Locika jedovatá „Opium chudých – na pohled podobné kříženci bodláku s pampeliškou, anglicky označované Wild lettuce, v češtině znamenající divoký salát.“

„Opium chudých“ bylo hojně používáno v lidovém léčitelství do doby, než jej zcela vytlačily synteticky vyráběné léky moderní medicíny a tak bylo postupně zcela vyhnáno z povědomí společnosti. Avšak v současnosti probíhá významný návrat do povědomí o tomto opiu chudých, jakožto o opravdu výjimečném a účinném rostlinném pomocníku při léčbě různých onemocnění.

Léčebné využití Lociky jedovaté bylo známo již od dob středověku a byl používán jako hypnotikum, při astmatu, neuralgii, dně a i jako prostředek na léčbu kašle bez potencionální hrozby návyku. Tato droga byla využívána také jako narkotikum a například známý katalánský surrealistický architekt Antonio Gaudií údajně využíval jejích vlastností k získání inspirace.

Locika jedovatá považována za tradiční drogu severoamerických indiánů a do poloviny 19. století ji lékaři aplikovali v případě nedostatku opia. Od poloviny 19. století začala aplikace rostlinné drogy ustávat.

„Opium chudých“ je lidové označení pro dvouletou léčivku z čeledi hvězdnicovitých s účinky podobnými opiu, Lociku jedovatou. Locika jedovatá byla prvně podána jako náhražka opia v roce 1880, byla také hojně používána indiány z kmene Hopi k navození euforických stavů a dodnes je ve Francii aplikována jako mírné sedativum. Její jméno lactuca je název pro vyschlé rostlinné mízy a předními aktivními látkami jsou lactupicrin, lactucin a lactucopicrin, které u testů na myších vykazovaly shodné úlevy od bolesti jako při podání ibuprofenu.

Výzkumy dokazují, že bylina byla používána především okolo Viktoriánského období a Ústav pro dějiny věd potvrdil skutečnost, že účinky léčivých látek byly sice slabší než při aplikaci opia, ale za to nebyly projeveny žádné vedlejší účinky a nakonec i samotná lékařská praxe potvrdila, že u některých případů mají léčivé látky účinnost naopak vyšší než opium. Jedním z nejčastějších důvodů proč se lidé rozhodnou k využití lociky je nejen účinek shodující se s účinkem opia, ale i skutečnost, že přes tyto účinky Locika jedovatá neobsahuje žádné opiáty, její užívání je naprosto legální a na rozdíl od opia nezanechá pozitivní výsledek na drogovém testu.

Kde roste Locika jedovatá

Původním místem výskytu lociky jedovaté je oblast jižní a západní Evropy, sekundárním místem výskytu se následně stala i Evropa střední. V dřívějších dobách byla v ČR pěstována jako léčivka a v těchto místech přechodně zplaňovala. Roste na kyprých, vlhkých půdách bohatých na živiny. V současnosti bychom ji ale ve volné přírodě České republiky hledali jen stěží, vyskytuje se jen vzácně, spíše vůbec. Avšak máme možnost pěstování a kultivace této byliny v mírné hlinitopísčité půdě na stinných místech. Locika jedovatá je schopná růstu v našich podmínkách i schopná přežít mírnou středoevropskou zimu a tak zdárně dozrát do druhé poloviny svého vegetačního období, kdy začne plodit nová semena pro další množení.

Locika jedovatá má olistěnou, oblou lodyhu, která dosahuje výšky od 60 cm do 2 m. Lodyha je přímá, nevětvená a světle zelená s fialkovým tečkováním. U země je usazena listová růžice se vstřícnými listy o délce až 50 cm a tyto listy jsou tuhé, lysé a modravě zeleně zbarvené. Květenství lociky je vrcholová lata s množstvím několika žlutých květů a plodí oválnou černou nažku se stříbrnými štětinami na povrchu špičky. Celou rostlinu prostupují mléčnice, které při poranění roní tekutý latex.

V prvním roce svého vegetačního období roste locika stejně jako salát svými listy usazenými blízko půdy a rozloženými do hvězdicového tvaru. Druhým rokem začne locika vyrůstat do výšky a to až do dvou, maximálně tří metrů nad zemí s listy usazenými v patrech podél širokého a zdřevnatělého stonku. V průběhu druhého léta začne locika kvést žlutými květy, které během letního období odkvétají a postupně dozrávají v drobné tobolky, plné malých, podlouhlých a půlměsícových černých semen. Od jedné rostliny můžeme očekávat i produkci 80.000 semínek.

Locika jedovatá obsahuje hlavně flavonoidy se silnými antioxidačními schopnostmi. K léčebným účelům využíváme její nať a listy, ale hlavní využívanou drogou je sušený latex. Tento latex se získával z rostlin tím, že její horní část byla useknuta a „mléko“ vytékající z byliny bylo zachycováno a následně ponecháno na slunci uschnout. Po usušení se droga v této formě kouřila, nebo z ní byly vyráběny další preparáty. „Mléko“ vytékající z rostliny je označováno jako locikovina.

Lze využít i jejich kořenů ke kouření, které se mísí společně s listy. Locikovou nať můžete také extrahovat a to tak, že ji naložíte na osm hodin do vody, kterou následně vyvaříte, a zbylou černou klovatinu lze aplikovat ve formě malých kuliček. Při kouření drogy by nemělo její množství přesáhnout hranici 30 gramů a v případě kuliček z extrahované natě by to nemělo být vice jak jeden gram.

V případě předávkování drogou se projeví nadměrné pocení, bušení srdce anebo bolest hlavy. Locikovina získaná z latexu, jenž je svými účinky podobná opiu, může být použita jako anestetikum, uspávadlo či k rekreačním účelům. Její účinky přetrvávají od půl hodiny až po několik málo hodin a vyvolaný stav ustupuje velmi pomalu. Pozitivně působí na kašel a pyšní se i afrodiziakálními účinky.

Locika jedovatá vyvolává mírné pocity euforie a má uklidňující vliv na organismus člověka. Její vliv tedy spočívá v působení na centrální nervovou soustavu. Mužům by Locika jedovatá měla zajistit pevnou erekci, avšak při větším množství bude působit pravděpodobně opačně, proto je také označována jako rostlina eunuchů. Již dlouhou dobu je aplikována k léčbě nespavosti a její příznivý sedativní účinek byl prokázán i při úzkostech. Její vlastnosti jsou velmi užitečné v boji s bolestí a jsou využívány i ke snížení četnosti a závažnosti migrén.

Původně byla locika lékem proti astmatu, přičemž i v současnosti mnoho uživatelů potvrzuje, že jejich užívání byliny vede k méně závažným problémům vyvolaných astmatem. Dále uklidňuje podrážděné nervy, navozuje spánek doprovázený těžkými sny, mírní akutní záchvaty kašle, ale naopak nevyvolává zácpu, nezpůsobuje ztrátu chuti ani nehrozí závislost.

Jako doprovodný příznak se projeví rozšíření zorniček a pocení, často dovršené závratěmi. Locika je používána nejen jako pomocník k usínání, ale také jako prostředek ke zmírnění hyperaktivity a napětí, dokonce i k potlačení bolesti a křečí různého původu. Locika je opravdu silně účinnou bylinou a alternativou opia, ale nehrozí vám zde žádné negativní důsledky na lidský organismus, které se u chemicky vyrobených preparátů nedají zcela vyloučit. Tento „divoký salát“, v minulosti populární pro své účinky, byl možná v našich životech téměř zapomenut, ale pevně věřím, že neupadne v úplné zapomnění. Byla by tohoto „opia pro chudé“ skutečně velká škoda.

Přečtěte si také o Outkovce pestré.

Další informace naleznete na stránkách Wikipedie.