První dny a týdny pěstování bývají velmi kritické, a přitom na nich závisí úspěch celého pěstebního cyklu. Co zanedbáme na začátku, už budeme těžko dohánět. Mnoho pěstitelů dobře zná nesnáze, které nás mohou potkat – sazeničky uvadají, nerostou, ztrácejí barvu nebo úplně zahynou. Pojďme se podívat na to, co je nejčastějšími příčinami nezdaru.
Sazenice – Předpěstování a aklimatizace
Sazenice jsou malé rostlinky vypěstované přímo ze semínka nebo získané řízkováním. Při pěstování ze semínek si pěstitelé sazeničky většinou předpěstovávají, protože nikdy není jisté, z kolika semen sazeničky vyrostou. Již při klíčení a předpěstovávání takových sazeniček je třeba být obezřetný a dopřát rostlinkám péči nejvyšší úrovně. Jakmile se rostlinky vyklubou nad povrch pěstebního média, snažíme se je navyknout na prostředí, ve kterém budou růst. Hodláme-li pěstovat pod umělým osvětlením, je dobré je dát pod lampu co nejdříve. V prvních dnech necháme lampu hodně vysoko nad sazeničkami, abychom je nespálili. Dostatek světla by měl přinutit rostlinky brzy sílit a netáhnout se do výšky. Pokud mají světla málo, jsou stonky zbytečně dlouhé a hlavně slabé. To může mít za následek malou stabilitu rostlinky a její snadné zlomení.
Prvním krokem k úspěchu je tedy vypěstovat sazeničky s pevným stonkem, který začínají druhé listy tvořit nízko nad povrchem pěstebního média. I při pěstování pod sluncem je vhodné předpěstovat semenáčky uvnitř a přemístit je ven až ve chvíli, kdy jsou dostatečně silné. Přemisťování na slunce je třeba provádět postupně. Rostlinky pěstované na okně nejsou zvyklé na intenzivní sluneční svit, který je čeká venku. Slunce by je mohlo hodně poškodit. Proto je dobré sazeničky před sluncem prvních několik dnů chránit, což znamená dopřát jim stín v době, kdy slunce svítí nejvíce. Po pár dnech si rostliny vytvoří na listech přirozený film, který je před intenzivním zářením ochrání.
Jakmile nám sazeničky pěstované ze semen dobře zakoření do média, ve kterém klíčily a vyrašily nad povrch, zasadíme je na místo, kde stráví zbytek svého života. Každé přesazení je rizikové období, po kterém potřebují rostlinky pár dnů na to, aby si v novém prostředí zvykly, teprve pak pokračují v růstu. Z tohoto důvodu se vždy snažíme snížit počet přesazení rostlin na minimum. Při pěstování venku někdy musíme přesadit rostliny dvakrát, ale to by mělo být maximum. Pokud při přesazení poškodíme kořeny nebo tělo rostlinky, zvyšujeme riziko úhynu sazeniček. Správné načasování zasazení sazeniček a opatrné zacházení s nimi je dalším krokem snižujícím riziko úhynu.
Při pěstování z klonů je rovněž důležitá jejich aklimatizace na nové prostředí. Řízky většinou zakořeňují ve zcela jiných světelných podmínkách, než do kterých je přesazujeme, a to jak v případě pěstování pod umělým osvětlením, tak při pěstování v přírodě. Pokud dáme klony pod vysokotlakou výbojku, je třeba nechat mezi sazenicemi a výbojkou co největší vzdálenost, stejně jako v případě sazenic ze semen. Kdybychom to neudělali, může výbojka sazenice spálit. Při pěstování venku probíhá aklimatizace tak, jak bylo popsáno na konci druhého odstavce.
Zavlažování a vlhkost vzduchu
Zdaleka nejčastějším důvodem odumírání či stagnace sazeniček je nevhodné zalévání a špatné klima, přičemž zavlažování je úplně nejrizikovější. Když jsou rostlinky malé, nedokáží se vyrovnat s žádným velkým stresem. Nadměrná zálivka je v takovém případě obrovským stresem, jelikož kořeny nemají dostatek kyslíku a rostlinky tak nedokáží čerpat živiny z pěstebního média nebo živného roztoku.
Pěstitelé mají někdy chuť dát rostlinkám všeho vrchovatě. Proto je hned od mala hnojí a vydatně zalévají. To ale rostlinky nepotřebují. Nadbytek živin by těžko spotřebovali v optimálních podmínkách. V případě že mají navíc moc vody je jejich schopnost konzumace živin výrazně eliminována. Takové sazeničky začnou uvadat a žloutnout. Když to nezkušený zahradník vidí, myslí si, že rostliny uvadají, protože mají málo vody, a začne je zalévat ještě více. Logickým vyústěním je úplné zaražení růstu (rostlina je utopená a její kořenový systém je téměř zlikvidovaný), v horším případě úplný úhyn rostlinky. Pokud tedy vaše sazeničky žloutnou a mají svěšené listy, zkontrolujte nejprve úroveň vláhy v pěstebním médiu. Pokud je médium úplně vyschlé, pak je skutečně třeba rostlinky zalít. Je-li ale médium vlhké či mokré, jsou rostlinky s největší pravděpodobností přelité, a je třeba zálivku snížit či na pár dnů vynechat.
Nevhodné klima souvisí i s předchozím odstavcem. Rostliny dokáží čerpat hodně vláhy ze vzduchu. Pokud jim dokážeme zajistit vysokou vzdušnou vlhkost, není třeba je tak často zavlažovat, protože médium nevysychá tak rychle, a rostlinky navíc nečerpají tolik vláhy. A právě v případě sazeniček je tento fakt velkým benefitem. Při pěstování ve skleníku či pod umělým osvětlením můžeme vzdušnou vlhkost zvýšit i uměle a neměli bychom tuto možnost zanedbávat. Věřte, že sazeničky pěstované ve vlhkém klimatu se velmi rychle uchytí a jejich růst je mnohem rychlejší, nežli v případě sazeniček pěstovaných za nízké vzdušné vlhkosti.
Na závěr jen rychle shrnu, že nejčastějšími příčinami úhynu sazeniček je nadměrná zálivka, nízká vzdušná vlhkost a příliš intenzivní světlo. Pokud se vám podaří tyto tři aspekty kontrolovat, máte skoro vyhráno. Přeji vám hodně zdaru.
