou jen prodejní. A tak mnozí z nich kladli stále další a další otázky, na které pak lidé chtěli znát odpovědi. Místo toho, aby hippies byli bráni jako feťáci, začali být vnímáni jako mírotvůrci. K demonstracím proti válce a proti stále většímu zbrojení se přidávalo stále víc a víc lidí ze všech vrstev obyvatel. Vedle veterána vietnamské války ve špinavé a potrhané vojenské uniformě šel bankovní úředník v obleku. Vedle divoce pomalované tančící dívky v koženém oblečení s třásněmi šla mladá žena z domácnosti s dítětem v náručí. A establishment i s policií a armádou musely kapitulovat. Byli to hippies se svými příznivci, kteří dosáhli toho, že válka ve Vietnamu musela skončit.

Jistě, hnutí hippies nevzniklo jen díky konopí. Ale já si dovolím tvrdit, že jeho podíl na jeho vzniku vůbec nebyl malý a je s ním spojeno přímo neodmyslitelně. Říkalo se, že když se chceš dát k hippies, tak šaty mít nemusíš. Můžeš být nahý. Jointa ale mít musíš.

Konopí provázelo to největší pacifistické hnutí, jaké tato planeta kdy poznala. A možná, že to byly právě ty jeho účinky, které tak velice provokují k přemýšlení, které iniciovaly i jeho vznik.

Co bych měl říci na závěr?

Konopí léčí i tam, kde mnohé syntetické léky selhávají.

Všechny syntetické léky do jednoho mají velmi nebezpečné vedlejší účinky. Konopí ne.

Prakticky s každým syntetickým lékem se dá zabít (stačí 15 tablet acylpyrinu). Konopím to nedokážeš.

Nevyvolává agresivitu, naopak nutí k přemýšlení.

A právě všechny tyto jeho vlastnosti z něj pro mnohé farmaceutické firmy, pro mnohé politiky, pro prodejné lékaře a pro militaristy dělají tak nebezpečnou drogu.

Ano, pro ně je konopí velmi nebezpečné.

Armáda nepotřebuje vojáky, kteří se pozastavují nad správností či nesprávností rozkazů jejich velení