Historie čaje se začala psát před asi 5000 lety v Asii. S největší pravděpodobností to byli Číňané, kteří jako první objevili přínos popíjení nálevu z čajových lístků pro lidské zdraví a také příjemnou chuť tohoto nápoje. Úspěšně se jim podařilo divoké čajovníky zkultivovat a postupně upravili i způsob zpracování nejen kvůli vytříbení chuti, ale i z důvodu uchovávání a přepravy.
Tajemstvím zahalené lístky byly žádaným obchodním artiklem a lákadlem pro všechny, kteří se snažili nadzdvihnout oponu, kterou Číňané kolem nenápadné rostliny zatáhli.
Postupně se semena i rostliny čajovníků rozšířily po celé zeměkouli a mnohé národy se pokusily o pěstování čajovníku na svých územích. Jedním z těch, na jejichž život měl čaj vliv po obchodní, ale i sociální stránce, byli Angličané. Právě ti se v největší míře zasloužili o rozšíření čajovníku i čaje coby nápoje. Čaj se stal natolik nedílnou součástí jejich zvyklostí, že se při svých dobyvatelských a kolonizačních výpravách vždy pokoušeli na nově získaném území o jeho pěstování a díky nim tedy vznikaly další a další čajové plantáže.
Kolonizátory lákala od nepaměti i Afrika, od starých Féničanů a Řeků přes Egypťany až po Římany a Araby. V 19. století se o její území začaly zajímat také evropské mocnosti tehdejší doby, mezi nimi i Británie. Nejintenzivnější byl kolonizační proces v posledních dvou desetiletích 19. století. V roce 1895 získali Britové do pronájmu půdu, kterou v té době spravoval zanzibarský císař, a po několika dalších letech, konkrétně v roce 1904, byl vyhlášen britský protektorát (Východoafrický protektorát).
Na východním pobřeží, které omývají teplé vody Indického oceánu, se rozkládá Keňa – jeden z největších světových producentů a vývozců čaje. Jméno dala celému území nejvyšší hora státu a druhá nejvyšší kontinentu – Mount Kenya, která se vypíná k nebi v centrální části. Svým šedobílým zbarvením připomínala domorodcům pštrosí peří, nazývali ji tedy Kee Nyaa – Místo pštrosa.
Keňa je velice atraktivní destinací pro turisty, dokáže nabídnout takřka každému to, po čem touží. Většinu lidí proto nejspíš napadne spojení Keňa a safari.
Bělostné pláže se táhnou od oceánu směrem do vnitrozemí, postupně se proměňují v lesy a zvedají se výš a výš přes svahy vrchoviny až ke skalnatým vrcholům pohoří Mount Kenya. Právě příroda je velkým bohatstvím místního lidu. Její velké oblasti jsou chráněny jako přírodní rezervace a parky, díky tomu, a díky úsilí mnoha místních obyvatel, v nich přežívají vzácné druhy zvířat i rostlin. V centrální oblasti Keni jsou soustředěné i čajové plantáže, čajovníky zde rostou ve výškách mezi 1500 a 2700 m. n. m., celkově na rozloze okolo 110 000 hektarů. Čerpají energii a sílu nejen ze sluníčka a přiměřeného množství srážek, ale také z úrodné červené půdy.
Ačkoli musí zdejší čajový průmysl překonávat různé překážky, jako je třeba nekvalitní infrastruktura, vysoké výrobní náklady, nízká výkupní cena na světových trzích nebo nepředvídatelnost počasí, je čaj zde vypěstovaný jedním z nejkvalitnějších a ve světě nejžádanějších. I tak ho však znají většinou pouze fajnšmekři, keňský čaj je totiž většinou používán do směsí v čajových sáčcích, aby dodal chuť i barvu. Většinou jde o čaj černý, v menší míře potom zelený. Okrajově, spíše na objednávku, se vyrábí i čaj žlutý a bílý.
Oproti asijským státům není popíjení čaje v Africe tolik populární a většina produkce je proto určena pro export.
Více jak polovina místních plantáží je v rukou malých soukromých farmářů. Toto odvětví zemědělství přímo či nepřímo živí kolem 5 mil. Keňanů. Sběrači čaje – v Keni se sběru účastní i muži – trhají lístky ručně v průběhu celého roku.
První plantáž zde byla založena v roce 1903, jak jinak než britským osadníkem. Jmenoval se G. W. L. Caine a indické čajové keře nechal dopravit po čerstvě dostavěné železnici jako okrasné rostliny do Limuru, poblíž Nairobi. Původní keře můžete na plantáži Mabroukie najít dodnes, jsou z nich vzrostlé stromy připomínající historii místa. Caina následovalo mnoho dalších nadšenců, kteří viděli v pěstování čaje v Africe příležitost. Od 20. let 20. století se dá mluvit o komerční produkci čaje v Keni. Většina zeleného zlata se vydraží na aukcích v přístavu Mosamba, odtud potom putuje k labužníkům ve Velké Británii, Pákistánu, Egyptu, Afghánistánu, Jemenu a Súdánu.
Kiambu – v Liambu v okrese Kiambu byla založena první čajová zahrada a netrvalo dlouho, začaly zde vznikat další a další. Do Afriky se také stěhovali zkrachovalí pěstitelé kávy z Cejlonu, aby vzkřísili své podnikání. Čaj a káva zde roste v mnoha regionech bok po boku s dalšími tradičními plodinami.
Kericho – okres v jihozápadní části státu. Plantáže zelenající se na úbočích vrcholků Kenyan Rift Valley ve výšce okolo 2000 m. n. m. skrápí pravidelné a vydatné deště od roku 1924. Pěstuje se zde nejlepší keňský čaj pod několika zavedenými značkami, např. Unilever Kenya (Lipton Tea Garden), James Finlay a Williamson Tea. Hlavní město nese jméno po jednom z prvních anglických plantážníků Johnu Kerichovi.
Nandi – takřka celou plochu okresu v jihozápadní části Keni pokrývá pohoří Nandi. Jeho vrcholky nabízí nádherné výhledy do krajiny pokryté zeleným šťavnatým kobercem čajovníků. Čajovníky rostou ve výšce mezi 1 000 a 2 000 nadmořskými metry. I tady poskytují hlavní obživu většiny obyvatel.
Kisii – vysočina Kisiijského okresu jihozápadní Keni je hustě osídlená a prosperující díky úrodné vulkanické půdě a štědrým dešťovým srážkám. Je známá díky svým banánům a čaji pěstovanému ve výškách nad 2 000 m. n. m.
Stále větší množství keňských farmářů se snaží hospodařit dlouhodobě udržitelným způsobem, uvědomují si, že půda je jejich bohatství a díky ní mají co jíst a mohou posílat děti do škol. Pěstují si například vlastní palivové dřevo na sušení čaje, starají se o okolní přírodu, a pokud se jedná o větší společnosti, pečují i o své zaměstnance a jejich rodiny.