Je to skoro 20 let, co jsme začali jezdit do Švýcarska na snowboard na hory a měli to štěstí, že jsme na vlastní oči viděli malý zázrak a v tu dobu vrchol tolerance. Nevím už, jestli to byla chyba v zákonech, nebo dobrá vůle zákonodárců, každopádně se tam na pár let rozjel legální byznys s konopím. I tím funkčním, netechnickým.

Známí tam měli growshopy, klonárny, kde dělali až 50 000 klonů měsíčně, ohromné indoor pěstírny, ještě větší plochy skleníků a lány outdooru. Kamarád si rozjel e-shop a partě věrných zákazníků sotva stačil posílat. Fungovaly dokonce legální coffeeshopy, pamatuji si legendární pátky, kdy v kasárnách u Thunu měli vojáci/kadeti víkendové volno a spořádaně vytvořili nekonečnou frontu před coffeeshopem, aby se zásobili na víkend. Povoleno bylo dokonce kouření ve vlacích, a to včetně hulení. Vrcholem byla aféra, kdy v novinách na titulkách řešili teenagery, co jezdili v Bernu do školy metrem a po cestě si dávali hity z bongů. Všechno hezké jednou končí, takže legislativa se změnila a okno se zavřelo. Kurz franku se změnil o 25 % a najednou to začalo být sakra drahé oproti Rakousku.

Pociťoval jsem lehkou nostalgii, když jsem po letech mířil opět do Švýcarska. Na samotný Cannatrade by se mi asi nechtělo řídit dlouhých 9 hodin, rozhodlo ale pozvání od Plagronu. Švýcarské zákony mají hladinu tolerance THC o poznání vyšší než zbytek Evropy/světa. Vědci tvrdí, že do hladiny 3 % by se konopí nemělo považovat za psychoaktivní, tudíž je švýcarská hranice 1 % pořád velmi rozumná a opatrná. Umožnila rozvoj trhu, který zbytek Evropy bude těžko dohánět. Plagron ve Švýcarsku dlouhodobě spolupracuje s pěstiteli CBD konopí a mohl mi tak umožnit návštěvu těch největších producentů.

Navštívil jsem i tu největší švýcarskou konopnou firmu. Biopěstování na polích, ve sklenících i indoor. Matky, klony, mechanizace sázení. Zpracování, extrakce, výroba konopných produktů. Prezentační a výukové středisko, relaxační zóna pro veřejnost. A hlavně jeden z nejambicióznějších evropských výzkumů. Podílí se na něm švýcarské firmy, Izraelci, švýcarská univerzita… A jestli se to povede, tak pomůže i česká univerzita. Zmapování genomu konopí a následné šlechtění odrůd na zakázku / dle žádaných specifikací. Selekce a popis fenotypu, výzkum a vypracování metodik pro pěstování.

V kontrolní místnosti jsou si všechny kytky celkem podobné. V experimentální místnosti vystavují rostliny řízeným šokům, aby se více projevily odlišnosti či se odhalily specifické rysy, které by jinak zůstaly skryty. Sleduje se stavba rostliny, výnos, odolnost, vůně, barva a samozřejmě kanabinoidní a terpenový profil. Trochu jsem se tam s nima zasekl a kecal. Klasika. 2–3 dvojitý kafe a člověk řekne i to, co by neměl. Někdy je to ale dobře. Dohodli jsme spolupráci a nakonec jsem dostal nabídku, abych tam pracoval. Řekl jsem ne. Ale přiznám se, že od té doby mi to leží v hlavě.

Pěstírna s 1000 x 1000W lampami je největší svého druhu v Evropě. Když začínali, tak na ně vlítli policajti. Už se radovali a říkali, že tohle je jejich největší úlovek. Tamní šéfík se pousmál a říká: „Smůla pánové. Tohle je CBD!“ 🙂 A na to se v tomhle kantonu nevztahuje ani ohlašovací povinnost. „Od té doby se na sebe smějem a zdravíme se na ulici (s těma klukama z kriminálky).“

Poslouchám, jak se tam kluci baví a slyším povědomá slova. Říkám: „Čau wole,“ a už se seznamujeme se Slovákama a Čechama, co jim tu makaj.

Samotný Cannatrade byl v Curychu. Ani malá, ani velká akce. Všude vzrostlé kytky jako dekorace. Příjemné venkovní posezení kryté střechou, všichni si v klidu pokuřovali a nikdo neotravoval. Prodej semen je ve Švýcarsku omezen, takže chyběla většina semenných bank. Jen pár z nich mělo malý stánek a rozdávalo katalogy a promo. Dominovalo CBD, hlavně sušené květy, ale i produkty z něj, klony atd. CBD tráva pěstovaná ve vysokohorských údolích hipíkama, co ani nenosí boty, nadupané bioodrůdy z moderních skleníků se zatmíváním nebo indoor modely, co vypadaly a voněly fakt lahodně. U jednoho stánku mě zaujal vědec s dredama až na zadek a zajímavě vypadající prezentací. Celý den jsem nad tím přemýšlel a nakonec se za ním musel vrátit na delší rozhovor. Snad jsem to pochopil správně. Většina švýcarských odrůd vychází z odrůdy V1 (oni to vyslovovali anglicky, já německy, aby byla sranda). Všechny švýcarské odrůdy, co testovali, měly poměr CBD : THC 25 : 1. Absolutní hodnoty byly nejnižší u outdoorových výpěstků, vyšší u modelů ze skleníků a nejvyšší u indooru. Poměr byl ale pořád stejný. V jiných zemích s jinými odrůdami může být poměr samozřejmě jiný, tohle byly výsledky platné pro Švýcarsko. Vyplývalo z toho to, že pokud někdo ze švýcarských prodejců deklaruje jiný poměr, znamená to s největší pravděpodobností to, že tam je přidáno CBD. Ptal jsem se dál a tady je, jak chápu situaci. U výpěstků určených na domácí trh není díky toleranční hranici 1 % problém. Mají poměrně vysoký obsah CBD a THC pořád v normě. Aby ale mohli prodávat do zemí EU, musí snižovat hladiny THC. Cest je několik, ať již během pěstování, tak především při práci s finálním produktem. Při tomto zpracování dojde ale také ke snížení CBD (a ostatních kanabinoidů, což vnímám lehce jako problém při léčebném použití). Bohužel často rovněž utrpí terpeny. Naštěstí pro ně umí mocné kouzlo – vrátit tam látky zpět. Výsledkem jsou modely, které mají THC 0,2 %, nebo dokonce THC 0,0 %, vysoký obsah CBD a vůně jak z Kalifornie či Jamajky. Nikdo o tom nechce mluvit, tím spíše prozradit výrobní tajemství, ale když víte, kde se zeptat, tak se dozvíte aspoň podstatu procesů.

Vzhledem k tomu, že CBD konopí vypadá úplně stejně jako to s vysokým obsahem THC a taky se stejně pěstuje, dává nám švýcarský trh tušit, jak se budou vyvíjet ceny, až se tu politici proberou a povolí to. Spotřebitel se zaraduje, ale hodně lidí přijde o sen. Nebudou mít šanci konkurovat cenou (a asi ani kvalitou).

Potvrzením legality a společenské akceptace byly prodejní automaty na CBD odrůdy. Prostě si jako v mekáči vyberete na displeji, co byste rádi, strčíte kreditku a vypadne vám vybraná dobrota.

Do čeho jsem se zamiloval, byla kolekce pro porotce Swiss cannabis cupu. Stylově zabalená připomínala adventní kalendář, samozřejmě bez šance vydržet s ním měsíc 🙂 Musel jsem si koupit rovnou 2 :)))

Zaujala soutěž o nejrychleji ubaleného špeka z 1 g. Respektive hlavní cena – 100 g ryzího zlata. Když jsem viděl ty neumětele, tak jsem si vyčítal, že jsem se nepřihlásil a nevylepšil si budget. Ani soutěž o kilo trávy mi nepřišla jako špatný počin 🙂

Kalifornie, Jamajka a nově teď Italové vidí konopnou budoucnost jasně – rekreační konopné rezorty. Jeden takový se připravuje v Trentinu. Šéfík mi dal ochutnávku, prospekty, ukázal fotky a srdečně pozval, ať přijedeme i s kamarády na jedinečný zážitek.

Fungovaly dokonce legální coffeeshopy

Navštívil jsem i tu největší švýcarskou konopnou firmu

Zaujala soutěž o nejrychleji ubaleného špeka z 1 g. Respektive hlavní cena – 100 g ryzího zlata