Asi každý z nás si jako dítě užíval přírody plnými doušky, stavěl bunkry, hrál s kamarády různé hry a šplhal třeba po stromech. A ano, nebylo jednoduché, či spíše ani možné, se při takových hrátkách vyhnout různým drobným poraněním a odřeninám. V dnešní době mezi dětmi tahle forma není až tak populární zábavy, avšak ani ony se neubrání těmto malým bolístkám.

Takto lidově nazývaný pomocník, někdy jako celníček, hojílek, myší ocas, volský jazyk či olověný jazyk, je pro nás k dispozici skoro všude v přírodě a tím vám chci představit jitrocel kopinatý. Dříve býval velmi rozšířenou a běžnou rostlinou na vlhčích loukách a často byl vídán na polích po boku jetele.

V dnešní době se nezávadný jitrocel hledá poněkud hůře, ale jak se říká, „kdo hledá, najde“. Bohužel byla jeho hojnost pravděpodobně velmi ovlivněna chemizací ploch s jeho výskytem, nebo ho zadusily agresivnější druhy rostlin. V každém případě již od dávných dob rostl k užitku lidí a byl lidově nazýván jako „král cest“. U nás je jitrocel běžně známá bylina a hojně se vyskytuje na polích, u cest, na neupravených travnatých plochách a travnatých příkopech. U některých míst je tu však jistý nežádoucí obsah těžkých kovů nebo dusíkatých látek v rostlinách. Vzácně se i pěstuje. Jeho latinský název Plantago je odvozen od latinského planta (= chodidlo) a je tu určitá souvislost s používáním listů jako obkladů právě na odřené nohy.

Tato vytrvalá rostlina vytváří přízemní růžice z dlouhých kopinatých souběžně žilnatých listů, jejichž čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z přízemní růžice se tyčí několik přímých stvolů, které jsou 10 až 30 cm vysoké, výjimečně dosahující výšky i 50 cm. Konce těchto stvolů jsou ozdobeny krátkými válcovitými klasy s drobnými pravidelnými bílými květy. Z klasu vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s bělavými nitkami a žlutými prašníky. Plodem je vejčitá tobolka, která obsahuje dvě velká leskle hnědá semena. Období květu je od května do září. Od května či června až do konce srpna je období pro sběr listů pro léčebné účinky.

Stvoly s květy je potřeba ihned po sběru odstranit, aby se vám později nerozdrolily. Sušení u této byliny je poněkud obtížné, jelikož za vlhka sbírané, pomačkané či zapařené listy velmi rychle černají a ztrácí svoji hodnotu. Listy se suší v tenkých vrstvách a můžete je předsušit na slunci a poté je dosušit na stinném vzdušném místě. Pokud zvolíte formu umělého sušení, nesmí teplota překročit 40 °C. Správně usušené listy poznáte podle jejich snadné lámavosti a zbarvení do olivově či hnědo zelené. Nemají žádné aroma, chuť je mírně hořká až svíravá. Celkovou kvalitu drogy snižuje právě přítomnost zhnědlých listů anebo rozdrcených květních stvolů. Je to jedna z nejcitlivějších drog na manipulaci a skladování, jelikož snadno vlhne, černá a plesniví a to je doprovázeno hydrolytickým rozkladem glykosidu aukubinu.

Droga obvykle obsahuje asi 2 % již zmíněného glykosidu, který tlumivě působí na centrální nervovou soustavu, dále sliz, enzymy, třísloviny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou a draselné soli. Jitrocel je další z velmi známých léčivých bylin a už antičtí lékaři jej používali hlavně proti kašli a na rány, později se jeho využitelnost rozšiřovala. Z lidového léčitelství je oblíbený pro usnadnění odkašlávání při chronických zánětech průdušek, na astma a na další onemocnění dýchacích cest a méně využíván i na poruchy spojené s trávicím traktem.

Zevně se v lidové praxi používal ve formě drti nebo čerstvě vymačkané šťávy na spáleniny, drobná poranění, ekzémy a zanícené, špatně se hojící rány. Dnes se to pro riziko sekundární infekce nedoporučuje. Hojí rány po vosích i včelích žihadlech, používá se proti žaludečním a dvanácterníkovým vředům, při astmatu, při poruchách jater a žlučníku a při zánětech močových cest. Můžete jej využít jako desinfekci ústní dutiny a proti paradentóze. Semena je možné rozkousat nebo rozdrtit při problémech se zácpou a je tam i mírný vliv na cukrovku. Jitrocel si můžete kombinovat i s jinými bylinami a kromě čaje lze z něj vyrobit jitrocelový sirup, mast, extrakt anebo čerstvou šťávu. Čaj se popíjí po celý den v dávce až 4x denně. Jitrocelový sirup je výborná přírodní medicína, která i chuťově nezklame a jeho příprava není nic složitého. A třeba když příště zakopnete a odřete si koleno, vzpomenete si na tuhle přírodní náplast.