V roce 1992 na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě český analytický chemik prof. RNDr. L. O. Hanuš, DrSc. a americký molekulární farmakolog Dr. W. A. Devane izolovali z mozku látku zvanou anandamid.

Zdroj: avenna.cz, autor: Hanka Přádová

Když se podíváme blíže na to, co to ten anandamid vlastně je, tak zjistíme, že je to, lidově řečeno, hormon blaženosti, který má podle vědců značný vliv na naše zdraví.

Anandamid je tzv. endogenní kanabinoid, což je, zjednodušeně řečeno, látka, kterou si vyrábí naše tělo, a která je podobná látce obsažené v konopí (odtud název kanabinoid).

Vědci zjistili, že anandamid, neboli „hormon blaženosti“, je v těle uvolňován především tehdy, když je člověk šťastný. Podle toho byl ostatně tento hormon i pojmenován jako annadamid – v sanskrtu slovo ánanda znamená blaženost.

Od objevení tzv. hormonu blaženosti, vědecké výzkumy zjistily, že tento hormon:

  • potlačuje bolest
  • podílí se na koordinaci pohybů
  • zlepšuje krátkodobou paměť
  • ovlivňuje emoce a náladu člověka
  • urychluje uzdravování se z některých se nemocí

V současné době se pozornost vědců upírá především na vliv tohoto hormonu na schizofrenii (tzv. rozdvojení osobnosti). Vědci totiž zjistili, že čím závaznější formou schizofrenie člověk trpí, tím má nižší hladinu „hormonu blaženosti“ v těle.

Určitě však lékaři varují před tím, aby lidé postižení schizofrenií léčili tuto chorobu konopnými měkkými drogami, které obsahují látku podobnou anandamidu. Zjistili totiž, že kanabionid obsažený v konopí naopak navozuje zhoršení stavu, a že pozitivní vliv na schizofrenii má pouze přirozeně vytvořený kanabinoid.

„Hormon blaženosti“ se může v těle uvolňovat na základě dvojího popudu:

    • na základě uměle vyvolaného popudu medikamenty či drogami
  • na základě přirozeného popudu naší psychiky.

Uměle vyvolané uvolňování anandamidu

Poslední vědecké výzkumy odhalily, že různé tišící léky na bolest (tzv. analgetika), které běžně lidé užívají, když je začne něco bolet, dávají nepřímo impuls k tomu, aby si jejich tělo začalo vytvářet větší množství „hormonu blaženosti“. A právě tento hormon svými účinky člověku přináší úlevu od bolesti.

Je však důležité si uvědomit, že po vyprchání účinků analgetik se jeho hladina v těle opět snižuje, a pokud není příčina bolesti odstraněna, bolest se většinou opět znovu vrací.

Funguje to stejně, jako když někteří lidé bojují proti únavě kávou. Vypijí kávu, která je na určitou dobu „povzbudí“. Když však účinky kofeinu z kávy vyprchají, člověk se cítí znovu unaven, a to ještě více, než předtím. A tak si dá další kávu a tak to jde dokola. Káva je tedy jakýmsi dočasným „řešením“ únavy. Pokud se jí chce ale člověk trvale zbavit, nestačí k tomu jen ona káva.

Přirozeně vyvolané uvolňování anandamidu

Základním principem je tvrzení, že ten, kdo je skutečně šťastný, není nemocný. Už samo toto tvrzení napovídá, že psychický stav má zásadní vliv na zdravotní stav. Anandamid je tedy součástí tzv. samoléčebných schopností těla, díky kterým se tělo umí zázračně vyléčit i z nemocí, se kterými si klasická medicína neví rady.

„Hormon blaženosti“ je v těle uvolňován především tehdy, když je člověk šťastný. Funguje to na stejném základě, jako když se člověk bojí a v těle se zvyšuje hladina adrenalinu apod. Zjednodušeně se tedy dá říci, že každé psychické rozpoložení v těle uvolňuje jiné hormony, které ovlivňují i to, jak se člověk cítí fyzicky.

Každý člověk, tedy i vy, by si měl uvědomit, že může svým psychickým rozpoložením významně přispět k uzdravení se. Proto, když jste nemocní, si kromě odbourávání psychické příčiny nemoci udělejte i něčím radost.

Ozdravné mechanismy v těle, jako je třeba působení zmiňovaného „hormonu blaženosti“, si ve svém těle můžete nastartovat dvojím způsobem. A je na každém z vás, co si vyberete, zda půjdete cestou chemikálií či cestou pro tělo přirozenou. Zda si raději vezmete pilulky, nebo si uděláte něčím radost.

Na samotný závěr chci pro případ, že by se někdo z vás rozhodl přeci jenom pro ty pilulky, zmínit ještě dvě rizika:

  • první riziko tkví v tom, že když začnete pravidelně brát pilulky na dobrou náladu, vaše tělo i psychika po čase začnou spoléhat na to, že si dobrou náladu vytvoříte uměle a odvyknou si „hormon blaženosti“ vytvářet samy.

druhé riziko spočívá v tom, že s umělou stimulací dobré nálady je to jako s již zmiňovaným pitím kávy – po uměle navozené čilosti na člověka padne nezvladatelný, nepřirozený, bezdůvodný útlum, který je daleko horší, než přirozený a odůvodněný útlum (únava po práci). Tento útlum obvykle člověk vůbec nezvládá a je to daň za umělou stimulaci. Stejně tak po uměle navozené dobré náladě na člověka padne i rozladěnost, či špatná nálada, kdy člověk může být až zaskočen jejím rozsahem a intenzitou. Tuto špatnou náladu až zlobu člověk také těžko potlačuje a neovládá se a i to je daň za umělé navození si dobré nálady.