Viník otravy Bečvy ještě nebyl vypátrán. S jistotou víme už teď, že se tento největší levostranný přítok Moravy bude vzpamatovávat z otravy takového rozsahu minimálně 15 let, podobně jak tomu bylo na maďarské Tizse. Navíc naneštěstí náš právní řád nepamatuje na adekvátní vyčíslení ekologické újmy, a tím adekvátní potrestání. 

První známky kontaminace se objevily v neděli 26. 9. mezi Choryní a Lhotkou nad Bečvou na Vsetínsku, blízko průmyslového areálu, kde společně s dalšími firmami sídlí i valašskomeziříčská chemička Deza. Silné zamoření kyanidy vedlo k úhynu kolem 40 tun ryb a zasáhlo Bečvu na asi 30 km jejího toku, než se kontaminační mrak podařilo bezpečně naředit.

Právě zmíněná chemička se stala hlavním objektem lynče na sociálních sítích, kdy si ji spousta lidí s touto ekologickou katastrofou spojovala a někteří dosud spojují. Bylo to možná i kvůli nešťastnému prohlášení mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky, ve kterém se vyjádřil, že „Deza čistý kyanid nevyrábí, nezpracovává ho, nepoužívá ho, neobchoduje s ním a ani ho nijak neskladuje“. Okamžitě se začaly objevovat informace, že „lže“, které především poukazují na data z Integrovaného registru znečištění (IRZ). Na stránkách Agrofertu famyafakta.cz je vysvětlení, že se kyanidy do chemičky dostávají „rozpuštěné ve vodě, která je součástí hlavní zpracovávané suroviny, černouhelného dehtu“.

Čili toto prohlášení jen přililo benzín do ohně. Navíc iRozhlas.cz v pondělí 5. října přišel s výpovědí lokálního rybáře a bývalého dlouholetého porybného Vladimíra Foltýna, že popis sledu událostí, který momentálně slouží jako hlavní vodítko k probíhajícímu vyšetřování, nedává úplně smysl.

Mezitím tak z posledních informací víme, že se pátrání ubralo do 16 km vzdáleného průmyslového areálu v Rožnově pod Radhoštěm, kde sídlí společnost Energoaqua, která se mimo jiné zabývá i zpracováním kyanidových vod. Ve středu 30. září šéf společnosti Oldřich Havelka potvrdil, že areál jejich podniku v souvislosti s probíhajícím vyšetřováním policie navštívila. Zároveň však rezolutně odmítl, že jsou původci otravy. Jejich čistička, jejíž výpusť ústí do 16 km vzdálené Bečvy u obce Juřinky, zpracovává odpadní vody více jak dvou desítek firem, které v areálu sídlí.

Odpoledne v inkriminovaný den otravy pan Foltýn na svém obvyklém místě u své chatky a kousek od malé lávky, která je takřka v přesné polovině mezi chotyňským a juřinským silničním mostem (asi 2 km na každou stranu), žádné náznaky otravy nezaznamenal. „Normálně jsem tu chytil živé ryby,“ řekl pro server iRozhlas.cz (autor článku je Jakub Troníček). Kdyby tak k úniku došlo z dvou kilometrů vzdálené rožnovské výpusti, která se skrývá v pravém břehu právě vedle juřinského silničního mostu, pan Foltýn by nejspíš také tahal z řeky mrtvé ryby. 

Logika velí, že je prakticky nemožné, aby mrak kyanidu od výpusti v Juřince, která je nyní hlavním předmětem vyšetřování, protekl čtyřkilometrovým úsekem, přes tři jezy a kolem místa pan Foltýna bez jakéhokoliv projevu otravy. Jediné, co vedlo kriminalisty k této výpusti, byla v tu dobu naměřená koncentrace kyanidů o polovinu větší, než je dovolený limit. Jenže v úseku pod Lhotkou nad Bečvou byly ještě ve středu 30. září koncentrace překročeny dvacetinásobně, ve 40 km vzdáleném Přerově pak čtyřnásobně. ROOTS Jakuba Troníčka kontaktoval a ten uvedl, že kde a kdy přesně se braly všechny vzorky a jaké měly hodnoty, jsou klíčové informace, které nejsou ale vůbec jasné. 

Důležitý detail je ten, že je cca 70 m po proudu od lávky ještě jedna výpusť, kterou „objevil“ Troníček. O které se ale prý dobře ví. Ta údajně odvádí odpadní vody z nedaleké fabriky CIE Plasty, která se zabývá výrobou dílů do automobilů a je bezprostředním sousedem Dezy. Všechno nasvědčuje tomu, že by to mohlo být to místo, odkud se kyanidy do řeky dostaly. Už jen proto, že první úhyn byl spatřen už mezi Choryní a Lhotkou nad Bečvou, tedy cca 700 metrů od této výpusti. Jenže prý byly obě výpusti (jak tato, tak ta Dezy, která je cca 200 m proti proudu od místa pana Foltýna) zkontrolovány jako první a vše bylo v pořádku. To potvrzují i rybáři, kteří byli mezi prvními, kdo otravu objevili. 

Je zde tak více otazníků než odpovědí. A i přesto, že ministr životního prostředí Brabec prohlásil, že nalezení viníka je otázkou hodin, téměř čtyři týdny od prvního zjištění stále není jasné, odkud se kyanidy do Bečvy dostaly. Navíc náš právní systém nepamatuje na podobné případy a prakticky neumí původce znečištění potrestat. Ten může dostat pokutu od České inspekce životního prostředí, být obviněn z trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti, za což hrozí půl roku odnětí svobody nebo zákaz činnosti. V zákoně je uvedeno, že lze ekologickou újmu nahradit penězi. Ale bohužel dosud nemáme prováděcí předpis, který by definoval, jak takovou újmu vyčíslit. 

Potrestání bude jistě zadostiučinění, ale život to do Bečvy jen tak rychle nevrátí, tak jak tomu bylo a je na řece Tizse, která se z podobné havárie vzpamatovává dodnes. V roce 2000 se v rumunském dolu na zlato Aurul u města Baia Mare protrhla přehrada s více než 100 000 kubíky odpadní vody, která byla silně kontaminovaná kyanidy a těžkými kovy. Znečištěná voda se skrze řeku Somes dostala až do Tiszy, druhé největší řeky Maďarska, kde byla zkáza dokonána. Její ekosystém byl prakticky vyhlazen. V době havárie byly hlášeny zprávy, že z řeky dosud vylovili přes 650 tun mrtvých ryb. Oficiální údaj není dohledatelný, ale tehdy se očekávalo, že se toto číslo ještě zdvojnásobí. „Co se týče kompletní destrukce ekosystému, tohle je pravděpodobně horší než Černobyl,“ řekl tehdy pro BBC maďarský novinář a předseda Regionálního environmentálního centra pro střední a východní Evropu Tom Popper. 

Pokud jde o Bečvu, jde vůbec o jednu z největších ekologických havárií v dějinách České republiky. 


“Potrestání bude jistě zadostiučinění, ale život to do Bečvy jen tak rychle nevrátí”