Fenykl je taková známá-neznámá rostlina. Většina z nás jej zná buď jako koření, nebo jako zeleninu, která voní podobně jako lékořice. Ale přitom jen málo z nás ví, k čemu a jak se fenykl používá. Snad mimo notoricky známé informace, že fenyklový čaj se vaří malým dětem, když mají problémy s nadýmáním.
Fenykl obecný roste planě ve Středomoří a Přední Asii. Jeho výskyt zasahuje až na jih Moravy. Je to statná, víceletá rostlina z čeledi miříkovitých, kam patří i další aromatické koření (kopr, anýz, koriandr), ale také mrkev a petržel. V plané formě je 50 až 150 cm vysoký, na jeho hladké větvené lodyze najdeme podélně světlejší proužky. Dolní listy jsou řapíkaté, 3 až 4x peřenosečné, s čárkovitými až niťovitými úkrojky, na vrcholu s chrupavčitou špičkou. Listová pochva je na okraji blanitá, na konci ouškatá.
Květní okolíky na vrcholu lodyhy jsou složené nejčastěji z 6 až 8 okolíčků s různě dlouhými
stopkami, každý okolíček obsahuje 15 až 20 květů. Květy jsou oboupohlavné, žluté, korunní lístky maximálně 2 mm velké. Kvete od července do září. Plodem je dvounažka. Tato semena obsahují silice anetholu, fenchonu, pinenu a limonenu. Dále jsou v nich obsažené flavonoidy (kvercetin, isokverecetin), kumariny, vosky, sacharidy, pektin, pryskyřice, hořčiny, saponiny, stigmasterol, nenasycené mastné kyseliny a organické kyseliny. Z vitaminů obsahuje fenykl hlavně A a C a také vápník, hořčík a železo.
Vyšlechtěný kultivar Foeniculum vulgare var. azoricum (syn. var. Dulce) – tzv. sladký, bulvový nebo řapíkový fenykl, má zdužnatělou spodní část, tzv. bulvu, která má bílou barvu. Jedlé jsou i řapíky a drobné lístky.
Název fenyklu k nám přišel z latiny (foeniculum), poté prošel přes starou (fenol) a novější angličtinu (fenel). Znamenal pravděpodobně „seno“ nebo obecně „bylinu“. Zajímavostí je, že touto bylinou byla porostlá marathonská pláň (marathon znamená doslova „pláň fenyklu“), na které v roce 490 př. l. řecké síly slavně zvítězily nad perskou přesilou.
Léčivé účinky fenyklu znali už staří Egypťané, Arabové, Řekové i Římani. Plinius o něm píše: „Fenykl slouží lidem co koření, ale také k posílení slabých očí.“ Na oči se používá dodnes, buď vnitřně (např. likér na zlepšení zraku podle pátera Künzleho), nebo se jeho odvarem oči omývají, hlavně při různých zánětech.
Jak už jsem se zmínila na začátku, má také protikřečové účinky na střeva, působí proti nadýmání. Má i mírný močopudný vliv a ulehčuje odkašlávání. Nemá nežádoucí účinky, takže se nemusíme bát použít jej i u malých dětí nebo kojících žen, u kterých podporuje tvorbu mléka. Jeho silice má bakteriostatické účinky na pseudomonády, stafylokoky, streptokoky, E. coli a další bakterie, které způsobují záněty a infekce těžko léčitelné i v dobách antibiotik, natož dříve, před jejich objevením. Není proto divu, že ho staří Anglosasové řadili k devíti posvátným bylinám (společně s pelyňkem, čistcem, řeřišnicí, jitrocelem, heřmánkem, kopřivou, jablkem a mateřídouškou), které jako kouzlem léčí a hojí rány a infekce a bojují i proti duchovnímu zlu.
V kuchyni se využívá fenyklových semínek i ztlustlých bulev. Jako koření je oblíbený hlavně ve francouzské a italské kuchyni. Má sladkou chuť podobající se anýzu, proto se využívá k dokořenění chleba i sladkého pečiva, dále k dochucení rybích polévek, tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, salátů. Můžeme jej upotřebit při konzervaci zeleniny (červené řepy nebo třeba okurek), u přípravy dušeného masa nebo při výrobě likérů, jako je absint.
Fenykl je oblíbené koření také v orientálních kuchyních. Je součástí bengálsko-assámské směsi koření zvané panč puran (mimo fenyklu obsahuje také pískavici řecké seno, černuchu, římský kmín a černou hořčici), v Číně je jedním z legendárních „pěti koření“ (patří sem také anýz, hřebíček, skořice a sečuánský pepř). V Indii jej najdete v koření mukhwa (směs fenyklu, anýzu, sezamu, kousíčků cukru s peprmintem a dalších ingrediencí), která se podává po jídle a má za úkol chránit před zubním kazem a zápachem z úst.
Fenyklové bulvy jsou oblíbenou zeleninou hlavně v Itálii a Francii. Může se jíst syrový jako salát (nasekaný fenykl přelitý zálivkou z olivového oleje, soli, pepře, citronové šťávy a sekané petrželky se podává v Izraeli), nebo různě vařený, blanšírovaný nebo zapékaný. V Itálii znají fenyklo-citronové rizoto, ve Francii se bez fenyklu neobejde tradiční rybí polévka bouillabaissa.
A bez fenyklu se neobejde ani jeden známý živočišný druh: otakárek fenyklový, náš téměř největší a nejkrásnější motýl, jehož pestře zbarvená housenka využívá fenykl (a také některé příbuzné rostliny) jako hostitelskou rostlinu.
