Historický kontext psychedelických festivalů a psychedelická první pomoc
V letních měsících se lidé rádi oddávají festivalové zábavě. Ať už preferujete Votvírák nebo Burning Man, shodneme se asi, že přítomnost psychotropních látek na většině festivalů je prakticky jistotou. V tomto článku se budu snažit přiblížit pohled Chiary Baldini na psychedelické festivaly v historickém kontextu. V další části poté představím poslání Levente Móró, jenž se již několik let podílí na psychedelické první pomoci během různých událostí včetně letních hudebních festivalů.
Eleusinská mystéria a evoluce psychedelických festivalů
Chiara Baldini je nezávislá vědkyně z Florencie, jenž se zabývá výzkumem evoluce ekstatického kultu v západní kultuře – konkrétně ve starověkém Řecku a Římě. Napsala „Dionysus Returns: Contemporary Tuscan Trancers and Euripides’ The Bacchae“, publikovaný v The Local Scenes and Global Culture of Psytrance (Routledge, 2010), a je také spoluautorkou stati „Dancing at the Crossroads of Consciousness: Techno Mysticism, Visionary Arts and Portugal’s Boom Festival“ pro knihu Brill’s Handbook of New Religions and Cultural Production (2012). V letech 2010 až 2014 byla součástí týmu Boom Festivalu a podílela se na produkci tamní kulturní oblasti – „Liminal Village“. V roce 2015 inaugurovala a podílela se na kuraci programu „ConTentu“ – nové kulturní oblasti na Fusion festivalu v Německu.
Chiara ve své přednášce prezentuje paralely mezi Eleusinskými mystérii a psychedelickými festivaly – konkrétně jde o srovnání s Boom festivalem, s jehož spolupořádáním má, jak už bylo zmíněno, několikaletou zkušenost. Porovnáním těchto dvou fenoménů se snaží nejen získat z historie cenné informace pro posuzování reality přítomnosti, ale také případně posoudit, jak asi může vypadat naše budoucnost.
Eleusinská mystéria byla ve své době všeobecně uznávaným fenoménem. Významně to dokládají mnohé citáty. Cicero (římský filozof a politický teoretik) prohlásil: „Mezi mnohými výjimečnými a božskými věcmi, jenž Atény nabídly lidstvu, jsou mystéria tou nejvýznamnější.“ Řečníku Aristidovi je zase připisován citát: „Je na světě Řek, či dokonce barbar, tak pošetilý, že by nepovažoval Eleusis za všelidový chrám světa?“ První doklady o Eleusinských mystériích se datují zhruba do období 1500 př. n. l. a poslední zmínky o nich se objevují kolem roku 400 n. l. Tato tradice začala jako lokální událost, ale posléze byla transformována nejdříve v událost celořeckou a následně v obrovskou slavnost, na kterou se sjížděli lidé z celé Římské říše.
Eleusinská mystéria se odehrávala jednou ročně na přelomu září a října ve městě Eleusis asi 30 km od Atén a hlavní součástí tohoto svátku byla iniciace, či zasvěcení do mystérii Deméter a Persefony.
Démétér je Matkou, bohyní plodnosti, jenž dohlíží na život rostlin. Persefona, dcera Démétér, je známa jako „ta, jež září ve tmě“. Řecké báje praví, že Persefonu proti její vůli slíbil svému bratru Hádovi Zeus. Hádes Persefonu vždy na podzim unáší do Podsvětí, z něhož se smí za matkou vrátit znovu až na jaře. Takto je v řecké mytologii reprezentován životní cyklus rostlin, který byl také pravým ústředním motivem těchto slavností. Přeneseně by se dalo hovořit o adaptaci původních „primitivních“ rituálů plodnosti dedikované bohyni Matce.
Slavnosti eleusinských mystérii měly daný harmonogram. První den se návštěvníci shromáždili na slavnostním zahájení. Druhý den se vyznačoval výpravou k moři, kde probíhalo koupání s vepři. Třetí den patřil obětování bohům a čtvrtý den strávili návštěvníci noc v chrámu Askleipa. Pátý den proběhla pouť do Eleusis, kde proběhla šestý den hostina a taneční slavnost trvající celou noc. Sedmý den byl ve znamení odpočinku, půstu a začátku posvátné ceremonie. O posledním dni před odjezdem, kdy se posvátná ceremonie konala, neexistují prakticky žádné konkrétní záznamy, a tak jsme nuceni pouze hádat, jak celá událost probíhala, jelikož toto byla jediná část, o níž měli účastníci zakázáno se šířit mezi lidmi, kteří se mystérií nikdy neúčastnili.
Dlouhou dobu jsme tušili pouze to, že tato část slavností probíhala v hlavním chrámu – Epopteia. Z dobových citací však můžeme alespoň částečně usuzovat charakter v utajení probíhajících ceremonií. Cicero citoval Marka Aurélia, jenž se slavností také účastnil: „Jak název („zasvěcení“) napovídá, opravdu nám byly představeny základy vědění o životě. Naučili jsme se žít s radostí, ale také umírat s nadějí.“ Zkušenost, kterou si účastníci prošli poslední den pobytu, tedy evidentně byla velice transformativní. Velmi mnoho učenců se od dávných dob snažilo přijít s vysvětlením pro tyto nevšední záznamy o eleusinských mystériích. První, která navrhla možnost přítomnosti psychedelických substancí, byla Madame Blavatsky v roce 1877: „V Indii používali pro zasvěcení nápoj Soma, jenž napomáhal osvobodit duši od těla. V případě eleusinských mystérií byl použit Kykeon, posvátný nápoj podávaný v chrámu Epopteia.“ Rozhodující slovo měl však v tomto směru pravděpodobně až Albert Hoffman, který ve své knize „Cesta do Eleusis“ z roku 1978 navrhl, že posvátný nápoj Kykeon pravděpodobně obsahoval pšenici napadenou plísní Claviceps purpurea produkující alkaloid známý svými halucinogenními účinky – ergonovin. Tato hypotéza koresponduje také s dalšími citacemi. Například Synesius napsal: „Aristoteles nenahlížel na zasvěcení jako na lekci, kterou bylo potřeba se naučit. Byla to pro něj zkušenost, kterou člověk musel zažít. Stav, do kterého se člověk musel dostat, aby mohl dané poznatky pochopit.“ Další citací, která je v souladu s Hofmannovou hypotézou, je tato z úst Martina P. Nilssona: „V Eleusis byla vyvíjena moralita míru a dobré vůle směřující k lidskému bratrství bez ohledu na státní příslušnost, či společenské postavení.“
V tomto kontextu je tedy snadné vidět paralelu s moderní dobou, kdy mnohé psychedelické festivaly (včetně již zmiňovaného Boom festivalu) plní podobnou úlohu hromadné spirituální události. Konkrétně kořeny Boom festivalu sahají až k úplňkovým Goa slavnostem vyvíjejícím se již od šedesátých let dvacátého století. Goa bylo následně podhoubím, které dalo vzniknout velmi specifickým hudebním žánrům jako je psytrance spojujícím elektronickou hudbu a spiritualitu. Dalším faktorem podobnosti je mezinárodnost – svým současným rozsahem (40 000 lidí ze 145 zemí světa) se dá Boom festival opravdu považovat za paralelu „všelidového světového chrámu“. Hlavními myšlenkami psychedelických festivalů je často jednota (Oneness), společnost míru a lásky. Typické jsou také snahy o přimknutí k přírodě, ekologii, udržitelnosti – překonání antropocentrického zaměření 20. století. Nejen v případě Boom festivalu je pak nemalá pozornost věnována změněným stavům vědomí například ve formě přednášek, či workshopů.
Významným rozdílem oproti minulosti je však bezesporu fakt, že v dobách „pohanských“ byly tyto rituály událostí institucionalizovanou, často posvěcenou státem. Kdežto v dnešním téměř postkřesťanském světě jsou tyto psychedelické festivaly často spíše undergroundovým, kontrakulturním jevem. Možná bychom se měli poučit z historie a pokusit se zavést tyto spirituální tradice opět do normálního života moderní společnosti.
Krizová intervence na psychedelických festivalech
Levente Móró je doktorandem působícím v Centru pro kognitivní neurovědy na Univerzitě v Turku (Finsko). Zabývá se studiem změněných stavů vědomí – nejvýznamněji sny, hypnózou, halucinacemi a psychedelickými látkami. V rámci tématu psychedelik se zabývá konkrétně internetovými komunitami uživatelů, posvátnými a spirituálními formami užívání enteogenů a psychedelickým harm reduction na večírcích i festivalech. V současnosti pobývá v Budapešti a je prezidentem maďarské buňky organizace MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies).
V kontextu současné psychedelické subkultury je největší výskyt halucinogenních látek sledován u návštěvníků goa, psytrance, či chillout večírků a festivalů. Mezi nejčastěji užívané halucinogeny v rámci těchto událostí patří LSD, DMT, psilocybin, changa a meskalin. Četnost výskytu psychonautů (uživatelů psychedelik) se připisuje částečně ideálnímu prostředí (otevřenost vůči takovému chování) i vnitřnímu nastavení návštěvníků těchto festivalů (uvolněnost, vypadnutí z každodenní rutiny). Nicméně i v takto „ideálních“ podmínkách existují v kontextu užívání psychedelik rizika – festivaly většinou probíhají v izolované lokalitě, vnější podmínky jsou často extrémnější (např. vysoké teploty či prach) a nesmíme zapomenout ani na neuvážené užívání.
Mezi nejčastější rizika psychoaktivních látek patří nečistoty, nesprávné dávkování, nesprávná identifikace látky, špatná reakce na konzumaci více různých látek najednou, apod. Všechny tyto faktory se mohou podepsat na vyvolání fyzického či psychického nepohodlí, což může u návštěvníka způsobit zdravotní následky. Je tedy nutné poskytovat psychedelickou první pomoc, jelikož lidé prožívající nepříjemný psychedelický zážitek mají specifické potřeby. Úplným základem je distribuce pitné vody. Centra psychedelické první pomoci by však měla poskytovat také informace o různých látkách, první pomoc a v neposlední řadě psychologickou podporu. Občas se zde můžeme setkat i s analytickým testováním látek.
V rámci psychedelické první pomoci se nejčastěji vyskytuje pět typů nouzových situací: fyziologická – ohrožení integrity těla jako biologického systému; psychologická – náročné zpracovávání emocí a životních problémů; psychiatrická – často v případě již existující poruchy, či v rámci akutní psychózy vyvolané intoxikací; psychedelická – „bad trip“, halucinace či zkreslené vnímání světa, těla, či mysli; spirituální (krize) – nábožensko-mystické rozjímání o životě, vesmíru, existenci. Jelikož se psychedelika vyznačují určitými typickými znaky, je možno u klientů psychedelické první pomoci možné často sledovat zacyklení myšlenek, či nesouvislý myšlenkový proces, zhoršení krátkodobé a dlouhodobé paměti, halucinace či iluze nebo také vybublání potlačovaných emocí a traumatických vzpomínek.
V případě takovýchto problémů je potřeba věnovat se postiženému i několik hodin – dokud se metabolická aktivita těla nepostará o degradaci dané látky. Je potřeba návštěvníka přesvědčit, aby zůstal v místě psychedelické pomoci a také aby již nepožíval další psychoaktivní látky. Mimo občasnou komunikaci a prostou přítomnost je důležité také člověka opakovaně uklidňovat, že tato nepříjemná zkušenost rozhodně skončí.
Komunita, jíž je Levente členem (DÁT2 Psy Help), nahrála na internet manuál pro provozování psychedelické první pomoci. Organizují také workshopy i školení pro zájemce z dalších zemí – projekty psychedelické pomoci tak již nemusíme sledovat pouze v zahraničí. Této pomyslné štafety se totiž u nás chopila Psychedelická společnost se svým projektem PsyCare, o němž si můžete přečíst na psycare.cz.
