Slunce je středem a zároveň jedinou hvězdou naší planetární soustavy. Je asi 330 000 krát těžší než Země a představuje 99,8 % hmotnosti celé sluneční soustavy. Podle dosavadních znalostí je odhadováno, že je staré asi 4,6 miliardy let, což z něj dělá hvězdu ve středním věku. Na „padesátníka“ je ale stále čilé a v plné síle, jeho termojaderný fúzní výkon čítá cca 4 x 1026 Wattů (štěpný jaderný výkon Temelínu je cca 2,16 x 106 W). Pouhá 0,45 miliardtina z této energie je zachycena Zemí. I tak zdánlivě málo je vlastně dost na „pohánění“ všech procesů na Zemi. Na Slunci jsou závislé počasí, teplota, příliv a odliv moří a oceánů (ano, i na Slunci, nejen na Měsíci). Slunce udržuje vodu v kapalném stavu, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin, umožňuje nám a dalším tvorům vidět, existovat. Je alfou omegou. Je vším. Bez Slunce by Země byla jen kusem ledového temného zmrzlého šutru. Nic by nebylo.

Pro starověké Řeky a Římany byl Apollón božstvem medicíny, léčení a světla. A každý den, od pradávna, dob kdy se lidská noha vůbec poprvé dotkla povrchu Země a ještě dříve, si to bájný ohnivý vůz Apollonův brázdil po modré obloze přinášeje Zemi životně důležité světlo a teplo. Jenže stejně tak, jak dokázal léčit, přinášel i nemoci. A současná vědecká obec sdílí takřka identický názor. A sice kde UV paprsky mohou mít jak prospěšný vliv na naše zdraví, dokážou být i zhoubné. Otázka je, co převažuje nad čím.

UVR

Slunce emituje elektromagnetické (EM) záření, které se táhne napříč prakticky celým EM spektrem. Zemská atmosféra funguje něco jako filtr a propouští na povrch jen část. A sice viditelné spektrum, část ultrafialového (UVR), infračerveného (IR) a radiového záření. Čili celá diskuse pro a proti opalování se točí hlavně kolem UVA a UVB záření. Svazek obou typů se nazývá UVR (z anglického Ultraviolet Radiation, pozn. red.).

Něco kolem 96 % z UVR, který se dostane na povrch Země, je UVA záření. To dokáže proniknout hluboce do pokožky, kde může nepřímo způsobit poškození DNA za pomocí vytváření hydroxylových a kyslíkových radikálů. UVB je zodpovědné za opálení. A taktéž vede k možnému poškození DNA, což může nepřímo mít za následek vznik rakoviny kůže. Obě formy záření akcelerují stárnutí pokožky a mohou poškodit kolagenní vlákna. Vlákna, která jsou zodpovědná za pružnost, pevnost, správné navlhčení kůže a soustavné ponoření jejích buněk. Následkem stárnutí nastává deficit kolagenu, což je např. příčina tvorby vrásek.

Leč to zní strašidelně, podle zprávy [2] Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2006 choroby z nadměrného vystavování se UV záření jsou z hlediska „DALY“ metodiky zodpovědné v pouhém 0,1 % z celého globálního břemena onemocnění populace. DALY je statistická determinanta, která měří břemeno počtu ztráty roků života v důsledku zdravotního onemocnění a omezení či smrti. Výraz pochází z anglického Disability-Adjusted Life Year. Jen pro srovnání: nejvyšší DALY (37 %) má soubor infekčních a parasitických chorob, jako jsou AIDS, TBC, malárie apod., různé druhy průjmu a infekcí horních dýchacích cest. 12 % procent zaujímají zranění – především pak ty ze silničních dopravních nehod. A například kardiovaskulární příhody (infarkt, mozková mrtvice) se podílejí na celých 10 %. Prof. Robyn Lucas, spoluautorka zprávy a epidemioložka z National Center of Epidemiology and Population Health in Canberra, vysvětluje: „Většina onemocnění spojených s nadměrným vystavováním se UV záření mají sklon být spíše benigní (nezhoubná). Více se vyskytují u starší populace hlavně kvůli delším časovým intervalům mezi  ‚ozářením‘ a manifestací nemoci nebo v součtu zvyšující se doby, kdy je tělo záření vystaveno. Anebo kombinací obou.“ Z toho vyplývá, že tato onemocnění (včetně maligního melanomu) představují relativně velmi nízké „břemeno“ v našich životech navzdory jejich častějšímu výskytu.

Ta samá zpráva [2] dále dodává, že znatelně mnohem vyšší břemeno mají na svědomí choroby, které bývají úzce spojeny s velmi krátkým časem vystavení těla UV paprskům. Toto zahrnuje především choroby spojené s muskuloskeletární systémem (klouby a svaly), různé druhy autoimunitních onemocnění, jako je například roztroušená skleróza či rakovina. Vyšší šance k jejich rozvinutí má především populace žijící ve vyšších zeměpisných šířkách. Vše nasvědčuje tomu, že velkou roli v tomto faktoru hraje hladina vitamínu D a pravidelný cyklus slunečního světla (den) a tmy (noc).

V tom aby se čert vyznal, že?

Melatonin a serotonin

Člověk je denním tvorem. Ve dne, jehož vládcem je slunce, bdíme, tvoříme, žijeme své životy. V noci spíme. Jsme tak naprogramováni. Pro mnohé z nás jsou sluncem zalité dny časem výletů k vodě, procházek a túr v přírodě anebo prostě lenošením u vody či na zahrádce. Každý má to své a z drtivé většiny nás spojuje, že s koncem dne uleháme do postele. Naprosto přirozené chování, jež je pro nás důležitější, než by se na první pohled zdálo.

Významnou roli tady totiž hraje hormon melatonin, který je klíčovým hormonem ovlivňujícím denní rytmy lidského organismu. Správná hladina melatoninu také zastává důležitou funkci v obraně proti infekcím, zánětům ale i rakovině. Studie [3] z roku 2011 dokonce potvrdila, že melatonin výrazně pomáhá jako efektivní antioxidant (už i při nízkých koncentracích) při uvolnění volných radikálů způsobeném UV zářením. To znamenaná, že je účinným pomocníkem při potlačení poškození pokožky při její expozici slunečnímu světlu.

Jakýsi předchůdce melatoninu je serotonin, hormon, který je v mírně vyšších koncentracích zodpovědný za naší dobrou náladu a zklidněnou, avšak soustředěnou mysl. Serotonin je produkován během dne a na melatonin se transformuje jen díky dobrému spánku v ideálně temném prostředí.

Oba hormony jsou správně produkovány a balancovány pouze za předpokladu dodržování pevného denního cyklu. Čili je důležité, aby člověk začínal den se světlem podobným tomu slunečnímu – prakticky celá šířka viditelného spektra – a na takovém světle strávil co nejdelší čas. A uléhal v co nejlepší tmě.

A právě tady může nastat problém, pokud vezmeme v úvahu, že lidé tráví dny čím dál více v uzavřených prostorech s minimálním kontaktem se slunečním světlem. K tomu navíc i rádi zůstáváme vzhůru dlouho po soumraku. To zcela logicky způsobuje imbalanc mezi oběma hormony. V Důsledku mohou nastat poruchy spánku (v krajních případech i insomnie), premenstruační syndromy u žen, nevyrovnanost, špatná soustředěnost a zvládání stresu.

Vitamín D

Vedle potravní cesty si naše tělo dokáže vitamín D syntetizovat za pomocí fotosyntetické reakce spuštěné při expozici UVB záření. Efektivita závisí na počtu fotonů, které dokáží proniknout hluboko do pokožky. Tu lze zmírnit mazacími ochrannými prostředky, oblečením, vrstvou tělního tuku a v neposlední řadě také koncentrací kožního pigmentu, melaninu. Čili melanin je naší pokožkou přirozeně vytvořený ochranný filtr, jež nás před UV zářením taktéž chrání. Ale pozor! Jen do určité míry.

Tvorba a distribuce „déčka“ je poměrně složitý proces. Podle Dr. Michaela F. Holicka, profesora z Bone Health Care Clinic z Boston University Medical Center, však obecně platí, že vitamín D je nezbytný pro udržení vápenatého a fosforového séra v těle na optimální hladině. Ta podporují většinu metabolických funkcí, neuromuskulárních (nervosvalových) přenosů a mineralizaci kostí. Při nedostatku vitamínu D se například špatně formují kosti a například u dětí to může způsobit křivici.

Každý ve své kůži

Pro většinu bělochů průměrně platí, že pouhá půl hodina na letním slunci může iniciovat uvolnění až 50 000 MJ (1,25 mg) vitamínu D do oběhu (MJ je mezinárodní jednotka pro množství účinné látky založená nikoli na naměřeném biologickém působení nebo účinku. Užívá se ve farmakologii a lékařství pro vitamíny, hormony, léky, vakcíny, krevní produkty a podobné biologické látky, pozn. red.). Efekt slábne na cca 20 000 – 30 000 MJ u lidí se snědší pokožkou, jako jsou například Hispánci. A u jedinců s velmi tmavou pokožkou, mezi které patři například původní obyvatelé Afriky, hodnoty padají až na 7 000 MJ. Protože intenzita UVB záření klesá se zvyšující se zeměpisnou šířkou, blednutí pokožky je evoluční přizpůsobení, které dovolilo optimální přežití v klimatických podmínkách chudých na UVR.

Proto se tedy při naší letní túře po irských kopcích pohoří Wicklow můj kamarád Daniel (Ir jako řemen) s prvním letním slunkem totálně přismahl. Zatímco já jsem z toho vyšel celkem v pohodě. Druhý den, když jsme se potkali, nebylo pro mne vůbec jednoduché přestat se smát, zatímco on trpěl jak zvíře. A v následujících dnech ještě více, kdy ho hojící se spálená kůže nesnesitelně svědila. Protože Daniel celý život žije v irském severnějším podnebí, kde je slunečních paprsků po celý rok relativně poskrovnu a jeho geny z keltské větve Europoidní rasy určují typ jeho pokožky 1, v jeho případě je koncentrace melaninu poměrně nízká. Takže se nám kluk trochu „chytl“.

Tak jak teda?

V tom aby se čert vyznal, že? Kde je ta hranice? Kdy už je moc a jak moc je málo? Dá se vůbec vyřknout nějaký verdikt?

I když jsou benefity z opalování zřejmé a vědecká obec pomalu začíná, řekněme, „otáčet“, je pořád důležité brát na vědomí reálná rizika. A tak je prakticky nemožné něco takového obecně definovat a podle dosavadních poznatků prostě nelze formulovat nějaké univerzální doporučení. Opalování má zjevně pro náš organismus spoustu blahodárných účinků. Vědci i lékařská obec by se dokázali shodnut i na tom, že svým významem široce překonává rizika. Jenže pořád musíme brát na vědomí, že i přes tato fakta dokážou být paprsky Apollónova vozu velmi zákeřné. Všechno se liší od jedince a především my sami si musíme poskládat vlastní schéma vytvořené na základě životního stylu, typu pokožky, podnebí, v kterém se právě nacházíme a vlastních zkušeností. Kde životní styl je pravděpodobně tím nejvlivnějším prognostickým determinantem.

Je též nezbytné si uvědomit, že na spálení od sluníčka (erytému) není vůbec nic zdravého. Při delším pobytu venku se doporučuje použít nějakou ochranu (vyhledání stínu, zahalení oděvem, opalovací krém) už při UV indexu 4 (některé zdroje to doporučují už při UV indexu 3). Pokud požíváte opalovací krém, určitě je rozumné se vyhýbat komerčním výrobkům s určitými chemickými látkami, které mohu v případě dlouhodobého používání nadělat pěknou neplechu. Když můžete, sáhněte raději po nějaké zdravější alternativě. Na trhu jich je spousta. Jen tak pro zajímavost – herec a improvizátor Jaroslav Dušek, který je znám pro svůj alternativní životní styl, krémy proti opálení nepoužívá vůbec. Myslím si, že tohle také není úplně nejšťastnější řešení.

I přes současné paranoidní zprávy o tom, jak je slunce strašně nebezpečné, bychom se ho neměli vzdávat za každou cenu. Ona se totiž tato paranoia v uplynulých několika dekádách stala jakýmsi divným trendem. Na sluníčku bychom se především měli cítit dobře a ne se ho hystericky bát. Užívejte léta!

Reference a námět:

[1] Mead, M. Nathaniel. „Benefits of Sunlight: A Bright Spot for Human Health.“ Environmental Health Perspectives 116.4 (2008): A160–A167. Print.

[2] Solar ultraviolet radiation: Global burden of disease from solar ultraviolet radiation Environmental Burden of Disease Series, No. 13, WHO, 2006.

[3] Kleszczyński, Konrad, Lena H Hardkop, and Tobias W Fischer. „Differential Effects of Melatonin as a Broad Range UV-Damage Preventive Dermato-Endocrine Regulator.“ Dermato-endocrinology 3.1 (2011): 27–31. PMC. Web. 1 July 2017.