Minulý měsíc společnost The Ocean Cleanup vydala nejvíce rozsáhlou studii o Velké tichomořské odpadkové skvrně (Great Pacific Garbage Patch – GPGP). Studie, jež byla zveřejněna 22. března, odhaluje ohromující numerická fakta a navíc přináší důkazy, že tato skvrna mezi Havají a Kalifornií poměrně rapidně roste.

Práce pod názvem „Potvrzení, že Velká tichomořská odpadková skvrna rapidně akumuluje plasty“ (Evidence that the Great Pacific Garbage Patch is rapidly accumulating plastic) za kombinace důkladných průzkumů a hypoteticko-matematických výpočtů odhaluje, že v oblasti je nahromaděno něco kolem 80 000 tun plastového odpadu různého druhu. Což je 4–16krát více, než se původně odhadovalo. Odpad se rozpíná na ploše o velikosti 1,6 miliónu km 2 . To je třikrát větší plocha, než je rozloha kontinentální Francie. Dále se odhaduje, že se v oblasti nachází asi 1,8 triliónu kusů plastu (jedná se o střední bod odhadu ve škále 1,1–3,6 triliónu).

Tým kolem Boyana Slata, mladého nizozemského inovátora, podnikatele a zakladatele společnosti The Ocean Cleanup, pracoval na studii tři roky. GPGP se v těchto místech tvoří od padesátých let minulého století za přispění specifického pohybu vod (a lidí, samozřejmě). A co je nejvíce alarmující, výzkum potvrdil, že se znečištění exponenciálně zvyšuje.

To, že se skvrna nachází právě v této části oceánu, je dáno pacifickým koloběhem oceánských proudů, které krouží okolo ní. Na světě je celkem pět takovýchto míst. GPGP je ale největší. Vysoká migrace materiálu do oblasti je přisuzována teplému mořskému proudu Kurošio, který skvrnu zásobuje smetím z asijských států. Což bylo při analýze i potvrzeno, když se z některých vzorků podařilo identifikovat jejich geografický původ nebo věk.

Průzkum

Pro průzkum byly použity dvě metody. A sice na vodě a ze vzduchu. Vzhledem k tomu, že větší objekty jsou v oblasti více rozptýleny a průzkum z lodí dokázal pokrýt pouhou dvacetinu plochy, bylo potřeba zmapovat oblast letecky. Pro účely takového šetření byl původně armádní letoun Lockheed C-130 Hercules přestavěn na supermoderní vědeckou laboratoř. Za použití speciální snímkovací technologie se větší volně plavající objekty daly rekonstruovat do 3D modelů a vykalkulovat tak jejich objem, respektive objem celé skvrny.

Flotila 30 lodí se plavila v řadě a za sebou táhla sběrné sítě, které zachytávaly vzorky. Navíc měla mateřská loď ve vleku dvě obrovské vlečné sítě k zachycení objemnějšího materiálu. Od konce července do poloviny září 2015 se provedlo 652 tahů. Z pacifických vod se vylovilo na 1,13 miliónu vzorků různých rozměrů a tvarů o celkové hmotnosti 668 kg. Všechny byly manuálně přepočítány, identifikovány a klasifikovány podle typu a velikosti.

Co se našlo

Za pomocí fyzikálně-chemické analytické metody (infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací) se zjistil materiál, z kterého se každý vzorek skládal. Polyetylen a polypropylen byly zastoupeny v drtivé většině.

Většina jsou úlomky z větších kusů, které se daly jen vzácně identifikovat. Ty, u kterých se to povedlo, se nacházely v prvotních či pozdějších fázích fragmentace, jež je iniciována slunečními paprsky, rozdíly teplot, mechanickým namáháním vln a v neposlední řadě mořskými organismy. V mnoha případech šlo o různé krabičky, lahve, víčka, balicí řemínky a pásky, pasti na úhoře – vrše, lana či rybářské sítě.

Pouze u 50 vzorků (z 1,13 miliónu) se dalo zjistit datum výroby. Například jediný předmět z roku 1977 je růžová přepravka na limonády. 7 kusů je z roku 1980, 17 z roku 1990, 24 z roku 2000 a jeden je z roku 2010. Co se týče geografického původu, identifikovat se podařilo pouze 386 věcí, které nesly štítky v devíti různých jazycích. Třetina je v japonštině, druhá třetina čínsky a ta zbývající se dělí mezi devět dalších (sestupně: korejština, angličtina, španělština, francouzština, vietnamština, němčina, portugalština, holandština, ruština). Ve zprávě se bere v potaz i japonská tsunami z roku 2011, která s velkou pravděpodobností napomohla zvýšit znečištění.

Mikroplasty

Celková struktura skvrny je složena ze 46 % z rybářských sítí (!) a zbytek je mix neidentifikovatelných kousků včetně výše vyjmenovaných předmětů v různém stádiu rozpadu. 8 % reprezentují mikroplasty (částice o velikost 0,05–0,5 cm). Ty ovšem představují až 94 % z odhadnutého počtu kusů (1,8 triliónu). Odtud vyplývá, že fragmentace plastového odpadu v oceánech představuje obrovský problém.

V ROOTS 05/2017 jsme o Plymouth Marine Laboratory, kde působí bioložka Dr. Pennie Lindeque, už jednou psali. Ta v roce 2015 odhadla, že až 80 % z částic plovoucích v oceánech jsou mikroplasty. Analýza Velké tichomořské odpadkové skvrny, která představuje jakousi ideální lokálně-komplexní vzorkovou oblast, toto číslo upravuje na 94 %. Pod klíčovými slovy „Plymouth Marine Laboratory microplastic“ lze na YouTube shlédnout video experimentu, kde mořský plankton hoduje na částečkách mikroplastu. Následky možné migrace mikroplastu výše v potravním řetězci v současnosti vyvolávají divoké diskuse napříč akademickým spektrem.

Kde jsou všechny pytlíky?

A jako poslední stojí za zmínku, že různé plastové fólie, jako jsou sáčky a obalové materiály apod., které reprezentují až 37 % lidské produkce plastového odpadu, byly nalezeny jen vzácně. Odtud vyplývá hypotéza, že většina takového odpadu se nikdy nedostane na hladinu a rychle končí na dnech oceánů z důsledku biofoulingu (nános biologického materiálu organismy na plochy předmětů, pozn. red.) či nízkých nebo žádných vzplývavých vlastností.

The Ocean Cleanup dokončil první prototyp čisticího systému a v následujících týdnech se jej chystá dopravit ze San Franciska do postižené oblasti. Společnost je ryze neziskový projekt, který je zcela závislý na sponzorských darech. Pokud byste rádi sami pomohli, jde to buď finančně přímo na jejich stránkách (theoceancleanup.com), anebo i profesionálně. Společnost kontinuálně hledá vědecké pracovníky, odborníky přes logistiku, manažery aj.

Námět a zdroje:
Lebreton, L. et al., (22. 3 2018). Evidence that the Great Pacific Garbage Patch is rapidly accumulating plastic. Načteno z https://www.nature.com/: https://www.nature.com/articles/s41598-018- 22939-w