Možná se hned při přečtení názvu článku ošijete. Většina z nás má škumpu spojenou s prudkou jedovatostí, kdy u některých druhů stačí pouhý dotek pro vyvolání nepříjemně svědivé vyrážky.
Škumpa je také díky své nenáročnosti na životní prostředí a hlavně schopnosti se velmi dobře samovolně šířit kořenovými oddenky proklínána a je u nás v současnosti vedena jako invazivní druh.
Celkově se na světě vyskytuje asi 50 druhů rostlin z rodu Rhus, 15 z nich je potom schopných přežít i v našich podmínkách. Některé jsou k vidění v botanických zahradách a arboretech, jiné zkrášlují zahrady ve městech i na venkově. Škumpa je rostlinou mnoha tváří. Je k vidění jako strom i keř, někdy samčí a samičí, jindy oboupohlavní. Některé druhy jsou stálezelené, listy jiných předvedou krásnou barevnou škálu, než se s podzimem snesou k zemi.
Ke škumpě jsme přitahování ve chvílích, kdy cítíme potřebu se osvobodit z okovů minulosti. To, co se stalo, nás mělo posunout, poučit, a pokud se tak již stalo, je potřeba přestat se v tom znovu a znovu babrat. Není jiné cesty, pokud opět nechceme spadnout do bláta, než udělat další krok. A pak další a další. Bude nám prospěšná zejména v těch případech, kdy bylo součástí našeho života ponižování a týrání, fyzické i psychické.
Sílu škumpy uvítají i lidé jdoucí osamoceně, kteří někdy bývají přehnaně nedůvěřiví a nedůtkliví a až přespříliš dbají na svou důstojnost.
I v homeopatii se Rhus využívá jako léčivo v případech ztuhlosti a obtíží spojených s nehybností, zejména se to týká kloubů. Dále potom Rhus dobře funguje při léčbě chřipkových onemocnění a onemocnění týkajících se kůže, kdy je vhodné očistit krev i celé tělo.
Vzhledem k tomu, že v naší republice má její pěstování historii dlouhou pouze dvě století, nejsou její léčebné účinky tak často a samozřejmě využívány oproti třeba Severní Americe. Domorodci ji nejen tam, ale i v zemích Asie používali a nadále používají při onemocnění kloubů, proti střevním parazitům i kašli a kožním onemocněním. Tradičním léčivem je i v rámci čínské medicíny.
Dřevo s nevšední kresbou se v rukou řezbářů proměňovalo zejména ve šperky a další drobné práce. Při obrábění kůží využívali koželuzi listy a kůru.
Proslulost jedovatých druhů této rostliny zatlačila do pozadí druhy, které jsou neškodné a dokonce velmi dobře uplatnitelné v kuchyni. Drcené sušené semeno sloužilo jako náhražka soli. Z dalšího druhu připravovali indiáni lahodnou limonádu a šťáva plodů obohacovala chuť salátů a marinád. Než ale začnete s experimentováním u sebe doma, ujistěte se, že máte k dispozici tu správnou rostlinu.
“Ke škumpě jsme přitahování ve chvílích, kdy cítíme potřebu se osvobodit z okovů minulosti”
Foto: shutterstock.com
