Zatím jsem vždycky psala o stromech listnatých, tak si říkám, že je čas trochu obměnit téma. Hlavním hrdinou mého článku nebude nikdo menší než současná mediální hvězda – smrk. Jeho jméno je díky aktuálně probíhající kůrovcové kalamitě dnes a denně skloňováno ve zprávách, v hospodách, při sousedských posezeních.
Přirozeným rajónem smrků – do tohoto rodu patří přes třicet různých druhů – je chladnější severní polokoule, jak už to ale tak bývá, snažíme se do poslední jehličky využít jeho všestrannost a díky tomu se dostal i na místa mimo svůj přirozený výskyt.
Dřevo smrku je možné využít od stavebnictví přes nábytkářský průmysl až po výrobu hudebních nástrojů. A nejde nezmínit ani jeho významnou úlohu při tradičních vánočních oslavách takových, jaké je dnes známe. S kůrovcovým dřevem je ovšem nejlepší zatopit.
Je štěstí, že má vysokou výnosnost a dokáže si poradit i s náročnějším podložím. Tím si vysvětluji také jeho opětovnou častou výsadbu i přes jasně prokázané nedostatky monokulturního pěstování.
Vítejte v lese – zhluboka se nadechněte, co cítíte? Kořeněnou vůni smůly, čerstvé jehličí i tlející zbytky, vlhkost stoupající z mechu, houby.
Smrky milují společnost. Mimo les je nacházíme většinou jen uměle vysazené, jako okrasný doplněk jiných stromů, ale i silnou ochranu před zlými mocnostmi. Jeho energie je totiž univerzální, křišťálově čistá, a životní síla blahodárná. Pod bohatými převislými větvemi se skrývají laskavé lesní bytosti a vnímavější z nás ve voňavém šeru možná objeví i brány do jiných světů. Stres, starosti, nervozitu ponechte zde, vstřebají je silné kořeny stromů a rozpustí okolní mocný vzduch.
Jemná a zároveň velmi účinná je vůně lesa na horní cesty dýchací. Při kašli, bronchitidě, zahlenění jsou jehličnany správnou volbou. Kašlete, bolí vás v krku a vy už si nevíte rady? Možná se tak tělo snaží zbavit nevyřčeného. Odhoďte stud a prostě to řekněte nahlas, v tichém lesním příšeří.
Všimněte si, jak jsou smrky vzpřímené – jeden vedle druhého míří hrdě přímo do nebe, ke slunci, hvězdám, čistému vzduchu. Díky neustálému sezení ať už v autě, u počítače, nebo ve škole je většina z nás zhroucených dopředu – svaly přední části těla jsou zkrácené, naopak ty na zádech povolené. Schoulení se do klubíčka je přirozenou reakcí i na pocity strachu a nepohody. Přitiskněte se k nějakému smrku zády, potřebujete-li ozdravit páteř a zbavit bolesti zad.
Ze smrku sbírejte mladé výhonky. Jen pár z každého stromu, aby mohl dál růst a pomáhat dalším lidem. Pro naše předky byly cenným zdrojem vitamínu C. V dubnu a květnu, měsících vhodných pro jejich sběr, docházely zásoby nasušených bylin i kysané zeleniny a na novou úrodu ještě bylo potřeba počkat. Účinné látky jsou i ve starším jehličí.
Vnitřně se užívá jen výjimečně, vyrobte si z něj spíš tinkturu nebo odvar, přidávejte ho jako přísadu při inhalování.
Tinkturu na vnitřní i vnější užití vyrobíte velmi snadno. Smíchejte 60% alkohol s čerstvě nasbíranými výhonky, nechte louhovat na tmavém místě 14 dnů. Každý den je sklenici potřeba protřepat. Použití je skutečně všestranné – jako mazání na bolavé klouby, v boji s lupy, naředěné s vodou k ošetření pleti.
Výhonky v kombinaci s panenským olivovým olejem na namožené svaly a samozřejmě i klouby, při revmatických bolestech. Odvar z jehličí louhovaný 15 minut působí antibakteriálně, hodí se pro ošetření dutiny ústní.
Dnes je asi nejpopulárnější smrkový sirup. Do sklenice navrstvěte na střídačku cukr a smrkové výhonky, občas je proložte kolečky pečlivě omytého citronu v bio kvalitě. Převázanou celofánem ji pak umístěte na okno. Po třech týdnech slijte vzniklý sirup a v případě potřeby užívejte po lžičkách.
Smrková smůla se míchala s dalšími vhodnými bylinami a používala místo náplasti a k ošetření ran. Hojivá energie smrku odhaluje v lidech jejich vlastní léčitelské schopnosti.
“Stromy milují společnost”
