Koncepce ochrany před následky sucha

Vláda schválila společnou státní koncepci ochrany před suchem z dílny Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství (Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky, dále v textu jen Koncepce). Ta je momentálně k dispozici k nahlédnutí na stránkách Ministerstva životního prostředí.

Léto 2015 bylo poslední z nejsušších období za uplynulých 242 let od oficiálně stanoveného prvního měření v pražském Klementinu, které se datuje od roku 1775. Měření probíhala i předtím, ale od tohoto roku až do dneška se tvoří tzv. klementinská řada. Nedostatek srážek, úmorná vedra a pokles hladiny vod uvalily republiku do stavu blízkého krizi. Z koryta Labe se vynořily hladové kameny, které se dávno považovaly za ztracené. „Spatříš-li mně, plač,“ je možno si v němčině přečíst na tom těchlovickém. Varovný nápis je z roku 1904. Tehdy a rok předtím české země zažily první a jedno z nejhorších such ve dvacátém století trvajících od začátku léta do poloviny podzimu. A právě v roce 2015 se těchlovický hladový kámen objevil znovu. Od roku 1983, kdy byl spatřen naposledy, byl celých třicet dva let považován za ztracený důsledkem úpravy říčního dna během tohoto období.

Sucha se ve 20. století do České republiky (potažmo Československa) vracela v poměrně pravidelných intervalech. Ostatně posuďte sami: Ta významnější se vyskytovala v letech 1903 a 1904, 1911, 1921. Těsně před 2. světovou válkou v letech 1933 a 1934. Dále pak v roce 1947, 1959, 1963 a 1964, 1971 až 1973, 1983 a 1984, 1992 a 1993. Ve 21. století to byly roky 2003, 2007 a 2015. Nejedná se tedy o nějaké výjimečné události. Nicméně intenzita suchých období roste převážně kvůli antropogenní činnosti. Jinými slovy podle Koncepce na tento vývoj mají vysoký podíl trvale neudržitelný lidský rozvoj především v oblastech krajinotvorby, zemědělství a lesního hospodářství, který způsobil řadu problémů. A ty jsou promítány do delšího časového intervalu. Koncepce je identifikuje a navrhuje v dílčích oblastech metodiky k jejich zmírnění.

Krajinotvorba

„Stát v minulosti udělal mnoho chyb, protože řešil pouze povodně, ale na dlouhodobé sucho se vůbec nepřipravoval. 100 let se tady odváděla voda z krajiny, teď se snažíme všemi možnými prostředky tu vodu v krajině udržet,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. Jinými slovy jsme po desetiletí urputně pracovali na technických zásazích, jako jsou narovnávání koryt, odvádění řek z jejich původních toků, vyzdívání břehů pro zrychlování odtoků. Vše pro co možná nejlepší „obranu“ proti povodním. Takto uměle vyvolané nadbytečné odvodňování krajiny se negativně projevuje v období sucha. Sekundární dopady jsou, že vodní toky ztrácejí samočistící schopnost. Snižuje se migrační schopnost ryb a dalších živočichů, kteří jsou vázáni na biotopy.

Čili teď už všichni vědí, že klíč je v úpravách, které posilují schopnost krajiny vodu udržet, nikoliv se jí zbavovat za podmínek udržení rovnováhy mezi biotopy. Od těchto poznatků Koncepce sumarizuje opatření, které mají buďto předejít budoucím problémům nebo řešit ty stávající. Opatření mají mít nápravný charakter, neboť směřují k omezení nepříznivých důsledků systematického odvodnění krajiny a zásahů do sítě vodních toků. Cílem opatření přijatých v souladu s touto prioritou je zvýšení retence vody v krajině a zvyšování odolnosti vodních ekosystémů vůči hydrologickým extrémům. Širšímu uplatnění v praxi brání náročný proces řešení majetkových vztahů na dotčených pozemcích a v případě obnovování přirozených vodních prvků v krajině nedostatek praktických zkušeností.

Zemědělství

Zemědělství je vedle těžby a stavebnictví vůbec jedním z nejvýznamnějších faktorů přeměny krajiny a vodní dynamiky v zemi. Koncepce tak nabádá k zodpovědnějšímu obdělávání krajinných ploch. Ba dokonce vybízí k podpoře rozvoje ekologického zemědělství.

Koncepce poměrně tvrdě upozorňuje na fakt, že jakost podzemních vod v souvislosti překračováním limitů pesticidů v povrchových a podzemních vodách rychle klesá. Tyto limity jsou porušovány především u tzv. technických plodin sloužících k produkci biopaliv. V tomto ohledu se navrhuje rázné přehodnocení stávající dotační politiky v České republice, kde produkce plodin pro energetické využití předčila produkci potravin (!).

S touto skutečností, která se týká i dalších odvětví zemědělství, je úzce provázána degradace zemědělské půdy (s tou se lidstvo potýká globálně a tématu jsem se věnoval v únorovém vydání ROOTS v roce 2016, v článku Půda není tak úplně hlínou, pozn. autora). V rámci České republiky na tom nejsme jinak. Koncepce upozorňuje, že rozsah následků sucha roste v souvislosti s degradací zemědělské půdy a jejím plošným úbytkem. Zemědělská půda činí přibližně 53,5 % území ČR a z toho je 38 % půdy orné (20 % území ČR). A vsak srážkové vody do půdy a její následná retence v půdním prostředí patří k důležitým mimoprodukčním funkcím zemědělských půd.

Jenže Koncepce upozorňuje na to, že retence zemědělských půd v ČR je přibližně o 40 % menší, než by odpovídalo stavu půdy před rokem 1950 – tedy době, kdy ještě půda nebyla systematicky odvodňována, zcelována do velkých půdních bloků a obdělávána s uplatněním těžké zemědělské mechanizace a nadměrného užívání chemických hnojiv a pesticidů. Objemový rozdíl mezi stávajícím stavem a potenciální retenční kapacitou půdy činí přibližně 3 mld. m3. Což odpovídá přibližně 2,5 násobku objemu přehrad na Vltavské kaskádě. Jde o jakýsi spirálovitý efekt, kde nízká retence půdy urychluje její erozi (vodní i vzdušnou) a s úbytkem půdy se snižuje retenční kapacita země. Koncepce navrhuje a diskutuje o následných opatření.

Dalším velkým problémem je výpar vody z krajiny způsobující kaskádovitý efekt během suchého období. Způsob hospodaření na zemědělské půdě (potažmo lesní půdě) zpětně ovlivňuje velikost výparu, vlhkostní a teplotní poměry v dané oblasti. Pokud je suchý povrch bez vegetace vystaven slunečnímu záření (ve dnech od jara do podzimu), tak se tento povrch významně ohřívá (i na teplotu 40–50 °C). Od teplého povrchu se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Ten poté s sebou odnáší vodní páru a vysušuje i okolí (vodní plochy, lesy, mokřady). Nad suchými ohřátými plochami se vytváří vysoký tlak vzduchu, který brání přísunu vlhkosti. Odvodněná krajina tak dále vysychá. Naopak, pokud je krajina kryta vegetací s dostatkem vody, většina sluneční energie se spotřebovává na výpar vody, vegetace tak chladí sebe a své okolí. Sluneční energie vázaná ve vodní páře v podobě latentního tepla se uvolní na chladných místech, když se vodní pára sráží zpět na vodu kapalnou.

Komunikace, osvěta a budoucnost

Koncepce navrhuje zavedení jednotného on-line systému pro zvládání sucha, který půjde používat jako webovou či mobilní aplikaci. On-line systém „zvládání sucha“ bude přehledně podávat kompletní informace o kvantitativním stavu vod, požadavcích na odběry se zahrnutím cca 200 nejvýznamnějších vodních nádrží a o převodech vody. Systém bude zahrnovat i výhledovou předpověď počasí a informaci o aktuální intenzitě sucha (pomocí plánovaných indikátorů). Starostové, podniky povodí a občané tak budou mít k dispozici kompletní informaci o stavu sucha. Systém bude sloužit jako podklad pro operativní rozhodování tzv. „komise pro zvládání sucha“ a jako podklad pro připravovaný „plán pro zvládání sucha“. Spuštění testovací verze plánuje MŽP na konec letošního roku. Opatření zaměřená na ochranu před suchem pak zahrnují širokou škálu přírodě blízkých i technických řešení.

Toto je pouhý výtah toho nejzajímavějšího z 60 stránkového dokumentu. Celá problematika je mnohem, mnohem komplexnější. V textu jsou rozvedeny i následky změny klimatu, kde se diskutuje o predikci dalšího vývoje při současném stavu, podle které by například Jihomoravský kraj měl být někdy kolem roku 2100 hodně „žíznivým“. Koncepce také řeší legislativní a ekonomická opatření. A protože vliv na zdraví a udržitelnost našich vodních ploch a vodních toků nekončí u našich hranic, bere v potaz i mezinárodní spolupráci se sousedícími státy, respektive EU na všech úrovních (od legislativní po terénní)

A v neposlední řadě se věnuje i osvětě veřejnosti co se týče ochrany vodních zdrojů před znečištěním, šetření vodou či obecného postoje lidí k ochraně vodních zdrojů a přírody. Koncepce navrhuje širokou škálu komunikačních kanálů, jako jsou environmentální výchova dětí ve školách, podpora ekocenter či různé projekty k popularizaci šetrného hospodaření s vodu. Více lze zjistit ze seznamu v příloze 16.

A konečně. Koncepce je úzce formulována v souladu se strategickým rámcem Česká republika 2030. Ten klasifikuje další směr České republiky k trvalé udržitelnosti. Jinými slovy: Zemědělství, lesní a vodní hospodářství berou ohled na přírodní limity a globální změnu klimatu – zlepšují stav půd, zpomalují odtok vody z krajiny a napomáhají udržení biologické rozmanitosti. Také rozvoj sídel a technické infrastruktury probíhá s maximálním ohledem na udržení a posilování ekosystémových služeb poskytovaných krajinou.

Oba dokumenty by měly tedy být „spouštěcím mechanismem“ nutných reforem, které mají odvrátit Českou republiku od „suchých zítřků“. Není to ale jen na našich správních orgánech a autoritách. Je to především na nás všech, protože Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky se týká všech, kdo se podílí na hospodaření s vodou. Takže každého z nás.

Námět a zdroje:

https://mzp.cz/cz/news_170724_sucho

Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky.pdf  (k dispozici na webových stránkách MŽP)

Prilohy.pdf (k dispozici na webových stránkách MŽP)

voda
Zdravý ekosystém je zárukou udržení vody v krajině (autor: RRK)

puda

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

Další články:

Nepřehlédněte:

Měsíc v ekologii – duben 2023 - V dubnu média přinesla několik varovných zpráv o pokračující změně klimatu.
HHC neboli hexahydrokanabinol budí v posledních měsících velkou zvědavost nejen pro své účinky. Jaká aktuální legislativní opatření platí?