Search
Close this search box.

Dnes se vypravíme na východ, za sluncem. Přišla ta správná chvíle, kdy se můžete začíst do již čtvrtého dílu putování po místech, která jsou spjata s pěstováním a zpracováním čaje. Co si vybavíte při zmínce o Japonsku? Kvetoucí sakury? Fotogenickou horu Fuji? Pověstný japonský pořádek a zodpovědnost? Krásné gejši provádějící v pestrobarevných kimonech tradiční čajový obřad?

Japonské císařství se rozkládá na mnoha ostrovech a souostrovích v Tichém oceánu, celkem je jich neuvěřitelných 6852. Označení „země vycházejícího slunce“ pravděpodobně vychází z víry, že japonský císař je potomkem šintoistické bohyně slunce Amaterasu.

Bohatá japonská historie se podle archeologických výzkumů začala odvíjet zhruba 30 000 let před naším letopočtem. V té době bylo ještě území nynějšího Japonska spojeno s asijským kontinentem pevninskými mosty, díky kterým přirozeně probíhala migrace většiny obyvatel. Někteří z nich však využili k přesunu i náročnější a dobrodružnější námořní cestu.

Jako ostrovní země procházelo Japonsko obdobími izolace, které se střídaly s dobou, kdy na jeho území proudili noví obyvatelé, jejichž zvyky, dovednosti i jazyk ovlivnily i historii tohoto státu. Čajovník se do Japonska dostal v 8. století díky buddhistickým mnichům, kteří s sebou na pouti z Číny přinesli kromě své víry i jeho sazeničky. První čajová plantáž byla založena na úpatí hory Hieizan zenbuddhistickým mnichem Dengjó Saičem.

Společně s čajem přinesli také čajový obřad. Rituální příprava a popíjení čaje symbolizuje harmonii, čistotu, klid a úctu. Důležité je i vnímání souvislostí, svého okolí a designu. Osvojení této dovednosti je dlouhodobá záležitost, mnohdy i celoživotní.

Z počátku čaj užívali mniši a někteří šlechtici pro jeho příznivé účinky na tělo jako lék. Japonci dlouho nebyli schopní pokrýt svoji spotřebu z vlastních zdrojů, čaj převážně dováželi z Číny. Po zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi byli donuceni vytvořit si svoji vlastní verzi čajového obřadu a věnovat se také kultivování čajovníku. Zvýšení popularity popíjení čaje mělo za následek úpadek čajového rituálu. Zároveň však začaly vznikat veřejné čajovny dostupné i pro nižší vrstvy obyvatelstva.

V Japonsku se pěstuje převážně čaj zelený, tvoří 98 % celkové produkce, většina z ní je určena pro domácí spotřebu. Čajové plantáže najdete v Japonsku takřka všude, výjimku tvoří pouze prefektury Hokkaido, Yamagata a Osaka. Pouze malá část čaje je pěstována organicky bez použití chemických postřiků a hnojiv. Sklizeň probíhá většinou za pomoci strojů.

Uji – nejstarší čajová oblast Japonska se nchází v prefektuře Kjóto. Právě zde, poblíž největšího japonského jezera Biwa, v oblasti s perfektními podmínkami pro pěstování, vznikla první čajová plantáž. Čaj se v Uji pěstuje do dnešních dob a stále má pověst toho nejlepšího z japonské produkce. Pochází odsud i pověstný císařský čaj. Na výsledné chuti čaje se zde kromě vhodného podnebí podílí péče, která je čajovníkům věnovaná, a také způsob zpracování sklizených čajových lístků. Uji je i místem, kde je možné se seznámit s čajovou historií.

Shizuoka – prefektura v jihovýchodní části Japonska je z jedné strany chráněna Japonskými Alpami a ze strany druhé její břehy omývá Pacifik. Kromě pevninské části k ní náleží i ostrov Honshu s nejznámější japonskou přírodní dominantou – posvátnou horou Fuji. Z tohoto místa pochází takřka polovina japonské čajové produkce. První zmínky o zdejších čajových plantážích jsou z roku 1241.

Čajoví producenti z této prefektury se snaží svoje dominantní postavení na trhu upevnit a podporují výzkumy, které dokazují příznivý vliv zeleného čaje na lidský organizmus. Nachází se zde také Světové muzeum čaje a do oblasti přicházejí turisté i díky dalším atrakcím přibližujícím pěstování a zpracování čaje.

Kagoshima – prefektura na ostrově Kyushu se také nazývá jižní branou Japonska. Než se pěstitelé čaje v této oblasti dostali na současnou úroveň, museli urazit dlouhou cestu. První plantáž zde byla založena v letech 1319–1320 u chrámu Yoshimatsu. Kvalita čaje však byla v prvních staletích velmi špatná a čaj se většinou nedostal za hranice regionu. Z prefektury proto odešlo mnoho učňů do oblasti Shizuoka, aby se naučili pokročilejším způsobům pěstování a zpracování čaje. Při návratu na své domovské plantáže s sebou přivezli také čajové kultivary v Shizuoce vyšlechtěné. Pěstitelé z obou oblastí spolu i nadále úzce spolupracovali, díky tomu i další usilovné práci se z prefektury Kagoshima stal druhý největší producent zeleného čaje v Japonsku. V současné době se zde pěstuje téměř 30 % celkové produkce čaje.

Mie – ačkoli čaje z této prefektury nejsou příliš známé, je to právě tato oblast, která se umístila na třetím místě v pomyslném žebříčku produktivity. Pěstuje se zde přibližně 10 % japonského čaje. Většina z něj však končí jako součást směsí v čajích z plantáží z jiných oblastí.

V japonských čajích není snadné se orientovat, konkrétní druh není zárukou kvality. Asi nejspolehlivějším znakem, podle něhož je vhodné vybírat, je barva usušených čajových lístků – čím tmavší, tím lepší. Nejkvalitnější čaje pochází z první sklizně z počátku května.

Podle způsobu pěstování je možné čaje rozdělit do dvou skupin. Čaje, které se pěstují na částečně zakrytých plantážích, a čaje pěstované běžným způsobem.

Plantáže, na kterých se pěstuje Matcha a Gyokuro, jsou určitou dobu před sklizní zakryty zástěnami. Liší se jak doba zakrytí, tak jeho intenzita.

Matcha – výrazně zelený práškový čaj, který je známý i těm, kteří se jinak o čaje nijak nezajímají. Jeho atraktivita spočívá v jeho účincích. Matcha dodává energii a pročišťuje organizmus, napomáhá spalování tuků. Prášková forma, snadná příprava a možnost využití v mnoha receptech i v kosmetice jsou jeho dalšími plusy.

Matcha čaj se pěstuje z těch nejkvalitnějších sazenic, které jsou od počátku dubna až do sklizně zastíněny. Díky tomu, že rostliny přijdou o podstatnou část slunečního záření, se zamezí fotosyntéze. Důvodem sytě zelené barvy lístků u takto pěstovaných čajů je vysoký obsah chlorofylu. Chuť čaje příznivě ovlivňuje hladina teaninu. Čajové lístky zastíněných rostlin jsou štíhlejší, delší a křehčí. Po sklizni se čajové lístky napařují, usuší a ručně namelou na kamenném mlýnku.

Podobně se pěstuje Gyokura – plantáže, kde se tento druh pěstuje, jsou také zakryty, rostlinám je ale dopřána větší dávka světla. Čajové lístky určené k produkci Gyokury se po napaření pouze svinují a třídí.

Další druhy čaje se pěstují bez dalších kroků, které by v této fázi ovlivňovaly výslednou chuť a barvu nálevu.

Sencha – zpracování po sklizni probíhá stejně jako u druhu Gyokura. Nejkvalitnější Sencha má zlatavě zelený nálev a jemnou trávovou chuť. Obsahuje antioxidanty, minerály a vitamíny C a E. Reguluje množství cukru v těle, je prevencí rakoviny a roztroušené sklerózy. Tento druh zeleného čaje dokáže zmírnit nebo i zastavit projevy Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Povzbuzuje, zvyšuje soustředěnost a potlačuje únavu.

Stejně jako ostatní zelené čaje je možné ji popíjet jak teplou, tak studenou.

Bancha – je považovaná za nejméně kvalitní zelený čaj. Přesto je pro svůj nízký obsah teinu i aminokyselin a také pro nízkou cenu Japonci velmi oblíbená pro běžné popíjení během dne. Sklizeň probíhá koncem léta a začátkem září ze stejných keříků jako u čaje Sencha. Ten se však sbírá při první, nejkvalitnější sklizni. Oba čaje se od sebe neliší ani následným způsobem zpracování.

Nálev čaje Bancha má světlezelenou až žlutou barvu, osvěžující chuť a mírně povzbuzující účinky. Bancha je skvělý čaj pro začátečníky, nejen díky ceně, ale i pro snadnější přípravu, není nutné hlídat teplotu vody, protože snese i vřelou.

Genmaicha – zelený čaj, buď Sencha nebo Bancha, smíchaný s praženou hnědou rýží. Dříve čaj chudých, dnes oblíbený všemi Japonci bez rozdílu. Pro svůj hojivý vliv na žaludek a příjemnou chuť byl a je oblíbený také při půstu. Čaj se při přípravě nálevu nejprve zalije vodou o teplotě asi 85°C a pak se 3–5 minut vaří, záleží na požadované síle. Vedle obvyklých benefitů zeleného čaje Genmaicha obsahuje aktivní složku anan, která navozuje pocit pohody.

Hojicha – poprvé se na trhu objevila v Kjótu v roce 1920, kdy se obchodníci snažili využít i méně kvalitní Bancha čaj – pražením mu zkusili dodat další chuťové rozměry. Hojicha si svou nasládlou karamelovou nebo oříškovou chutí brzy získala mnoho stoupenců.

Kukicha – čaj ze stonků a větviček. Mohlo by se zdát, že je méně kvalitní, najdeme v něm však např. měď, selen, mangan, vitamíny A, C, B. Obsahuje více vápníku než kravské mléko. Kukicha chutná úplně jinak než ostatní zelené čaje, protože je připravena z těch částí čajovníku, které se do jiných čajů nepřidávají.

Kde se čaj pěstuje

Uji – nejstarší čajová oblast Japonska se nachází v prefektuře Kjóto. Právě zde, poblíž největšího japonského jezera Biwa, v oblasti s perfektními podmínkami pro pěstování, vznikla první čajová plantáž. Čaj se v Uji pěstuje do dnešních dob a stále má pověst toho nejlepšího z japonské produkce. Pochází odsud i pověstný císařský čaj. Na výsledné chuti čaje se zde kromě vhodného podnebí podílí péče, která je čajovníkům věnovaná, a také způsob zpracování sklizených čajových lístků. Uji je i místem, kde je možné se seznámit s čajovou historií.

Shizuoka – prefektura v jihovýchodní části Japonska je z jedné strany chráněna Japonskými Alpami a ze strany druhé její břehy omývá Pacifik. Kromě pevninské části k ní náleží i ostrov Honshu s nejznámější japonskou přírodní dominantou – posvátnou horou Fuji. Z tohoto místa pochází takřka polovina japonské čajové produkce. První zmínky o zdejších čajových plantážích jsou z roku 1241.

Čajoví producenti z této prefektury se snaží svoje dominantní postavení na trhu upevnit a podporují výzkumy, které dokazují příznivý vliv zeleného čaje na lidský organizmus. Nachází se zde také Světové muzeum čaje a do oblasti přicházejí turisté i díky dalším atrakcím přibližujícím pěstování a zpracování čaje.

Kagoshima – prefektura na ostrově Kyushu se také nazývá jižní branou Japonska. Než se pěstitelé čaje v této oblasti dostali na současnou úroveň, museli urazit dlouhou cestu. První plantáž zde byla založena v letech 1319–1320 u chrámu Yoshimatsu. Kvalita čaje však byla v prvních staletích velmi špatná a čaj se většinou nedostal za hranice regionu. Z prefektury proto odešlo mnoho učňů do oblasti Shizuoka, aby se naučili pokročilejším způsobům pěstování a zpracování čaje. Při návratu na své domovské plantáže s sebou přivezli také čajové kultivary v Shizuoce vyšlechtěné. Pěstitelé z obou oblastí spolu i nadále úzce spolupracovali, díky tomu i další usilovné práci se z prefektury Kagoshima stal druhý největší producent zeleného čaje v Japonsku. V současné době se zde pěstuje téměř 30 % celkové produkce čaje.

Mie – ačkoli čaje z této prefektury nejsou příliš známé, je to právě tato oblast, která se umístila na třetím místě v pomyslném žebříčku produktivity. Pěstuje se zde přibližně 10 % japonského čaje. Většina z něj však končí jako součást směsí v čajích z plantáží z jiných oblastí.

V japonských čajích není snadné se orientovat, konkrétní druh není zárukou kvality. Asi nejspolehlivějším znakem, podle něhož je vhodné vybírat, je barva usušených čajových lístků – čím tmavší, tím lepší. Nejkvalitnější čaje pochází z první sklizně z počátku května.

Podle způsobu pěstování je možné čaje rozdělit do dvou skupin. Čaje, které se pěstují na částečně zakrytých plantážích, a čaje pěstované běžným způsobem.

Plantáže, na kterých se pěstuje Matcha a Gyokuro, jsou určitou dobu před sklizní zakryty zástěnami. Liší se jak doba zakrytí, tak jeho intenzita.

Matcha – výrazně zelený práškový čaj, který je známý i těm, kteří se jinak o čaje nijak nezajímají. Jeho atraktivita spočívá v jeho účincích. Matcha dodává energii a pročišťuje organizmus, napomáhá spalování tuků. Prášková forma, snadná příprava a možnost využití v mnoha receptech i v kosmetice jsou jeho dalšími plusy.

Matcha čaj se pěstuje z těch nejkvalitnějších sazenic, které jsou od počátku dubna až do sklizně zastíněny. Díky tomu, že rostliny přijdou o podstatnou část slunečního záření, se zamezí fotosyntéze. Důvodem sytě zelené barvy lístků u takto pěstovaných čajů je vysoký obsah chlorofylu. Chuť čaje příznivě ovlivňuje hladina teaninu. Čajové lístky zastíněných rostlin jsou štíhlejší, delší a křehčí. Po sklizni se čajové lístky napařují, usuší a ručně namelou na kamenném mlýnku.

Podobně se pěstuje Gyokura – plantáže, kde se tento druh pěstuje, jsou také zakryty, rostlinám je ale dopřána větší dávka světla. Čajové lístky určené k produkci Gyokury se po napaření pouze svinují a třídí.

Další druhy čaje se pěstují bez dalších kroků, které by v této fázi ovlivňovaly výslednou chuť a barvu nálevu.

Sencha – zpracování po sklizni probíhá stejně jako u druhu Gyokura. Nejkvalitnější Sencha má zlatavě zelený nálev a jemnou trávovou chuť. Obsahuje antioxidanty, minerály a vitamíny C a E. Reguluje množství cukru v těle, je prevencí rakoviny a roztroušené sklerózy. Tento druh zeleného čaje dokáže zmírnit nebo i zastavit projevy Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Povzbuzuje, zvyšuje soustředěnost a potlačuje únavu.

Stejně jako ostatní zelené čaje je možné ji popíjet jak teplou, tak studenou.

Bancha – je považovaná za nejméně kvalitní zelený čaj. Přesto je pro svůj nízký obsah teinu i aminokyselin a také pro nízkou cenu Japonci velmi oblíbená pro běžné popíjení během dne. Sklizeň probíhá koncem léta a začátkem září ze stejných keříků jako u čaje Sencha. Ten se však sbírá při první, nejkvalitnější sklizni. Oba čaje se od sebe neliší ani následným způsobem zpracování.

Nálev čaje Bancha má světlezelenou až žlutou barvu, osvěžující chuť a mírně povzbuzující účinky. Bancha je skvělý čaj pro začátečníky, nejen díky ceně, ale i pro snadnější přípravu, není nutné hlídat teplotu vody, protože snese i vřelou.

Genmaicha – zelený čaj, buď Sencha nebo Bancha, smíchaný s praženou hnědou rýží. Dříve čaj chudých, dnes oblíbený všemi Japonci bez rozdílu. Pro svůj hojivý vliv na žaludek a příjemnou chuť byl a je oblíbený také při půstu. Čaj se při přípravě nálevu nejprve zalije vodou o teplotě asi 85°C a pak se 3–5 minut vaří, záleží na požadované síle. Vedle obvyklých benefitů zeleného čaje Genmaicha obsahuje aktivní složku anan, která navozuje pocit pohody.

Hojicha – poprvé se na trhu objevila v Kjótu v roce 1920, kdy se obchodníci snažili využít i méně kvalitní Bancha čaj – pražením mu zkusili dodat další chuťové rozměry. Hojicha si svou nasládlou karamelovou nebo oříškovou chutí brzy získala mnoho stoupenců.

Kukicha – čaj ze stonků a větviček. Mohlo by se zdát, že je méně kvalitní, najdeme v něm však např. měď, selen, mangan, vitamíny A, C, B. Obsahuje více vápníku než kravské mléko. Kukicha chutná úplně jinak než ostatní zelené čaje, protože je připravena z těch částí čajovníku, které se do jiných čajů nepřidávají.

Sdílejte tento příspěvek:
Přihlaste se k odběru novinek:

happy seeds 400x400

Další články:

Nepřehlédněte:

Čaj z konopí je tradiční léčivý nápoj známý již tisíce let. Připravuje se na různé způsoby na základě požadovaných účinků.
Možná jsou oblasti, na které jste při snaze být eko zapomněli. Co takhle ekologicky hnojit rostliny?
Půda. Chodíme a šlapeme po ní. Pliveme na ni. Haníme jí. Nechceme ji doma a vadí nám na botách. Ignorujeme či bereme její existenci za samozřejmost...