Pokud si chcete své rostliny předpěstovat nebo je pak nechat dále růst a kvést v prostředí své domácnosti, garáže nebo haly, mělo by vám být jasno, že rostliny mají různé potřeby. Tedy alespoň co se světla týče.
Sluneční světlo je tím nejperspektivnějším a samozřejmě nejlevnějším zdrojem záření, co se z hlediska jeho barevného spektra týká. Simulovat tohle osvětlení se v dnešní době určitě dá, jen je třeba hledat ty správné zdroje osvětlení, které mají potřebné vlastnosti.
Není to ale jen o tom, namixovat různé druhy osvětlení, na které narazíme při procházce Baumaxem, kde je prodavač informovaný stejně jako ředitel prosperující firmy o pohybech toaletního papíru – chce to více informací.
Rostliny reagují různě na různá barevná spektra. Opět se tak dostáváme k tomu, že se snažíme co nejvíce simulovat venkovní prostředí. Na jaře je sluneční svit „jasnější“ nežli na podzim – tohle přirozené chování, různé barevné spektrum světla (teplota chromatičnosti) je vyjádřeno v jednotkách Kelvin (K). Určuje nám tak vlastně barvu světla.
Pro naklíčení a klonování rostlin, tedy počátek života rostlin, se doporučuje použití osvětlení s teplotou chromatičnosti 9000–11000 K (chladná bílá). Barevná teplota tohoto světla nám zaručí vyšší procento zakořeněných řízků, případně kompaktnější počátek růstu u sazenic.
Ve fázi, kdy už jsou rostliny starší, ale pořád v růstové fázi, se doporučuje použití osvětlení s teplotou chromatičnosti 5600–6500 K (modrá). Při použití tohoto osvětlení budou rostliny kompaktnější, internodia (mezipatra) kratší a celá struktura rostliny se bude lépe formovat. Pokud po období růstu bude světlo vyměněno za tzv. květové, rostliny se tolik nepotáhnou do výšky a budou spíše „kompaktnějšího“ vzhledu. Osvětlení o takové barevné teplotě se doporučuje používat do 1. týdne kvetení – to by nám mělo zajistit, že rostliny po přepnutí světelné periody z růstové (18 hodin světla/ 6 hodin tmy) na květovou (12 hodin světla/ 12 hodin tmy) nepřerostou.
Ve chvíli, kdy chceme docílit kvalitního květenství, je opět nejlepším způsobem vyměnit zdroj světla na takový, který má teplotu chromatičnosti 2000–3000 K (červená). To nám zajistí lepší strukturu i množství květů.
Barevné označení (bílá-modrá- červená) se rozděluje podle toho, do jakých vlnových délek světlo zasahuje a je vyjádřeno v nanometrech (nm).
Člověk nemusí být vystudovaný fyzik a tyto údaje si rozhodně nemusí pamatovat nazpaměť, obvykle se stačí dotázat prodavače v specializovaném zahradnictví nebo growshopu na růstové či květové osvětlení, případně osvětlení na sazenice, a věřím, že už pak společně naleznete potřebnou alternativu.
Další důležitou veličinou, podle které vybíráme osvětlení, je světelný tok, vyjádřený v lumenech (lm). Světelný tok se nemusí odvíjet od výkonu světla, který je vyjádřen ve wattech (W) – jako příklad bychom mohli uvést rozdíl mezi 150W kompaktní zářivkou (CFL) a 150W sodíkovou lampou (HPS). Oba tyto světelné zdroje mají stejný výkon, ovšem sodíková výbojka bude emitovat daleko větší světelný tok než CFL. Konkrétnější případy si uvedeme, až se dostaneme k jednotlivým druhům osvětlení. U světelného toku obecně platí pravidlo – čím větší, tím lepší.
Jak už bylo řečeno, další podstatnou (ale ne vždy rozhodující) veličinou je výkon. Co se týče sodíkových a metalhalidových výbojek, které jsou momentálně tou nejpoužívanější variantou osvětlení pro rostliny, dá se z této veličiny také odvodit, jak velkou plochu dokáží efektivně osvítit (vždy ale samozřejmě záleží i na vzdálenosti světelného zdroje od vrcholků rostlin).
Charakteristickým rysem osvětlení pro rostliny je jeho fotosynteticky aktivní záření (FAR / ang. Photosynthetically Active Radiation – PAR). Pokud nebudeme zacházet do biofyzikálních detailů, dá se říci, že je to světlo, na které rostliny reagují a které je potřebné pro správný průběh fotosyntézy. Dá se definovat jako světlo, jehož vlnová délka se pohybuje ve spektru 400–700 nm, nebo jako intenzita proudu fotonů (elementárních částic elektromagnetické energie), která dopadá na plochu listu a je listem přijímána. Je to právě ta světelná energie, která je potřebná (v kombinaci s dalšími elementy fotosyntézy jako teplota, CO2 a voda) k procesu přeměny energie na jednoduché cukry a kyslík – tedy základní řetězec pro život na zemi.
