Ve spojení s psychedelickými látkami se v dnešní době často mluví o renesanci, tedy obrození snahy pochopení jejich potenciálu, uchopení jejich rizikových faktorů a ustanovení směrnic k jejich bezpečnému užívání. Odložíme-li stranou všechny předsudky spojené se strachem z hrůzostrašných drog, které mohou zničit životy našich dětí, můžeme na ně pohlédnout jako na medicínu pro duši nebo jako na terapeutický nástroj.

S rozmáhající se popularitou psychedelických látek, kterou podporuje stále více výsledků vědeckých výzkumů poukazujících na jejich nezměrný potenciál nejen pro duševní zdraví, je nanejvýše potřeba posílit i veřejné povědomí deformované množstvím polopravd a dezinformací v médiích. Tento článek má za úkol uvést nový seriál, jehož cílem je alespoň okrajově seznámit čtenáře s mnohočetnými vlastnostmi jednotlivých psychedelických látek. Postupem času v našem seriálu představíme LSD, psilocybin (magické houbičky), MDMA (extáze), meskalin (peyotl, san pedro), DMT (changa, ayahuasca, yopo), ibogain, 5-MeO-DMT (bufo alvarius) a z psychedelické perspektivy se podíváme i na kambo, konopí a šalvěj.

Dovolila bych si však nejprve představit některé základní aspekty, které se s užíváním psychedelik pojí.

Psychedelika obecně

Jako psychedelika chápeme skupinu psychotropně působících látek, které navozují změněný stav vědomí charakteristický posunem v chování, vnímání a prožívání emocí. Mezi projevy psychedelik můžeme najít fyzické symptomy, jako je pocení či lehké zimnice, změnu vizuálního vnímání či „deformaci reality“, barevné imaginace a prožívání vzpomínek se zavřenýma očima, mystické zkušenosti, mimotělní zážitky, hluboké sebereflexe, pocity empatie, lásky a sounáležitosti.

Pozitivní stránka věci

Psychedelika jsou obecně obestřena stigmatem, dezinformací a jakousi mystikou, která v mnohých probouzí strach (namísto více adekvátního respektu). Jejich klasifikace do kategorie „látek bez léčebného využití“ zavdala přelepení štítku „léčivo“ nálepkou s nápisem „droga“. Přitom už v 70. letech byl přínos těchto látek pro duševní zdraví nevyvratitelný. Uvádí se, že jejich velký potenciál spočívá ve schopnosti „otevřít lidskou duši“ – podle všeho dokážou přinést notnou dávku sebereflexe, ukázat jinou perspektivu, vyřešit problém a v případě entheogenů (psychedelik, která údajně zprostředkovávají kontakt s „vyšší silou“) snad i zprostředkovat spojení s Bohem (např. výsledky studie Rollanda Griffithse z John Hopkins University z roku 2008 ukazují, že 60 % účastníků studie zažilo právě takovou mystickou zkušenost). Terapeuti, kteří s psychedeliky pracovali, často uvádějí, že jedna seance se správně zvolenou látkou může nahradit celé roky psychoterapie. Hluboké vhledy a prožitky, které se intoxikovaným jedincům dostávají, totiž pramení přímo z nich samotných. Mohou je doprovázet velmi příjemné fyzické prožitky, stejně jako nápadné vizuální vjemy – nejen proto jsou oblíbeny i mimo striktně medicínské prostředí. Psychedelika užívají tzv. psychonauti v rámci sebepoznání, rekreační uživatelé na hudebních a tanečních akcích, doma nebo v přírodě i jedinci hledající alternativní formy uzdravení v šamanských ceremoniích. Poslední dobou se rozmáhá i trend užívání tzv. mikrodávek (tzn. dávek na samé hranici postřehnutelnosti). Manažeři a kreativci velkých společností po jejich užívání hlásí zvýšenou nápaditost a obecně zlepšení v mnoha oblastech života.

Negativní stránka věci

Svět není jen růžový. Každá činnost v životě nese nějaký risk, psychedelika nevyjímaje. Navíc nic není pro všechny, a tak ani psychedelika nejsou tou zázračnou medicínou, která pomůže najít vnitřní klid každému. V prvé řadě jsou nástrojem a záleží na nás, jak jej využijeme. Problematický je už jejich legální rámec. Jisté množství u sebe mít člověk může a bude to stále jen přestupek. To však nezaručuje, že se nemůže něco „pokazit“ a nedostanete pár let natvrdo. Někteří z nás mají vrozené pre-dispozice k mentálním onemocněním (psychotickým) a změněný stav vědomí může napomoci k jejich rozvoji. V případě klinického podání je tento aspekt podchycen adekvátním vyšetřením a náhledem do historie obdobných onemocnění v rodině pacienta.

Fakt, že tyto látky nejsou regulované, činí situaci problematickou z hlediska jejich čistoty. Pokud by uživatelé užívali substance, u kterých by si byli jisti, že je to skutečně to, co si mysleli, že kupují, měli bychom mnohem méně obtížných případů spojených „se špatným produktem“, který může být i život ohrožující.

Dalším kritickým bodem je neznalost základů bezpečného užívání. Může to znít směšně, ale skutečně existují nějaké zásady, jejichž dodržování může nanejvýše zabezpečit hladký průběh zkušenosti. Počítat je třeba i s neuchopitelným prvkem chaosu s přídavkem jakési magie, kterou racionální člověk není schopen pobrat, ale která každé zkušenosti dodává potřebu jisté obezřetnosti. Zkrátka nikdy nevíš, co se může stát. Mezi hlavní zásady patří: set, setting, dávkování a záměr. Aplikace těchto zásad je opět „harm reduction“ (a možná i tzv. „benefit maximisation“).

Ve spojení s těžkými a nepříjemnými prožitky lidé často mluví o „bad tripech“. Toto označení není ve všech případech zcela adekvátní. Člověk totiž neprožívá přímo bad trip, pouze v průběhu intoxikace prochází náročnou zkušeností. Zásadní je, jak se s ní dokáže vypořádat a jak ji dokáže následně integrovat. Pakliže se integrace nezdaří, mohou se objevit nepříjemné následky ve formě lehkých paranoidních stavů, úzkostí, panických ataků, depresí, flashbacků (záblesky zážitků z psychedelického stavu bez dalšího podání látky) a dalších. Tyto následky pak musíme léčit. Je třeba si uvědomit, že právě schopnost psychedelik člověka otevřít a dát mu nahlédnout dovnitř může být v neadekvátním settingu velmi nebezpečnou a může mít trvalé následky. Proto by první zkušenost nikdy neměla proběhnout bez náležité přípravy.

Výzev, které s sebou psychedelika nesou, je mnohem více. Některé můžeme měnit hned, některé se budou transformovat postupně. Výzkumy, které pomalu sahají legislativě na paty, ukazují, že éra možností využití psychedelik v terapii či k seberozvoji nás teprve čeká.

Základní pilíře užívání

Předtím, než se budu věnovat základním pilířům bezpečného užívání, ráda bych upozornila na heslo: „na kontextu záleží“. Užijete-li totožné psychedelikum – např. lysohlávky (houby obsahující psilocybin) – v kontextu tradičním, tedy rituálním, kdy budete následovat doporučení zkušenějších (nebo šamanů), prožijete zaručeně něco diametrálně jiného, než budete-li se procházet v lese, ležet na terapeutickém křesílku, tančit na festivalu na louce anebo přikusovat houby k pivu v hospodě. Za zmínku stojí i jisté procento zkušeností, které se vymkne kontrole, a jedinec zažije doslova mystický prožitek. Jak s ním pak naloží, je velmi individuální otázka.

SET

Setem se rozumí tzv. „mindset“ – stav mysli, ve kterém se uživatel nachází, jeho osobnost, osobní historie a v neposlední řadě i záměr užití. Je to v podstatě to, s čím přichází „do hry“, a je dost pravděpodobné, že se to na zkušenosti odrazí. Pakliže se někdo bojí, je pravděpodobnější, že se objeví příznaky paranoie, než když se člověk předem připravuje a uloží si záměr. Záměru se věnuji o něco níže, ale nutno zmínit, že jej mnozí považují za nedílnou součást settingu. Své místo při zvažování adekvátního setu má i následující den. V případě, že má člověk plnit nějaké povinnosti, spíše se bude cítit znechucen a vyčerpán (můžeme přirovnat k tzv. dojezdu), než když si vyhradí den na odpočinek.

SETTING

Settingem označujeme prostředí, ve kterém je látka užita. Ve změněném stavu vnímání jste mnohem citlivější na faktory, které vás obklopují. Zásadní je, abyste se cítili bezpečně. Roli hraje, zda se jedná o místo známé, jestli se tam vyskytují blízké osoby, zda je tam teplo nebo zima, možnost si lehnout nebo jít do přírody, napít se, jít na záchod, možnost se bezpečně a pohodlně pohybovat po okolí v průběhu zkušenosti, a zajímavým aspektem je i zvýšené estetické cítění – člověk vyhledává „hezká místa“ atd. V kontextu psychedelik se často mluví o propojení se s přírodou; i proto je jejich užívání v přírodě velmi oblíbené. Hudební a taneční akce zase lákají prožitky za zvýšeného prociťování hudby, těla a někteří mluví i o tanečním transu. Nutno zmínit, že prostředí velkých akcí je velmi proměnlivé a stav změněného vědomí může být citlivý, křehký, až záludný.

DÁVKOVÁNÍ

Na stránkách amerického projektu psychedelické první pomoci Zendo (www.zendoproject.org) se uvádí, že s nejčastějšími komplikacemi týkajícími se užívání psychedelik se setkáváme u prvouživatelů, kteří bez znalosti změněného stavu vědomí užijí příliš velkou dávku. Tento fenomén je velmi zarážející, zamyslíme-li se nad rozsahem zásahu do integrity člověka, o který se jedná. Částečnou odpovědí může opět být nedostatečná informovanost. Dávek existuje hned několik druhů/velikostí. Julian Wayne, autor knihy „Getting Higher“ (Manuál psychedelické ceremonie), který Prahu navštíví v rámci konference Beyond Psychedelics 2018, rozlišuje:

Výchozí stav – nezměněné vědomí, placebo – účinky si vytvoří uživatel psychologicky, mikrodávka – tak malá, že změna vědomí není citelná, práh – dávka dosahuje na práh změny percepce, efektivní dávka – jasný účinek užité látky.

Dávkování je u psychedelik zcela zásadní. Podíváme-li se na jinou psychoaktivní látku, třeba alkohol: i zde je přece rozdíl, jestli si někdo dá skleničku vína, anebo spořádá láhev slivovice. Jak ale šířit informace o adekvátním dávkování beze strachu z nařknutí ze šíření toxikomanie?

ZÁMĚR

Záměrem je myšlen úmysl, s jakým do zkušenosti přicházíme. Měl by být odpovědí na otázku, co od zkušenosti chceme. Jeho ustanovením ji můžeme nasměrovat. Je jen na uživateli, zda mu věnuje patřičný čas.

Na platformě Erowid (https://www.erowid.org/), která i přes předpotopní design je jedním z největších a zároveň i nejrelevantnějších informačních zdrojů věnovaných psychoaktivním látkám, se o záměru píše: „Nastavením záměru zarámujete vaši zkušenost, navedete ji k požadovanému výsledku, ,naprogramujete‘ ji. Co se stane, pokud si člověk záměr nestanoví? Je to, jako byste si na mp3 přehrávači zvolili ,náhodný výběr‘. Pokud máte možnost vybrat si písničku sami, je pravděpodobnější, že se vám bude líbit.“

Kvůli proměnlivému účinku vždy závisejícímu na mnoha faktorech jsou psychedelika de facto neuchopitelná pro tabulkově smýšlející a systematickou společnost. Dodržování základních mechanismů bezpečného užívání může zvýšit klid a napomoci hladkému průběhu zážitku. Je to jako uvázat si bezpečnostní pás v autě. Můžete jet tisíckrát bez něj a nikdy nebourat, až jednou se to může stát fatálním. V důsledku automobilových nehod zemřou ročně miliony lidí, to však neznamená, že bychom auta a řízení zakázali. Snažíme se zvyšovat povědomí o rizicích, aplikovat bezpečnostní opatření a kontrolovat jejich dodržování.

Je opravdu zákaz, znemožňující nejen výzkum a terapeutické využití, ale i dostatečnou prevenci, informovanost a bezpečnost uživatelů, tím správným řešením?

Jak už bylo řečeno: psychedelika jsou v prvé řadě nástroj – silný a velmi těžko uchopitelný. Při správném použití mohou měnit životy a v konečném důsledku celou společnost. Je na čase jim věnovat náležitou pozornost, nemyslíte?

Česká psychedelická renesance

Česká republika patří mezi lídry celosvětového vzestupu psychedelik. Jedním z důvodů jsou i rozsáhlé výzkumy LSD v 60. letech a fakt, že tehdejší Československo v roce 1974 klasifikovalo LSD do třídy látek bez možného léčebného využití jako poslední země na světě. Podíl na tom hraje i rozsáhlá práce Stanislava Grofa spojená s vývojem techniky holotropního dýchání, která poukázala na léčebný potenciál změněných stavů vědomí. V současné době probíhají výzkumy těchto látek (konkrétně ketaminu a psilocybinu) pod taktovkou Národního ústavu duševního zdraví. Psychedelickou tématiku v současnosti šíří i Česká psychedelická společnost a informovanosti výrazně napomáhá i mezinárodní konference Beyond Psychedelics 2018.