Pro přípravu nutričního roztoku se využije dešťová voda, v níž bude podle přesné formule rozpuštěna sušina z mořské vody – Metoda přípravy živného roztoku za použití sušiny z mořské vody pro hydroponické pěstování podle Dr. Maynarda R. Murraye. Tato metoda si slibuje velmi efektivními výsledky bez použití syntetických hnojiv. Murray byl jeden z prvních průkopníků v této oblasti. Svůj výzkum začal v roce1936 s cílem exaktně replikovat dokonalou nutriční hodnotu oceánů a aplikovat jí do na živiny chudé půdy. Během svého bádání cítil, že se v této oblasti nachází klíč k správné výživě, zdravému životnímu stylu a silnému imunitnímu systému. V roce 1966 dokončil mimo jiné i studii o výše zmíněném hydroponickém způsobu pěstování za použití mořské soli. Tu si 8. listopadu toho samé roku nechal patentovat v United States Patent Office jako patent číslo 3.250.606 pod názvem Nutrient Sea-solid Solution for Hydroponic Farming. Je nutno dodat, že kombinace Kratkeho a Murraye se jeví jako velmi zajímavý nápad.

Protože je hlávkový salát méně náročný na světlo a daří se mu i v nižších teplotách a vzhledem k tomu, že je v Irsku někdy těžké rozeznat jaro od zimy a léto od podzimu, kdy v údolích jsou zimy poměrně vlídné (zřídka kdy mrzne), uvažuje se o celoroční produkci. Přesto i v irské mírné zimě může přituhnout. Pro tyto případy je v dómu sestrojen tzv. Double Barrel Stove Heating System, což se dá volně přeložit jako dvoustupňová sudová kamna. Spodní část je palivová a vrchní barel plní funkci tepelného výměníku. Jde o jednoduchý, úsporný a efektivní systém vytápění skleníků.

Teplo vzniklé hořením v palivové části se akumuluje ve výměníku. Ten se dokáže rozpálit až na 300 °C a účinně tak ohřívá okolní vzduch, zatímco přebytečné teplo odchází se spalinami vzhůru komínem, který též působí jako dodatečný tepelný výměník. Hoření lze jednoduše regulovat přívodem vzduchu zavedeným do spodku palivové části. Regulaci lze i zautomatizovat napojením na termostat, s čímž se do budoucna počítá. Uvažuje se také, že by se tato funkce zakomponovala do právě vyvíjené softwarové aplikace. Taková kamna na tuhá paliva poté prakticky fungují stejně jako elektronicky regulovaný kotel ve vašem domě. Existuje mnoho modifikací tohoto sytému a záleží jen na tvůrci a podmínkách, jaký způsob zvolí k distribuci vyprodukovaného tepla.

Je nutno podotknou, že jde o velmi smělé plány, uvážíme-li, že budoucnost zahrady je v podstatě nejistá a prakticky každý rok nemusí být licence na její provoz prodloužena. Proč je tomu tak? Jde totiž o velice lukrativní kus země uprostřed hlavního města. Irské zákony dovolují to, že pokud si najdete nějaké opuštěné místo, o které nikdo nejeví zájem a toto místo pustne, začnete o něj pečovat a budete tak činit nepřetržitě po dvanáct let (po třicet let, je-li nemovitost vlastněna státní institucí/správou), vznikne vám na něj vlastnické právo.

Zažádáte-li po uplynutí této doby a po splnění všech podmínek o vyloučení původního majitele z registru vlastníku a uplatníte nárok na vlastnictví, bude vám vyhověno. Tato práva jsou zahrnuta v příslušných irských zákonech: Statute of Limitations 1957, Registration of Title Act 1964 (Section 49) a Succession Act 1965 (Sections 123 to 127). Balíčku zákonů se zkráceně říká Squatterova práva (Squatter’s Rights). I přesto, že se na pozemku pod Flanagan’s Fields nesquatuje, je velká pravděpodobnost, že by se mohla naplnit skutková podstata těchto zákonů.

Radnice města se tedy již na samém začátku vzniku zahrady rozhodla k úřední restrikci práv na užívání pozemku pod ní a ponechala si výsadní rozhodující právo o jeho budoucnosti. V praxi je to uplatněno tak, že se licence prodlužuje pouze na jeden rok. Podmínkou pro její udělení je, že je zahrada na jeden měsíc v roce oficiálně uzavřena. Bývá tomu tak od poloviny prosince do poloviny ledna. Úředně je však důležité, že se přeruší kontinuum užívání pozemku na určitou dobu a nebude tím tak naplněna podstata zmíněných zákonů. Dalšími podmínky pro prodloužení licence jsou, že na zahradě nesmí vyrůst permanentní stavba s pevnými základy (proto dóm stojí na paletách), nebo že se stromy mohou sázet pouze do velkoobjemových květináčů. Zahrada musí mít uzavřené pojištění proti úrazu a zákonné odpovědnosti za škodu způsobenou třetí osobě. Vše, co se zde vypěstuje, se nesmí zpeněžit. Část produkce je tedy rozdávána lidem ze sousedství, něco si odnesou samotní zahrádkáři a část je například použita sdružením Fatima Wednesday Cooking Group, což je vlastně místní kroužek vaření.

Dougal zahradu přirovnal k oáze uprostřed urbanistické pouště, kam místní například zajdou jen tak na kus řeči, posedět a společně pobýt, či s něčím pomoct. Povídal mi o různých společenských akcích, které se zde udály. „Bylo toho opravdu hodně, a kdybych měl všechny jmenovat, tak tu budeme dlouho. Byla to různá setkání, workshopy a akce pro děti i dospělé. Paradoxně nic neplánujme moc dopředu, a pořád se tu něco děje. Když přijde nápad, tak se do něj pustíme. Tak nějak se to všechno vyvíjí úplně samo. Čeho si ale dost považujeme, je to, že se nám naprosto nechtěně povedlo dát dohromady několik občanských spolků a sdružení působících tady v Rialtu a z přilehlé Dolphin’s Barn (jedna ze čtvrtí Dublinu 8, pozn. red.), které teď spolu úzce spolupracují s námi i mezi sebou. To je něco naprosto úžasného.“ Jedním z nich je spolek D8 Men’s Shed, který sdružuje místní chlapy sdílející společný koníček – práci se dřevem. Ti s radostí souhlasili s žádostí o pomoc a pustili se do stavby tolik chybějící chatky, jenž poskytne veledůležité zázemí (to nyní supluje dóm). Její střecha je designována ke sběru srážkové vody, jež je odváděna do vodních tanků nainstalovaných za ní.
Zahrada je zařazena do programu TÚS. Jde o iniciativní projekt pro nezaměstnané za účelem získání krátkodobé pracovní příležitosti maximálně na jeden rok. Tyto nabídky práce jsou poskytovány dobrovolnými organizacemi a veřejným sektorem. Smyslem projektu je dát lidem bez práce příležitost aktivně se podílet na zlepšení životních podmínek společnosti v okolí bydliště kandidátů. Ti jsou pečlivě vybírání na základě několika kritérií a jsou umísťováni lokálně.

Během mých návštěv, kdy jsem měl příležitost poznat lidi od Flanagan’s Fields Community Garden jsem nabyl dojmu, že se zde dala dohromady ta správná parta. Lidé mající stejné starosti i radosti, kteří jsou stejní jako já a vy. Lidé, kteří jsou nesmírně velkorysí. A lidé, co našli chuť, čas, energii a nadšení vytvořit něco jedinečného, co bude mít zcela nepochybně trvání. Během jednoho z našich rozhovorů Dougal zmínil velmi pěknou větu, co mi utkvěla v paměti: „Pro něco takového, o co se tu snažíme, musíš a chceš být trpělivý, mít nadšení a věřit v soudružnost a společný cíl.“ A já jen doplním, že pak nikdy není malého či velkého projektu.

Kdežto v Irsku, kde je komunitní zahrádkaření běžnou věcí s dlouholetou tradicí, jich naleznete o poznání více. Jen v Dublinu, největším a zároveň hlavním městě Irské republiky, kde žije zhruba 530 tisíc lidí, jich je 44. My jsme v minulém vydání Roots přinesli článek „Komunitní zahrádka v srdci Dublinu“ o návštěvě jedné z nich a dnes se jí budeme věnovat znovu.

Půjde o takzvaný třístupňový způsob. První stupeň se nazývá 1 inch (palec), druhý 4 inches a třetí 8 inches. Jde o rozestupy mezi rostlinami. Zahajující sadba, která je počátkem celého cyklu, se dá nazvat jako nultý stupeň. Semínka se sází do pěstebního média (minerální plsť) a nechají se vyrůst na požadovanou velikost. Mladé sazenice musí být dostatečně zakořeněné v plsti a kořínky by měly být prorostlé a zespoda volně viset.

Sazenice poté putují přímo do pěstebních van s nutričním roztokem. Paralelně s tímto krokem se zaseje nová šarže. Jakmile salát doroste na požadovanou velikost, putuje do 2. stupně a šarže, která následuje, by měla být již připravena (dorostlá) pro 1. stupeň. Pokud vezmeme v úvahu, že hydroponické pěstování hlávkového salátu trvá asi 4 týdny, tak by se ideálně v týdnu sklizně první sadby (šarže) měla zakládat již čtvrtá. A tak pořád dokola. Tento model by na maximální využití ploch dómu měl umožnit produkci něčeho tak nevídaného, jako je až 600 hlávkových salátů týdně! Docílení takového objemu by měla umožnit kombinace specifické pěstební metody a atypického rozložení pěstebních ploch.

The Helix Growing Beds je kaskádovité rozložení lůžek (v tomto případě van s nutričním roztokem) do spirály, čímž se velmi efektivně využívá celý prostor ve všech třech dimenzích a tím se zvyšuje užitná plocha. V dómu je nyní nainstalována jedna strana a v budoucnu se dostaví druhá. Takže finální podoba bude připomínat část modelu DNA šroubovice. Necirkulační hydroponické pěstování dle Kratkeho, profesora působícího na University of Hawaii v Honolulu, je jednoduchý systém, kde kořínky sazenic visí volně směrem k hladině nutričního roztoku a jsou částečně „odhaleny“.

Hladina roztoku je od samého počátku o něco níže a úzký prostor mezi ní a spodkem sazenice dovoluje kořínkům během jejich růstu volně přijímat kyslík ze vzduchu, mezitím co spodní část bez problémů získává živiny z vodní fáze. Systém se nazývá uzavřený či necirkulační, protože využívá vláhu získanou z přirozené vlhkosti vzduchu, které je potřeba k udržení kořínků v dostatečně vlhkém prostředí, když si v raném stádiu růstu razí cestu k hladině roztoku. Trik celé metody spočívá v tom, že během růstu rostlina spotřebovává nutriční roztok, roste a rozvíjí se její kořenový systém a objem volného prostoru mezi ní a hladinou narůstá. Hladina roztoku sice klesá, ale míra vlhkosti vzduchu naproti tomu stoupá. Rostlině se tedy velmi daří, protože její kořeny jsou permanentně v teplém a dostatečně vlhkém prostředí plném potřebných živin. Kratkeho metoda vylučuje potřebu použití veškerých periferních zařízení a jiných vnějších vstupů během vegetační doby rostliny, proto je tento sytém naprosto soběstačný (uzavřený). Takže po zasazení můžete prakticky až do sklizně na vaší úrodu „zapomenout“.

Jsem bytostně přesvědčen o tom, že žádný politik/úředník z dublinské radnice si pod hrozbou „veřejného lynče“ a ztráty bodíků nikdy nedovolí zahradu zrušit pro nějaký stupidní developerský projekt a zahrada má i přes všechna ta nesmyslná opatření před sebou dlouhou budoucnost. A protože se ty „velké věci“ na Flanagan’s Fields teprve budou dít, tak se minimálně ještě jednou do Irska vrátíme.