Původní kvalita vody v Zaječově nebyla nejlepší. Hlavně pak po deštích byli lidé v obci mnohdy závislí na náhradním zdroji pitné vody. To vše je ale teď minulostí, když situaci pomohla vyřešit filtrační technologie s magickým přízviskem „nano“.
Obec využívá dva zdroje pitné vody ve formě jímacích zářezů. „Jeden tu slouží už od roku 1938 – jedná se o první zářez zde v sousedícím lese – a druhý byl vybudován v devadesátých letech, který ten původní zdroj posiluje směrem od Mourového potoka. Takže mixujeme dva zdroje pitné vody, které obec primárně zásobují,“ upřesnil starosta Vladimír Havlík.
Zaječov do nedávna postrádal vlastní úpravnu vody a v obci hodně bojovali s kvalitou. „Hlavně po deštích se voda často zabarvovala, když spadlé srážky prosakovaly skrze rašeliniště. V mnoha případech nešlo o špatnou vodu, ale vzhledově nebyla dobrá. Museli jsme tak často zajišťovat náhradní zásobování,“ vysvětluje starosta.
Původně se chtěli v Zaječově pustit klasickou konvenční cestou, rozhodla ale nakonec výrazně nižší potřeba dalších chemických úprav a lepší výsledky filtrace. „Jinde často narazíte na klasické ultrafiltrace, které k provozu použijí dost chemie. To byl původně i náš plán. Následně jsme ale udělali změny v projektu a šli jsme do té nanofiltrace už jen proto, že zde potřebujete minimum chemie a tato technologie především lépe odstraňuje zabarvení vody. To bylo pro nás zásadní,“ vysvětluje Havlík.
Jímací zářezy poskytují dva hlavní zdroje vody a na vstupu do úpravny tak rozhoduje momentálně více vyhovující kvalita toho či onoho vstupu, kterou nepřetržitě hlídají přístroje. „V Zaječově máme díky oběma zdrojům vody dost. Na základě vyhodnocování zákalu bereme tu momentálně kvalitnější. Tato data máme přednastavena v počítači, který je na obecním úřadě. Vybraná voda se poté čerpá do akumulace, odkud pokračuje do jednotky osazené nanofiltry.“
Hlavně po deštích jsou nanofiltry nejvíce potřebné. „V úpravně máme více úseků čistění. Když je vstupní voda relativně dobrá, systém ji prožene pískovým a rukávovým filtrem, odkyselí se, nachloruje a putuje k občanům. V případě, že je špatná, což se v současnosti děje právě kvůli dešťům dost často, tak jedeme non-stop na nanofiltraci,“ vysvětluje Havlík.
Systém čištění má i vlastní automatický regenerační režim. „Všechny filtry, co jsou uvnitř úpravny, se samy propírají, a to se týká i nanofiltrů. Ta se v případě potřeby proplachuje roztokem zásady. Kyselina se používá v případě, že je filtr silněji zanesen. Systém si to vyhodnocuje sám na základě průtoku a tlaku v potrubí,“ stručně objasnil obsluhující technik zařízení a administrativní pracovník obce Miroslav Kasl.
Efekt systému velmi tenkých membrán je v Zaječově ve zkušebním provozu od března tohoto roku a zatím funguje bezchybně. Přechod na ostrý provoz by se tak mohl uskutečnit už za půl roku. „Pokud půjde vše hladce jako dosud, kdy všechny vzorky ze zkušebního provozu, které předkládáme hygieně, zatím vyšly výborně, chtěli bychom jej ukončit už příští rok na sklonku ledna. To bude záviset na jeho celkovém vyhodnocení,“ podotkl Kasl.
Podobné nanofiltrace, které jsou poskládané z technologií z celého světa, jsou v Česku zatím pouze dvě. „Jedna je teď u nás a další najdete na Olomoucku v Domašově nad Bystřicí. V jejich případě ale neupravují dva pitné zdroje,“ dodává starosta, který nešetřil chválou nad firmou Vodaservis, jež v Zaječově technologii nainstalovala.
Projekt byl částečně financován ze Státního fondu životního prostředí, který na něj přispěl více než pěti miliony korun. Celá úpravna, která vznikla v původní vodohospodářské budově, pak stála devět milionů korun.
“Nanofiltry jsou nejvíce potřebné hlavně po deštích”
