léčba konopím

V tomto díle mého povídání o konkrétních zkušenostech léčení pomocí léčebného konopí bych se chtěl nejdříve zastavit u léčby Alzheimerovy nemoci.

V tomto třetím pokračování článků, ve kterých ukazuji na konkrétní případy léčení těžce nemocných lidí za pomoci konopí, bych se chtěl zastavit u případu léčby bolesti a léčby Parkinsonovy nemoci.

Dostal jsem pozvání od pana ministra zdravotnictví Mgr. Adama Vojtěcha, abych se jako host zúčastnil semináře na téma „Konopí pro léčebné účely“, na kterém budou své názory na tuto problematiku prezentovat nejen přednášející, ale následně v diskusi pozvaní předsedové odborných lékařských společností, představitelé pacientského spolku KOPAC a také poslanci – členové zdravotního a sociálního výboru.

Léčba konopím je v Izraeli legální již od devadesátých let a dnes tuto rostlinu užívá na předpis více než třicet tisíc Izraelců trpících rakovinou, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou chorobou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. Izraelští vědci stojí již dlouho v popředí vědeckého bádání v oblasti účinnosti látek obsažených v konopí na řadu různých chorob, přičemž výzkum je nyní intenzivní jako nikdy předtím.

V minulém čísle jsem začal psát o konkrétních případech lidí s nějakou nemocí, u kterých léčba pomocí klasické medicíny selhala a oni vlastně byli odsouzeni k pomalu narůstajícímu utrpení a nakonec k smrti. K smrti, která by pro ně patrně byla vysvobozením. Vzpomněl jsem tam svého přítele Philipa Polívku, který již dlouhé roky bojuje s roztroušenou sklerózou. A bez konopí by dnes v lepším případě (skutečně lepším?) ležel někde v léčebně dlouhodobě nemocných či jiném zařízení starajícím se o umírající a jeho život by byl jen a jen nekonečným čekáním na konec.

Nedávno mi v diskusi o léčivých vlastnostech konopí jeden starší pán oponoval konstatováním, že on má problém uvěřit všemu tomu, co o konopí píší různí lidé zabývající se touto problematikou, protože on nezná nikoho, kdo by pro něj mohl sloužit jako příklad. Celkem ho chápu. Není nad konkrétní případ.

Všichni si asi válku představujeme stejně. Agresor a napadený stojí proti sobě. Oba mají zbraně. Agresor útočí a napadený se brání. Oba po sobě střílí vším, co mají k dispozici.

Když nic jiného, tak závěr tohoto roku by mohl vejít do dějin jako čas koncentrované prolhanosti. A teď nemám na mysli darebáky, kteří starým lidem lžou, že jim jdou  překontrolovat plyn, elektřinu či karmu, a sotva se jim vetřou do domu či bytu, tak je okradou, někdy k tomu i zmlátí, a pak i s jejich penězi a šperky utečou.

Pane poslanče, Prakticky vždy, když píši někomu dopis či email, uvádím jej oslovením „Vážený“. Bohužel poté, co jsem sledoval Vaše vystoupení na ČT1 v pořadu paní Jílkové „Máte slovo“, toto úvodní oslovení ve Vašem případě napsat nedokáži. To, co jste tam předváděl, se nedá nazvat jinak, než zrůdnost. Kde…