Na podzim loňského roku jsem se zastavil za přáteli v pražském Growcity seznámit se s pěstitelskými novinkami, posbírat pár rad a zanadávat si na covidovou situaci u nás. Jakmile jsem vstoupil do prodejny, upoutal mou pozornost malý pěstební box, který měl něco málo přes půl metru na výšku a šířku asi 30 centimetrů. Jinak ve všech ohledech přesná kopie v současnosti populárních velkých pěstebních stanů.


Původní témata jsem odsunul na později a začal pátrat po ceně boxu a možnostech osvětlení pro pěstování bylinek v tak malém prostoru. V Growcity mě mají asi rádi a rozumí mojí pěstitelské vášni, protože o týden později mi bez varování u dveří přistála kartonová krabice s již složeným boxem Homebox Ambient Q30 vybaveným dvěma 26W LED pásky SunPro (přesněji SunPro TLED Grow 26 W).

Mé zahradnické srdce zaplesalo. Bez váhání jsem podle zvyku nasypal na dno květináče asi dvoucentimetrovou vrstvu perlitu kvůli odvodu přebytečné vody ze zálivky, květináč doplnil substrátem Plagron Lightmix, který obsahuje živiny potřebné pro první dny života rostlin, a ze skříňky s pěstitelským vybavením vylovil načatou lahev hnojiva Alga Grow z mořských řas rovněž od mé oblíbené značky Plagron.

Z jarních nákupů v semenářství mi zbyl sáček mojí oblíbené bazalky, které u mě doma není nikdy dost. Hned tedy bylo jasno, co v boxu během prvního testovacího kola poroste. Rozhodil jsem semínka, navlhčil substrát, nastavil časovač světel na režim 16 hodin svícení a 8 hodin tmy a těšil se z nové, miniaturní zahrádky. A jen ze zvědavosti do substrátu zasadil i dvě semínka keříčkového/balkonového rajčete Vilma, které má dorůstat do výšky maximálně 35 centimetrů. Mikro prostor, mikro rostlinky.

Už o dva dny později, 28. září, k mé radosti nad povrch vykoukly první zelené lístečky. A tím odstartovala neskutečná jízda raketovou rychlostí.

1. říjnový den už v květináči převládala zelená barva rostlinek nad hnědým substrátem, mladé lístky měnily odstín z „miminkovské“ světle zelené na tmavší, a když to přeženu, prakticky před očima zvětšovaly svou plochu a také se zvedaly ze země.

5. října lístky tvořily krásný, i když pořád řídký, koberec a na vrcholech rostlinek se začalo objevovat druhé patro lístků.

O týden později lístky zcela zakrývaly povrch substrátu a největší z nich měřily kolem tří centimetrů. Pěstebním prostorem se již šířila známá příjemná vůně této bylinky a já nedočkavě dva nebo tři ochutnal. Podle očekávání prvotřídní.

Co mě potěšilo ještě víc než chuť bazalky, byl objev dvou výhonků, které měly ostře špičaté tmavé lístky. Probrala se i rajčata. Protože listy bazalky obě mladé rostlinky rajčete překrývaly a bránily jim v přístupu ke světlu, z ustřihnutého hrdla PET lahve jsem vyrobil provizorní ohrádku, která jeden stonek keříku chránila a tvořila kolem něj dostatečně velký volný prostor. Druhý stonek jsem kvůli omezenému prostoru odstranil.

Protože všechny rostlinky měly zdravou barvu a evidentně se jim dařilo dobře, zavlažoval jsem stále pouze čistou vodou bez přidaného hnojiva.

17. 10. měla bazalka listy dostatečně velké na první malou sklizeň. Plnou hrst silně aromatických lístků jsem využil na mé milované caprese. A na okamžik se ocitnul uprostřed léta.

Od té chvíle jsem sklízel voňavou bylinku průběžně každý druhý den a bedlivě pozoroval rostlinku rajčete, která se měla čile k světu.

Začátkem listopadu už měřila k dvaceti centimetrům a její silné rozměrné listy krásně dodávaly mé malé zahrádce tu pravou atmosféru.

15. listopadu už bylo rajče přes 30 centimetrů vysoké, bohužel jsem na jeho stonku postřehl tmavou skvrnu. V tomto místě byl stonek měkký a mně bylo hned jasné, že jde o plíseň, kterou způsobila vysoká vlhkost v pěstírničce. Protože nejbližší listy začaly hnědnout a kroutily se, v zájmu zachování zdraví bazalky jsem keřík odřízl.

V prostoru se v tu dobu objevily také malé mušky, takzvané octomilky. Oba problémy vznikly kvůli jedinému – zanedbané cirkulaci vzduchu. V okamžiku startu pěstování mi totiž vůbec nedošlo, že je zapotřebí ji zajistit i v tak malém boxíku.

Na záchranu rajčete již bylo pozdě, ale pro zlepšení podmínek pro bazalku jsem na k tomu určený otvor na boxu nainstaloval malý odtahový ventilátor, čímž se problém s vysokou vlhkostí prakticky okamžitě vyřešil.

Poslední dva listopadové týdny jsem lístky z bylinky nestříhal, abych jich poté mohl na jeden zátah sklidit dostatečné množství na výrobu domácího bazalkového pesta.

Vyplatilo se, protože doma vyrobené pesto z čerstvé bazalky je chuťově úplně jinde než to, jaké můžete koupit v obchodech. Když jím obohatíte těstoviny s rajčaty a parmezánem, případně jej namažete na obyčejné toasty, získáte lehkou svačinu či večeři v italském stylu.

Indoor pěstování bylinek není nic složitého ani nákladného a při dodržení základních postupů budete odměněni čerstvými rostlinkami během jakékoli části roku.

Miluju rostlinky. Příští kolo dám znovu šanci rajčatům.


“V Growcity mě mají asi rádi a rozumí mojí pěstitelské vášni”

Foto: shutterstock.com