Téměř veškerý život na Zemi závisí na rostlinách. Ať už přímo, či nepřímo. Kdyby neexistovaly rostliny, neexistovali by ani lidé a zvířata. Rostliny však dokážou něco navíc, než co umí živočichové. Umí si vyrábět vlastní potravu.

Rostlina pod drobnohledem

Přísadami pro její tvorbu jsou sluneční energie, oxid uhličitý (CO₂) a voda. Žádný jiný organismus na planetě si nedokáže vytvořit vlastní potravu (kromě několika bakterií a řas) a proto jsou závislí na produkci rostlin. Rostliny konopí si také dokážou vytvořit vlastní potravu. Nejprve si ale musíme říct, co vlastně rostlina konopí je a posléze jak přesně si jídlo vyrábí. Pro úspěšné vypěstování jakékoli rostliny je důležité pochopit, co se v rostlině odehrává a z čeho je.

Nyní si trochu oživíme přírodopis ze základní školy a popíšeme si jednotlivé části rostliny (text je zaměřen nejvíce na konopí, ale obecně se informace z něj dají použít u většiny rostlin). Možná to byla ve škole nuda, ale tyto informace jsou veledůležité pro pochopení procesů, které se v rostlinách dějí. Navíc vás z vašich znalostí pravděpodobně nikdo nebude zkoušet ani vás nečeká písemka, takže nemusíte studovat odborné výrazy 😉

Rostlinné pletivo

Rostlina roste díky buněčnému dělení a prodlužování buněk. Tím, že se buňky dělí, také tvoří více kopií sama sebe. A díky prodlužování se zvětšují. Nejrychlejší dělení buněk probíhá ve vrcholech rostliny, špičkách kořenů a ve špičkách postranních výhonků. Buňky v těchto oblastech se dělí nepřetržitě a především velmi rychle. Nové buňky se poté prodlužují a zvětšují a to díky absorpci vody. Tyto části rostliny proto rostou nejrychleji. Nicméně další buňky rostliny, například buňky ve stonku, se mohou i nadále dělit. Proto mohou tyto buňky také růst. Rostlina, která se vyvíjí ve vhodném klimatu, může klidně vyrůst o 3 až 8 centimetrů denně.

Mladé buňky se mohou vydat jakoukoli cestou, protože zatím nemají přidělenu žádnou funkci. Brzy se však specializují a vykonávají tak v rostlině přesně danou funkci. Může to být například buňka v listu, která je důležitá pro fotosyntézu. Může se ale stát i cévní buňkou, buňkou kořenů nebo jednou z mnoha dalších druhů rostlinných buněk. Ty jsou spojeny do rostlinného pletiva. Obecně se dá pletivo rozdělit do tří skupin.

Hlavní část rostliny se skládá z parenchymů. Tyto buňky se nachází v mnoha částech rostliny. Například většiny buněk listů jsou parenchymy, kde mají velmi důležitou funkci – využívají fotosyntézu k budování materiálu pro rostlinu.

Cévy (tracheje) a cévice (tracheidy) tvoří, jak už název napovídá, cévní Uložit a Zavřít (vodivý) systém rostliny. Ten je tvořen cévami, cévicemi a sítkovicemi. Tento systém slouží k rozvodu minerálních látek a vody z kořenů dále rostlinou. Systém síťkovic poté slouží k vedení cukernatých roztoků na místa, kde jsou zapotřebí. Cukry jsou například produktem fotosyntézy a je nutné přenést je z listů do květů rostliny. Cévní systém se tedy postará o transport uvnitř rostliny.

Vnější vrstva rostliny se skládá z pokožky (epidermis). Tato svrchní vrstva buněk chrání rostlinu před dehydratací, infekcemi a poškozením. V této vrstvě jsou průduchy (stomata), které jsou vlastně malinkými branami v listech. Jejich otevíráním a zavíráním může rostlina absorbovat nebo vylučovat substance, u nichž je to zapotřebí.

Stonky

Stonek udržuje rostlinu ve vztyčené poloze a stará se o transport vody a živin. Místa, kde ze stonku vyrůstají další části rostliny, se nazývají uzliny (nody, běžně kolínka). Segmentům mezi nimi se říká internodia (hezky česky patra). Délka rostliny je určena počtem internodií a jejich délkou. Když rostlina začne kvést, počet pater už se nezvyšuje, protože rostlina se přestane soustředit na růst a všechnu energii vrhá do květů.

Stonek obsahuje tracheidy i síťkovice. Tracheidy transportují vodu a minerály z kořenů do dalších částí rostliny. Síťkovice transportují cukry a stavební materiály, například z listů do květů. Tento transport může probíhat v jakémkoli směru.

Pro dobrý transportní systém v rostlině je důležitý pevný stonek. Tento stonek musí umožnit přenos maximálního množství prvků. Musí být také dostatečně pevný, aby unesl květy. Jedním z triků, jak u rostlin dosáhnout opravdu pevných stonků, je použít malý ventilátor, který bude na rostliny lehce foukat. K čemu to? Rostlina to bude vnímat jako neustálý vítr a proto se začne sama chránit tím, že posílí stonek.

Kořeny

V přírodě obvykle vidíte jen polovinu rostliny. Kořenový systém je pod zemí a bývá přinejmenším tak veliký, jako je viditelná část rostliny nad zemí. Velikost je důležitá proto, aby rostlina dosáhla na vodu hluboko v zemi a také se dostala k živinám během dnů, kdy panuje sucho. Rostliny pěstované v květináčích nebo rockwoolu naštěstí přežijí s mnohem menším kořenovým systémem. Stačí jim dodávat dostatek všeho, co ke svému vývinu potřebují. Základní potřeby jsou samozřejmě příjem vody a živin, přichycení rostliny k zemi, produkce mnoha rostlinných hormonů a uskladnění uvedených substancí do rezervy na horší časy.

Zdravé kořeny mají bílé konečky. Jestliže jsou hnědé, má rostlina nějaký problém. Může jít o přílišné zavlažování, díky kterému je půda příliš mokrá, nebo rostlinu, potažmo kořeny, napadl nějaký škůdce či choroba. Zdravé kořeny mají také hodně „vlásků“. Přes ně rostlina přijímá vodu a živiny. Příjem vody a živin spolu úzce souvisí. Jestliže kořeny přijímají velké množství vody, přijímají také mnoho živin. Správné dávkování vody a živin je pro pěstování zdravé rostliny velmi důležité.

Příjem vody je umožněn díky odpařování. Většina vody, kterou rostlina absorbuje, se také později odpaří přes listy. Takže je to tak, jako by byla voda do rostliny vtahována. Voda v půdě je navíc tlačena ke kořenům, protože se jednoduše snaží dostat dovnitř. A tím je na kořeny vytvářen tlak. Odpařování a tlak na kořeny zajišťuje sání vody v rostlině. I v tomto případě má množství vody dopad na zdraví rostliny. Stomata se totiž při příliš vysoké teplotě uzavřou a poté je tlak na kořeny příliš vysoký (kvůli množství vody v půdě). Proto voda přijme větší množství vody, než kolik je zapotřebí. Jestliže je odpařování menší, než kolik je zapotřebí pro absorpci tlaku na kořeny, rostliny tlačí vodu do dutin mezi buňkami listů. To vede ke slabým rostlinám a řídkým květům.

Květy

Květy (u konopí palice) mají důležitou funkci. Květy jsou reproduktivními orgány rostlin, takže umožňují rostlinám jejich množení. U konopí je to tak, že je dvoudomé, tzn. dvoupohlavní. Jednotlivé rostliny mohou být samci nebo samice (o hermafrodytech, kdy jedna rostlina nese znaky obou pohlaví, si povíme v jednom z článků v příštích vydáních ROOTS).

Samičí květy mají pestíky obsahující buňky vajíček. Samčí květy mají tyčinky obsahující buňky spermatu (pylových zrnek). Charakter pohlaví lze zjistit až poté, kdy rostlina začíná kvést.

Při reprodukci je nutné, aby se zrnka pylu dostala na pestíky jiné rostliny. Tento přenos se nazývá opylení. Pokud se zaměříme na rostlinu konopí, je květ její nejzajímavější částí. Pro dosažení co nejlepšího množství účinných látek v něm je důležité, aby k opylení nedošlo. Neplatí to však v případě, že pěstujeme konopí na semena (ať už pro vysazení další sezonu, nebo na zpracování). Jakmile je totiž samičí květ opylen, rostlina vloží veškerou energii do tvorby semen. Jestliže opylena není, posílá energii do tvorby kalichů a THC.

Snad vám tento text pomohl rozšířit si malinko obzory a pochopit procesy, které v rostlinách probíhají. Pokud ano, myslete na to a vaši zelení miláčkové vám budou více než vděční. A také se vám při sklizni odmění.

Listy

Listy jsou nejdůležitějšími orgány pro fotosyntézu (tj. přeměnu sluneční energie na chemickou energii a její ukládání do sacharidů a jiných organických látek). Je to místo, kde si rostlina vytváří „potravu“. Fotosyntéza probíhá v chloroplastech. Důležité je vědět, že první internodium na rostlině konopí má vždy listy s jedinou čepelí, v druhém se třemi, ve třetím s pěti a tak dále. Některé odrůdy mohou mít až 13 čepelí. Čím lépe na tom rostlina je, tím více listů vytvoří a tím je také zdravější.

Kompletní list je složen z cév s mezofylem a řapíku. Mezofyly jsou buňky s chlorofylem, které zachycují sluneční světlo a mění CO₂ na cukry. Ve spodní části listu je mnoho dutin vyplněných vzduchem. Díky průduchům jsou izolovány od vnějšího prostředí. Průduchy jsou branami listů. Umožňují CO₂, kyslíku a vodním výparům projít. Jsou na spodní části listů. V listu jsou viditelné žilky, které tvoří cévní svazky.

List, který je vystaven plnému slunci, je mnohem silnější než list ve stínu. Listy vystavené slunečnímu záření mají více buněk s chlorofylem. Díky tomu produkují více cukrů. Jestliže mají více světla a intenzita světla se zvyšuje, listy produkují více cukrů. Čím více světla, tím více cukrů. Co z toho plyne? Překvapivě to, že více světla je pro rostlinu lepší 😉

Stíněné listy dosáhnou svého maxima v produkci cukrů mnohem dříve, než listy vystavené světlu. Pamatujte na to, když se jednou rozhodnete rostlinu prostříhat a ubrat jí listy. Může to sice přinést výhody, důležité je ale nepřehánět to.

Další důležitou otázkou je mikroklima kolem listů, které může být o něco málo jiné, než jaké panuje ve zbytku pěstebního prostoru. Může být například vlhčí nebo teplejší. Je to způsobeno tenkou vrstvou vzduchu kolem listů. Abyste zajistili, že podmínky kolem listů budou shodné s těmi ve zbytku pěstebního prostoru, použijte ventilátor, který zajistí dostatečnou cirkulaci vzduchu.