Všimli jste si někdy, že když se procházíte jen tak bosí po pláži či po trávě, cítíte se najednou mnohem lépe? Jsme evolučně úzce spojeni se Zemí po tisíce let a přímý kontakt s ní je vlastně jedna z nejpřirozenějších lidských potřeb. Být „grounded“ má blahodárné účinky na naše tělo a pomáhá předcházet různým zdravotním komplikacím. Přičemž se vlastně nejedná o žádný převratný objev.

Země. Tahle rozkošná modrá koule, na níž se hemžíme a žijeme svoje životy, je bezesporu božským dílem s nadpozemskými schopnostmi konat mnohdy zázračné skutky. Měli bychom tedy její impozantnost a mocnost užitečně využít (ne zneužít), aniž bychom ji museli nadále devastovat. Proto místo snahy zkrotit jí, spoutat a válčit s ní hledejme raději metody, jež budou prospěchem pro nás i pro ni.

Earthing je jednou z nich (poznámka autora: též známo pod termínem grounding / earthing, volně přeloženo jako „zemnění“, což je dle mého názoru naprosto příšerné slovo a „uzemnění“ je zase významově přeci jen malinko jinde; proto se v textu přikláním k používání těchto anglických výrazů, které tento fenomén definují přesně za předpokladu, že se jim pokusíte porozumět významově bez potřeby je překládat doslova). Jde o techniku (znovu)objevení prospěchu z přímého fyzického kontaktu se Zemí, při němž dochází k transferu elektronů ze země do našeho těla. K takovému kontaktu lze jednoduše dosáhnout venkovní aktivitou, jako jsou procházky a sport naboso. Nebo pokud zrovna (jakkoli) trávíte čas doma a nechce se vám ven, lze se se Zemí propojit za pomocí vodivých podložek a elektrod. Ty lze například zapojit do zemnícího systému standardní elektroinstalace v domě. Nemusíte prakticky dělat vůbec nic, „připojte se“ a nechte fyziku (respektive bio-elektrochemii) pracovat za vás.

Téměř neustále „off-line“

Jde o věc natolik přirozenou, že je až udivující, jak se ve společnosti stala odcizenou. Je to nepochybně proto, že čím více se naše civilizace evolvuje do přetechnizovaného prostředí s nutností cokoliv (ve všech slova smyslech) definovat, škatulkovat, izolovat, kontrolovat (ovládnout?), tím více se oddaluje od podstaty existence v souladu s naším přirozeným okolím – přírodou. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že kombinace lidských technologií s „těmi přírodními“ jsou, a i nadále v budoucnu budou pro lidstvo obrovským přínosem. Jenže se to bohužel v mnoha případech vždycky tak nějak zvrtne. A tak z geniálního nápadu se stává buďto další „mozková vymývárna“ nebo bývá smeten ze stolu úplně. V obou případech ať už z důvodu ztráty profitu či rychlého zbohatnutí. Na začátku ušlechtilá a čistá myšlenka je eventuálně uštvána, utýrána, zneužita a přehnusena do finálního paskvilu, který nakonec Zemi více stojí, namísto aby jí ulevil. V tomto ohledu jsme jednoduše sami proti sobě. Ale ne, zas tak skeptický nejsem, jen myslím, že v řadě případů jsme mohli konat mnohem, mnohem lépe. Ale abych tolik neodbíhal.

Obecně se ví, že je Země po celém svém povrchu vodivá (až na ultra-suché pouštní oblasti), na kterém udržuje záporný elektrický potenciál. Vzhledem k svému rozměru a schopnosti tento stav obnovovat se považuje za jakýsi infinitivní gigantický zásobník volných, záporně nabytých částic (volných elektronů). Pokud se tedy se Zemí jakkoli „propojíme“, okamžitě do našeho těla tyto elektrony začnou proudit. Díky tomu se mimo jiné hodnota náboje našeho těla okamžitě přiblíží hodnotám, jaké má půda pod našima nohama. Jinými slovy konstantní negativní potenciál Země má po propojení schopnost vytvořit v našem těle stabilní bio-elektrické prostředí, které má pozitivní vliv na přirozenou funkčnost všech systémů a biorytmů těla. Výsledkem je řada blahodárných účinků.

Jak jsem v úvodu nastínil, náš moderní životní styl nás prakticky trvale odpojil od zemského povrchu a doslova izoloval od našich pravěkých kořenů, kdy byla lidská rasa vlastně v nepřetržitém přímém kontaktu se Zemí. Tehdy se běžně na zemi spalo, sedělo, chodilo se po ní naboso. A můžeme se posunout v čase do období nám mnohem bližšího. Vždyť ještě naše babičky a dědové by nám mohli vyprávět o tom, jak jako děti celé léto trávili venku bosí. Do střevíců se obouvalo jen tehdy, když se všichni ustrojili pro nějakou příležitost či událost.

Odtud vyplývá, že jakási „renesance izolování“ se dá datovat až od šedesátých let minulého století. Tehdy to začalo. To „plasticko-gumové“ období, kdy jsme se s boomem (nejen) textilního průmyslu nazuli a navlékli do „revolučních materiálů“, jako jsou právě guma a různé druhy syntetických hmot. A nezůstalo se pouze u toho. S modernizací tradičního stavebnictví a robotizací výroby stále zahlcujeme trh všemi možnými výrobky, jako jsou koberce, linolea, dřevěné či laminátové „plovoučky“, různé obklady, podlahové a další stavební systémy. Opět drtivá většina z nich jsou perfektními izolanty. Stavíme odstíněné domy, které „ženeme“ do dalších pater, v nichž spíme a trávíme poměrně dost času dál od povrchu a dokonale „odstřihnuti“.

Civilizační choroby

V uplynulých dekádách výzkumu se široká obec odborníků z řad lékařů a vědců shodla na tom, že za civilizačními nemocemi stojí především tzv. environmentální faktory: špatné ovzduší, nadměrná expozice jedince vůči chemickým substancím, stres, sporadický kontakt s přírodou, chemikálie v potravě, nevyhovující pracovní prostředí, světelné a elektromagnetické znečištění, životní nároky moderní společnosti a také špatná životospráva, která je vůbec jedna z nejvlivnějších; blbě spíme a máme nedostatek zdravého pohybu. Z toho jsme pak v nervu a tak hodně kouříme, ještě víc hulíme, dost kalíme, cpeme do sebe cukr, ještě hůř se stravujeme, nebo nejíme vůbec, nebo zase moc atp. A kruh se uzavírá do přímých následků, jimiž jsou obecně zhoršený zdravotní stav nebo v tom horším případě nastupují různé choroby: rakovina, deprese, obezita, kardiovaskulární nemoci, hyperaktivita u dětí, genetické a mentální poruchy, cukrovka, alergie, poruchy pohybového aparátu a další. Odtud lze pochopit, že se výzkum a prevence civilizačních chorob zcela logicky zabývá příčinami způsobené pouze environmentálními faktory. Přičemž je zcela opomíjena eventualita, že permanentní „odpojení“ od Země může být také jedna z významných příčin.

Historie a první seriózní výzkumy

V moderní společnosti se o benefitech z groundingu ví přitom docela dlouho. První zmínka padla už někdy na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se v Německu a ve Švýcarsku zformovalo společenské hnutí Lebensreform (v překladu „reforma žití“), které propagovalo životní styl založený na myšlence vyzývající k „návratu k přírodě“. Hnutí kladlo důraz na život založený na trvale udržitelném základu, bio a raw (anglicky syrové, nevařené, vyslovuje se jako „ró“, pozn. red.) potravinách, alternativní medicíně (ale i na nudismu, sexuální svobodě, tabákové, drogové, alkoholové a vakcinační abstinenci). Hnutí bylo velmi pravděpodobně vůbec první, které prohlašovalo, že být venku naboso (i v zimních měsících) přinášelo velmi pozitivní zdravotní přínosy. Přesto nikdo z lékařské či vědecké obce nejevil zájem tuto skutečnost více prozkoumat. Jen pro zajímavost stojí za zmínku, že několik aktivních „misionářů“ z Lebensreform v první polovině 20. století emigrovalo do Ameriky, kde se zasloužili o přímý vliv na později se formující hnutí Hippie.

Dr. George S. White, americký lékař a vynálezce, byl vůbec jako první, který se ve 40. letech minulého století pustil do komplexního bádání groundingu za použití měděných elektrod, jež připojoval k dobrovolníkům a sledoval různé fyziologické změny v organismu. Impuls k výzkumu dostal po zjištění, že někteří z jeho pacientů dávali na zřetel, že se nemohli pořádně vyspat, pokud nespali přímo na zemi, nebo pokud se nepřipojili ke kovovému (vodnímu nebo plynovému) potrubí svedené pod zem (a tím pádem uzemněné). I přesto, že White publikoval výsledky dokazující, že za použití této techniky se jednotlivcům výrazně zlepšila kvalita spánku, tato idea se nikdy nedostala do povšimnutí širší veřejnosti.

Otec a syn

Earthing se od začátku našeho století do dneška přeci jen dočkal seriózních výzkumů.  Jednoho z nich se ujali lékaři otec a syn Karol (kardiolog nyní působící ve své soukromé praxi) a Pawel (neurochirurg z 10. vojenské kliniky v polském Bydgoszczi) Sokalovi. Oba se věnují fenoménu earthing po více než dvě dekády. Svou práci [2] zveřejnili v roce 2011. Ta volně navazovala na jiné podobné studie, které byly publikovány v předešlých letech jejich kolegy. Jejím primárním cílem bylo získat dopovědi na konkrétní otázku: Má kontakt s povrchem Země vliv na funkci štítné žlázy, homeostázi fosforečnanu vápenatého, koncentraci elektrolytů, glukózy a proteinů v krevním séru?

Jednotlivé (bylo jich celkem pět) experimenty sestávaly z určitého počtu kandidátů (mužů i žen či jen mužů a žen) specifického rozsahu věku. Podmínkami bylo, že ani jeden z nich nesměl pravidelně brát nějaké léky a nesměli zrovna procházet nachlazením či být nějak jinak nemocní. Zvláštní skupina dvanácti lidí byla vybrána pro čtvrtý experiment, jenž spočíval ve zkoumání vlivu groundingu na koncentraci glukózy v krvi. A sice u těchto dobrovolníků byla dříve diagnostikována cukrovka 2. typu (NIDDM).  Dalšími faktory, které by mohli výrazně ovlivnit měření, byly podmínky odizolování těla, počasí, pohyb těla, nechtěné či náhodné „uzemnění“, časy podávání stravy a několik dalších. K tomu, aby se většina z nich eliminovala, byl grounding praktikován během nočního odpočinku na co nejvíce možném stejnorodém vzorku lidí. Nicméně jednotlivé experimenty byly provedeny v různém čase a odlišných povětrnostních podmínkách. V experimentech byla použita technika dvojitého slepého pokusu pro zpřesnění měření, která spočívala v kombinaci „falešného groundingu“ vs. „skutečné připojení“, aby se eliminoval možný tzv. placebo efekt a přímé ovlivnění ze strany zkoumaného subjektu. Instrumentace se skládala z měděného plátku, který byl připnut na spodní část nohy, aby se zamezilo nechtěnému přerušení spojení kvůli pohybu těla během noci. Tento proužek byl propojen měděným drátem vyvedeným ven mimo budovu kliniky s měděnou deskou (o výšce 1 mm a ploše 60 x 250 mm), která byla v přímém kontaktu s vlhkou zemí. Co myslíte, jakých závěrů se kolegové ze severního Polska dopátrali?

Souhrnně pánové Sokalovi ve své práci uzavírají, že obecně má earthing významný vliv na fyziologické procesy v lidském těle. A sice velmi silně a pozitivně působí na homeostázi (schopnost udržování hodnoty nějaké veličiny na přibližně stejné hodnotě, pozn. red.) fosforečnanu vápenatého, soli, jež obsažena v moči a krevní plazmě, kde zastává funkci pufru (tzv. tlumivé roztoky, které dokáží udržet stabilní rozsah pH, pozn. red). Je také jedním ze základních stavebních kamenů chrupu, kostí, šlach a je součástí nukleových kyselin, či zajišťuje udržení pravidelného srdečního tepu. Zajímavým faktem, na který Sokalovi poukazují, je, že vliv groundingu na homeostázi této soli přináší opačný děj než ten, co se děje v lidském organismu ve stavu bez tíže. A v neposlední řadě výsledky výzkumu čtvrtého experimentu (vliv earthingu na koncentraci cukrů v krevním séru v lidským organismu) prokázali pokles hladiny krevního cukru u pacientů s cukrovkou 2. typu. No co myslíte? To nemá chybu, že? Já jsem osobně nadšen, s jakými výsledky tito pánové přišli. Musím (a mám potřebu) však dodat, že interpretací textu ve studii jsem byl absolutně unuděn k smrti. Přežil jsem jen díky vůli a horlivosti zjistit, „jestli se na konci této story vezmou nebo ne“ 🙂 Byl jsem ovšem také ohromen, nad čím vším se musíte zamyslet a co všechno brát v potaz, když pracujete na experimentu takového druhu. Přesto, to to opravdu nejde napsat zábavněji, páni doktoři?

Volné vs. volné

Vraťme se ale ještě na chvíli k volným elektronům. A přidejme k nim nám všem známé volné radikály. To jsou velmi vysoce reaktivní atomy či molekuly (obecně známe pod názvem ionty) nesoucí jeden nebo více nepárových elektronů. Cápci, které v těle nechceme a řada lidí je schopna utratit jmění za různé (nefunkční) doplňky stravy pro jejich co možná nejdokonalejší vymýcení. Tito prevíti jsou důvěrně spojovány s infekcemi a zápaly různých druhů. Mohu být (a často tomu tak je) přímými iniciátory dalších závažnějších onemocnění (prakticky všechna vyjmenovaná v úvodu článku). Ale nerozumějme tomu špatně. Volné radikály stojí i za správné fungování hojivých procesů. Můžeme své tělo používat „sebezdravěji“, a vždy budeme vytvářet mikroskopické zápaly uvnitř našeho těla. Například sebemenší otok či odřenina po uhození okamžitě alarmuje imunitní systém k reakci. Ten promptně vysílá k místu bílé krvinky (neutrofily), jež se postarají o odstranění všech poškozených buněk a o případně vznikající zánět přímým útokem na původce (většinou bakterie). Tajemstvím jejich zbraní jsou právě volné radikály, známé též pod zkratkou ROS (z anglického Reactive Oxygene Species). Je tudíž naprosto přirozené, že si je v těle vytváříme. Pokud je ovšem správný balanc narušen (například za přispění environmentálních faktorů), začnou v našem těle pěkně řádit. Potřebujeme je tedy nějak regulovat. Ta nejznámější metoda spočívá v konzumaci antioxidantů. Nicméně Dr. Laura Koniver, holistická lékařka provozující svou praxi v městečku Haymarket ve Virginii, a Dr. Mercola, zastánce alternativní medicíny působící v Chicagu, se nezávisle na sobě shodují, že earthing výrazně převyšuje účinnost antioxidantů.

Volné radikály jsou vlastně pozitivně nabité ionty, které se hromadí v našem těle během dne, povrch Země je díky volným elektronům nabitý negativně. Jde o přirozenou symbiózu mezi člověkem a Planetou. Stejně, jak můžeme získat vitamín D ze Slunce a kyslík ze stromů, tak si lze ze Země opatřit léčivou energii (a to doslova). Shoďte tedy bačkory z nohou a „připojte se“. Já sám jsem během psaní tohoto článku objednal své první grounding prostěradlo a chystáme se s partnerkou na vlastní experiment.

Námět a zdroje:
  1. Chevalier, Gaétan et al. Earthing: Health Implications of Reconnecting the Human Body to the Earth’s Surface Electrons. Journal of Environmental and Public Health.2012
  2. Sokal K, Sokal P. Earthing the human body influences physiologic processes. Journal of Alternative and Complementary Medicine. 2011
  3. https://www.mercola.com/
  4. https://www.gaia.com/article/down-earth-health-basics-earthing