V minulosti pěstitelé, kteří potřebovali vysadit své sazenice již brzy zjara, využívali takzvané pěstební díry, které byly hluboké necelý jeden metr. Tyto díry byly naplněny třemi vrstvami organického materiálu. Nejnižší vrstva byla asi třiceticentimetrová a skládala se z koňské mrvy. Druhá byla stejně hluboká a skládala se z ornice. Zcela nahoře byl volný prostor pro růst zeleniny, která byla vysazena v půdě. Pěstební díry se obvykle zakrývaly dvojitými, nebo obyčejnými okny v dřevěných rámech. Sklo zachytávalo jak teplo ze slunečních paprsků, tak teplo z rozkládající se koňské mrvy. Půda kolem díry působí jako pasivní zachytávač sluneční energie, kterou absorbuje během dne a v noci ji uvolňuje.

Podzemní skleník dokáže prodloužit sezónu o několik měsíců

Pěstební sezonu tak můžete prodloužit o tři měsíce nebo i víc. Tato metoda má však určité slabiny. Zaprvé při zavlažování rostlin musíte celý systém otevřít, takže teplo nashromážděné uvnitř samozřejmě unikne. Většina rostlin při teplotách pod 5 stupňů Celsia nerosta, takže při chladných podzimních dnech při zalévání prostě prohřátý prostor zničíte a připravíte rostlinám nehezký a tvrdý šok. Druhá nevýhoda je, že paprsky slunce dopadají na vodorovný povrch, takže pokud je slunce níže nad obzorem, paprsky se prostě odrazí. A s tím i většina tepla. Je tedy logické a praktické zvýšit úhel skla a udělat prostor dost vysoký, aby k nim byl snadný přístup. I to má však své mouchy, takže pokud chcete mít pěstební prostor obklopený zeminou a využít tak teplo z ní, musíte zajít dále, než jen vyhloubit malou díru pro jednu rostlinu.
A tady přichází na řadu nápad, který se šířil po internetu a sociálních sítích. Jde o podzemní skleník, pro který se začal používat název Walipini.
O tomto skleníku se říká, že je možné v něm pěstovat rostliny po celý rok a stavební materiál vás přijde bratru na šest tisíc korun. Pro mnoho zahradníků je toto takřka nezbytnost, pokud chtějí pěstovat rostliny bez ohledu na počasí.

Podívejme se na výhody podzemního skleníku.

Jeho asi nejdůležitější vlastností je, že využívá teplo z hmoty zeminy. I když vyhrabete díru jen něco přes metr, teplota se dramaticky promění. Zem bývá zmrzlá maximálně právě přibližně do metrové hloubky. Walipini zakopané dva a půl metru hluboko je tedy zcela ochráněno před mrazem. Jeden z pěstitelů, kteří Walipini mají, prohlašuje, že v něm bez potíží udrží teplotu přes 20 stupňů Celsia i v době, kdy je venku přes – 10 stupňů Celsia. Je to proto, že podzemní skleníky jsou ze všech stran obklopeny zeminou, takže opravdu neztratíte žádné teplo, jak se tomu stává u obyčejných skleníků.

Toto řešení se hodí do každého klimatu

Je efektivní takřka v jakémkoli klimatu. Walipini a další skleníky podobné konstrukce jsou efektivní téměř všude. Ve skutečnosti jedny z prvních takových skleníků pochází z velmi chladných míst, jako je například Kanada. Samozřejmě nedosáhnete ohromně vysokých teplot v zimě, ale je v nich tepleji, než v tradičních sklenících.

Mají velice přitažlivý design, který je také diskrétní. Mnoho pěstitelů, kteří tyto skleníky využívají, prohlašuje, že krása tohoto designu je dána především tím, že nenarušují horizont prostoru.

Walipini postavený v přirozeném svahu lehce přehlédnete i z malé vzdálenosti. Kromě nenápadného vnějšího vzhledu je úžasný i pohled na vnitřek podzemního skleníku.

Navíc je jeho použití velmi univerzální. Hlavním účelem budování skleníků je pěstovat rostliny, podzemní skleníky však mohou být i alternativou pro chov některých zvířat. Vybudovat lze dokonce i velké Walipini s dostatkem prostoru pro kozy, ovce nebo slepice. Chovu zvířat můžete věnovat klidně celou stavbu. Zvířata citlivá na chlad vám budou vděčná.

Podzemní skleníky nevyžadují přílišnou údržbu. Tradiční skleníky jsou zcela vystaveny působení vnějších vlivů, takže stavební materiály, z nichž jsou vybudovány, se časem opotřebují. Jediná část Walipini, která je vystavená působení počasí, je střecha a některé nosníky uvnitř stavby. Záhony jsou zcela chráněny před deštěm, takže jejich prvky vydrží mnohem déle.

Mnoho majitelů také zjistilo, že zavlažit nebo plít záhon trvá polovinu času. Semena trávy mají složité dostat se dovnitř. Navíc půdní substrát, který používáte, je zcela čistý. Walipini navíc dobře drží vlhkost v půdě, takže není nutné tak intenzivní a časté zavlažování.

Ochrana před chemikáliemi a škůdci

Obrovskou výhodou podzemních skleníků je také ochrana před chemikáliemi a škůdci. Ve skutečnosti je takřka nemožné, aby se do vašich plodin dostala nechtěná chemie, případně aby je napadly škůdci. Jestliže žijete v oblasti, kde se rozprašují pesticidy, nemusíte se bát, že by se dostaly s větrem i na vaše rostliny. Podobné je to se škůdci, jako je například hmyz. Ti se dovnitř mohou dostat pouze přes otevřené dveře, případně na vašem oblečení. Do podzemního skleníku se samozřejmě nedostanou zvířata, jako jsou jeleni či zajíci a pokud jim to sami neumožníte, tak ani domácí zvířata, jako jsou kočky, které rády používají záhony jako své záchody.

Jestliže jste schopni zajistit si stroje na přesun hlíny, nebo skupinu kamarádů, kteří vám jsou ochotní pomoci s vykopáváním, je pro vás podzemní skleník variantou, kterou můžete využít prakticky za jakýchkoli podmínek. Zatímco se od obyčejných skleníků značně liší, jejich efektivita není negativně ovlivněna. Naopak.

Při stavbě podzemního skleníku s vám určitě budou hodit i následující tipy:

– namísto skla můžete použít laminát. Laminát je totiž samozřejmě mnohem flexibilnější a lépe tak odolá případným nánosům sněhu v zimě. Rovněž je mnohem snazší manipulace s ním.

– pokud budujete skleník ve svahu, postavte jej na jižním svahu, aby na něj slunce svítilo co nejdelší část dne.

– se správně vybudovaným podzemním skleníkem můžete pěstební sezonu prodloužit až o několik měsíců!

Velkou výhodou může být připravení a zapojení ventilace. Využijte k tomu pokojových ventilátorů, kdy můžete jeden postavit na začátek skleníku mezi zeminu a okno a druhý na konec skleníku těsně nad hranu zeminy.

Skleník můžete zbudovat dokonce tak, že si bude schraňovat vlastní vodu na závlahu z dešťové vody, která dopadá na střechu. Vodu lze okapovými rourami svést do sudů a následně ji použít při zavlažování rostlin ve skleníku. Sudy lze navíc natřít černou barvou, aby uchovávaly další teplo ze slunečního svitu, které během noci uvolní.

Takže se chopte lopat a začněte kopat!