Čajovník může růst takřka po celém světě, nejlépe se mu však daří v krajinách pro nás vzdálených a tedy i zahalených tajemným oparem neznáma. Po Číně, Indii a Japonsku se v dnešním díle čajového seriálu rozhlédneme po Vietnamu, státu v jihovýchodní Asii.

Většina z nás si při zmínce o Vietnamu vzpomene nejspíš na vietnamské večerky v českých městech nebo seriál M. A. S. H. než cokoli jiného. Dozvuky „vietnamské války“ – nebo „americké“, jak ji nazývají Vietnamci – ovlivňují zemi do dnešní doby. Vietnam je stále jednou z nejméně rozvinutých asijských zemí a historicky dané rozdíly mezi severem a jihem jsou stále silně patrné. Postupující obnova země je bohužel nadále zvětšuje. Její cesta kupředu je však velmi intenzivní a rozhodná. Bez nadsázky se dá říct, že se v posledních několika desetiletích zvedá z popela.

Pohled na vietnamskou krajinu je dechberoucí, vysoké hory a rozeklaná údolí severu se postupně vytrácejí a rozplývají v hustých lesích často zahalených mlhou až ke kouzelným třpytivým plážím jihovýchodu.

Vietnam je zemí tradičně zemědělskou. V zemědělství je zaměstnána převážná část práceschopných obyvatel. Ráz krajiny dotváří zejména terasovitá rýžová políčka, rýže je tu totiž nejdůležitější plodinou a zároveň vývozním artiklem. Bez záblesků kávových a čajových plantáží, ovocných sadů a hájů cukrové třtiny by však neměla své osobité kouzlo.

Počátky historie pěstování čaje ve Vietnamu se datují do doby před asi 3000 lety. Legendy praví, že sever Vietnamu patří mezi místa, kde se prapůvodně objevil divoký čajovník. Hoang Lien Son – hory rozpínající se v severním Vietnamu jsou ty samé, ve kterých se na druhé straně hranice, v čínské provincii Yunnan, pěstuje proslulý Pu-erh. Prastaré obří čajovníky se vyskytují v obou zemích.

Ve Vietnamu se pěstuje čaj převážně zelený, černý a oolongy, ostatní jen v malé míře. Zdejší čaj má větší lístky a silnější stonky. Sklizeň zde probíhá od května do října. Pěstování a výroba čaje je zde z velké části v rukou malých farmářů.

Vietnamci zelený čaj ovoňují buď jasmínovými, nebo lotosovými květy. Pravý lotosový čaj je skutečnou vzácností. Pro jeho přípravu je potřeba velké množství lotosových květů – nejlepší jsou údajně ty z lokality Velkého jezera ležícího na severu Hanoje, to je jeden z důvodů jeho malé dostupnosti. I v dřívějších dobách se připravoval zejména pro královský dvůr. Celá rostlina lotosu je jedlá a v tradiční vietnamské – a také čínské, indické a thajské – medicíně jsou využívány jeho léčivé schopnosti. Je to také symbol nesmrtelnosti, znovuzrození a duševní transformace.

Zelený čaj s podílem květů jasmínu je dostupnější a neméně chutný a voňavý. Jasmín má
harmonizující a povzbuzující vliv na psychiku člověka a je jednou z nejvíc ceněných vůní na světě.

Pro Vietnamce je čaj, zejména ten zelený, nedílnou součástí běžného života. Se šálkem čaje se setkáte nejen v domácnostech, ale i na úřadech a při všech možných společenských příležitostech od svateb po pohřby.

Vietnamci věří, že čaj kromě osvěžení pozvedává jedince na duchu, zlepšuje jeho chování i koncentraci. Popíjí ho teplý pro zahřátí i studený pro ochlazení a stejně jako v jiných zemích využívají jeho pozitivní vliv na lidský organizmus – vysokou obranyschopnost a odolnost vůči infekcím.

Čaj se zde vyrábí také v láhvích a konzervách pro potřeby lidí žijících ve městech.

Vietnamci vás neohromí propracovaným čajovým rituálem, jako je to v Číně nebo Japonsku. Specifickou zvláštností místní čajové kultury je ochota a schopnost objevovat tajemství chutí obyčejných čajů.

Tradičně připravený čaj je silný a hořký až trpký, takový, jaký snese jen málokterý evropský jazýček. Příprava čaje se zde od běžné praxe liší – Vietnamci nejprve odměří velké množství (3–5 g) sušených čajových lístků do konvičky a krátce je spaří horkou vodou. První nálev slouží k odstranění případných nečistot a také k vypláchnutí šálků. Teprve ten druhý se pije. Doba louhování je zprvu krátká, u prvního nálevu půl minuty až minutu, postupně se prodlužuje. U zeleného čaje je běžných pět i více nálevů.

Pro přípravu je možné použít také čerstvé lístky čajovníku. Stačí je 15 minut povařit a nápoj je připravený k pití.

Obtížná dostupnost hor severního Vietnamu chrání mnoho etnických menšin zde žijících. Je jich víc jak 50 a většina z nich žije na severu země.

A také nádhernou přírodu – je zde mnoho národních parků, přírodních rezervací a chráněných oblastí. Celá oblast je skvělá pro trekking, výlety na kolech i motocyklech spojené s poznáváním místní kultury a zvyklostí.

Čaj se pěstuje v severním a středním Vietnamu, tuto oblast lze rozdělit na několik menších celků, podle významu i rozsahu pěstování čaje – severozápadní, severovýchodní, oblast středního Vietnamu, sever centrální oblasti, vysokohorskou oblast a hlavní čajovou oblast. Na pěstování čaje se podílejí zejména malí farmáři, kteří se často slučují do větších celků. Probíhají zde programy na podporu zlepšení životní úrovně menšin nebo třeba zneužívaných žen.

Nejvíce je pěstování čaje rozšířené v oblasti zahrnující provincie Ha Giang, Yen Bai, Tuyen Quang, Lao Cai, Bac Can, Cao Bang. Čajové plantáže mají celkovou rozlohu přes 40 000 hektarů a produkují nejkvalitnější vietnamský čaj.

Yen Bai – ve zdejších horách poblíž vesnice Suoi Giang v nadmořské výšce 800–1000 metrů rostou jedny z nejstarších čajovníků světa – čajový kultivar Shan Tuyet. Čaj je zde sklízen i zpracováván ručně tradičními domorodými metodami. Atraktivita oblasti prospívá i škodí, projevuje se na úbytku vzácných stromů.

Turisté zde mohou navštívit nádherné jeskyně, jezera i vodopády a poznat život vietnamských národnostních menšin. Velký zájem budí také místní terasovitá rýžová pole a jejich proměny v čase; nejlepší čas k návštěvě je v době sklizně nebo při osazování novými rostlinami.

Ha Giang – chudý hornatý region, jehož ekonomika je založená zejména na zemědělství a lesnictví. Pěstují se zde švestky, broskve, mandarinky, pomeranče a samozřejmě i čaj. Jeho chudobu zvyšuje i nedostatek komunikací. V posledních letech došlo k rozvoji oblasti, bohužel i přesto stále patří k těm nejchudším ve Vietnamu.

I zde jsou plantáže osázené čajovníky Shan Tuyet. Část místní čajové produkce je díky své kvalitě určena pro vývoz.

Turisté si mohou vybrat z nepřeberného množství přírodních i historických památek a dalších lákadel, třeba festivalů představujících zvyky a výrobky místních minorit.

Tuyen Quang – nádherně zelená provincie, ačkoli původní lesy – zastoupené deštnými pralesy a monzunovými lesy – zde zabírají méně než 10 % rozlohy. O zbytek dojmu se postarají čajovníkové plantáže. Čajovníky se skvěle přizpůsobily místnímu chladnému podnebí i složení půdy. Část plantáží je osázena kultivarem Shan Tuyet.

Produkce místního čaje je natolik kvalitní, že její většina je určena pro vývoz a čajový průmysl je podporován i vládou díky programu na podporu rozvoje ekonomiky a zvýšení životní úrovně místních obyvatel.

Lao Cai – ze zemědělských produktů jsou proslulé zejména zdejší švestky. Suché studené podnebí. Lao Cai je jednou ze dvou nejchudších provincií Vietnamu, spolu s provincií Lai Chau. Nejvýznamnějším městem je Sapa, jeden z obchodních a turistických uzlů severního Vietnamu. A budeme-li mluvit o dominantách, je nutné zmínit i Fanishpan – nejvyšší horu Vietnamu i celé Indočíny, kolem které se rozprostírá národní park Hoàng Liên.

Bac Can – jako většina zmíněných provincií má i tato obrovské výškové rozpětí, od 40 do 1640 metrů nad mořskou hladinou. Místní ekonomika čerpá z hornictví, lesnictví, zemědělství – nejdůležitějšími plodinami jsou kukuřice a zázvor – a z malé části také turismu. Pro návštěvníky jsou největším lákadlem hory a také jezero Ba Be, které se nachází ve stejnojmenném národním parku.

Cao Bang – stejně jako Ha Giang sdílí hranice s Čínou, což vysvětluje bouřlivou historii plnou zvratů. Není překvapující, že i tady je hlavním zdrojem obživy pro místní zemědělství a lesnictví. Pomalu se rozvíjející turismus těží z krás přírody i mnoha historických památek.

Za zmínku stojí ale i další provincie.

Thai Nguyen – za specifickou chutí zdejšího proslulého zeleného čaje stojí především složení půdy a pak také klimatické podmínky oblasti. Čaj z Thai Nguyen je ceněn pro jasně zelenou barvu nálevu, nasládlou chuť i výraznou vůni.

Na své si tu přijdou i milovníci dobrého jídla – oblast je známá také díky kulinářským specialitám jako bun cha (pokrm z pórku a vepřového masa), polévce pho nebo rýžovému dortu bánh chung. Je to také centrum vzdělanosti, s 21 univerzitami a vysokými školami se řadí na třetí místo ve světě.

Lam Dong – čaj se zde pěstuje ve výškách od 800 do 1600 m. n. m. od roku 1927, v produkci čaje patří mezi nejdůležitější vysokohorské regiony s podmínkami vhodnými zejména pro pěstování oolongů. V dnešní době je obhospodařeno zhruba 25 000 hektarů půdy, což provincii řadí na první místo mezi vietnamskými producenty. Zajímavostí je, že Cau Dat – první místo, které zde bylo čajem osázeno, je také významným producentem kvalitní kávy arabika. Čajovníky jsou zde pěstovány v souladu s ekologickými standardy.

Lam Dong hostí každé dva roky čajový festival, setkávají se zde místní i zahraniční výrobci čaje a také čajomilci a turisté.

Phu Tho – čaj je pro tuto chudou oblast v samém srdci severního Vietnamu nejdůležitější zemědělskou plodinou. Z místní produkce pochází zejména čaj černý. Phu Tho zatím neobjevili turisté i přes jeho bohatou historii a nespočet přírodních krás. Podle pověstí se zde první vietnamský král rozhodl vybudovat první město, které pojmenoval Van Lang. Nejvýznamnější národní památkou je pagoda Hung. Phu Tho je také místem, kde se koná mnoho tradičních festivalů.