Minulé putování nás vedlo po celé šíři jižní části Číny. Tato oblast je známá svými
čajovými plantážemi, z jejichž široké nabídky si vybere každý čajomilec. Podle některých legend se čajové opojení šíří již po staletí z čínských provincií Yunnan, Sichuan a Guizhou.

Indové však mají svoje pověsti, které připisují objev vlivu popíjení čaje na lidský organizmus
buddhistickému mnichovi Bodhidhramovi. Kdo ví, kde je pravda?

Při psaní dnešního článku jsem si vzpomněla na doby, kdy jsme takřka nepřetržitě si připravovali yogi čaj a dostala jsem na něj ohromnou chuť. Právě popíjení černého čaje s mlékem, kořením a spoustou cukru je typické pro Indii, kam se podíváme dnes.

Zavřete tedy oči a nechte se větrem přenést do druhé nejlidnatější země světa. Do čarokrásné, nespoutané, hlučné, pestré Indie. Vím, je to klišé, ale u Indie to platí dvojnásobně – Indie JE země mnoha kontrastů.

Neuvěřitelný shon, nepořádek, hluk a všudypřítomné množství lidí, kastovní rozdíly na straně jedné a zároveň nádherné stavby, pohostinnost, umění bytí tady a teď na straně druhé. Pravděpodobně zde vznikly šachy, již 5000 let se zde praktikuje jóga.

Plantážím se poeticky říká čajové zahrady a celkem jich tu je na 25 000. Pro nás jsou nejznámější zřejmě čaje produkované v Darjeelingu a Assamu. Obě tyto oblasti se významně podílely na rozšíření čajovníku do zbytku země.

U Indických břehů se začátkem roku 1498 jako první objevili portugalští mořeplavci vedení
diplomatem královské koruny Vascou da Gama. Koncem 16. století se k Asii obrátila pozornost
Anglie. Vzhledem k nejistému spojenectví s vrtošivou Čínou se Angličané, jejichž kulturu popíjení čaje silně ovlivnilo, poohlíželi po novém území, na které by mohli pěstování čaje přenést. Prvním krokem bylo založení Východoindické společnosti. Jejím úkolem bylo zejména zajištění obchodu, kromě čaje třeba také s bavlnou, hedvábím a opiem.

Tato společnost mimochodem existuje dodnes a její pozornost je stále zaměřena na obchod s čajem a kávou.

I přes neúspěchy a propady se jí postupně podařilo získat vliv na celý subkontinent. V polovině 19. století však byla nucena předat nabytou moc do rukou britské koruny a roku 1876 se královna Viktorie prohlásila za císařovnu Indie.

Historie pěstování čaje je v porovnání s Čínou kraťoučká, trvá zhruba 200 let, o to lépe ji ale známe. Sklizeň čaje zde probíhá čtyřikrát do roka a provádějí ji pouze ženy. Tato práce je i na indické poměry velmi špatně placená, často zde tedy pracují imigrantky z ještě chudších oblastí Nepálu.

Vyrazme tedy vzhůru do dvou nejznámějších oblastí. A platí to doslova.

Darjeeling je město ležící v podhůří Himalájí, ve výšce 2042 m n. m. v Západním Bengálsku. Vedle čaje je zde hlavním ekonomickým odvětvím turismus. Britové se zde usadili právě z důvodu příjemného klimatu. Oblast objevili náhodně dva britští důstojníci, zalíbilo se jim její svěží podnebí, tolik odlišné od dusné Kalkaty, a také nádherná okolní příroda. Netrvalo dlouho a vzniklo zde rekreační středisko pro vojáky a úředníky.

Čaj se zde pěstuje v nadmořské výšce 1000 – 2500 metrů. První plantáže byly zakládány asi od roku 1847 a byly osazovány čínskými čajovníky (Camellia Sinensis var. sinensis).

Osobností, která výrazně ovlivnila hospodářský růst oblasti, byl Dr. Archibald Cambell. Vystudovaný lékař, který se zajímal o botaniku a etnografii, byl dlouhých 22 let místním správcem. Díky svému experimentování při pěstování čajovníku se výrazně zapsal do indické čajové kroniky. Byl to on, komu se podařilo přinést semena čínského čajovníku z hor Severní Indie.

Darjeeling toho samozřejmě nabízí mnohem víc, než jen čajové plantáže. Jednou z místních
zajímavostí je vysokohorský vláček Toy train zapsaný dokonce i v UNESCO. Jeho trasa je dlouhá 85 kilometrů a začíná v Siliguri ve výšce 121 m n. m.

Za pozornost stojí i zoologická zahrada, nejvýše položená v Indii, zaměřená na zvířata žijící
v Himalájích. Zahrada úspěšně odchovává kriticky ohrožené sněžné leopardy, pandy červené a tibetského vlka.

Čaje produkované v Darjeelingu jsou přezdívány šampaňským mezi čaji. Podle původu čajovníku, ze kterého jsou lístky sklizeny, se Darjeeling dělí na 4 kategorie.

Assám má rozlohu srovnatelnou s Českou republikou, jeho podnebí je horké a vlhké s vydatnými srážkami. O zásluhu na objevení divokého assámského čajovníku (Camellia sinensis var. assamica) se dělí bratři Bruceovi. Robert na vlastní pěst prozkoumával tuto oblast a podařilo se mu navázat spolupráci s místními obchodníky, získal si dokonce důvěru náčelníka kmene Singpho. Singphové byli zřejmě prvními pěstiteli čaje na území Indie.

Na úspěšně započatou misi, kterou přerušila Robertova nenadálá smrt, navázal jeho mladší bratr Charles Alexander. Díky jeho nadšení a vytrvalosti se i přes počáteční neúspěchy podařilo rostlinu prosadit a zkultivovat.

Assámský čajovník má oproti čínskému větší listy i vzrůst ale méně květů, je vhodný pro pěstování v nižších polohách. Assámský čaj obsahuje větší množství tipsů – neotevřených pupenů – než ten z Darjeelingu. I tady tvoří zelený čaj jen zanedbatelné procento výroby.

Assám je známý také výrobou hedvábí a to včetně non-violent, při jehož výrobě je kuklám umožněno přeměnit se na dospělé jedince. Vzhledem k nádherné přírodě kolem je i v této oblasti několik národních parků.

Jak v Darjeelingu, tak v Assámu se vyrábí především čaj černý, i když i ten zelený se postupně dostává do povědomí konzumentů. Chuť Darjeelingu je kořeněnější, oproti Assámskému čaji má světlejší nálev.

Pojďme se ještě podívat na další místa, protože, stejně jako v Číně, i v Indii je pěstování a zpracování čaje rozšířeno do mnoha oblastí od severu k jihu.

Nepál má pro pěstování čaje má podobné podmínky jako sousední Darjeeling, i zde výrobci produkují ceněné vysokohorské čaje sklízené ve čtyřech obdobích. Přes své nesporné kvality čaj zůstává tak trochu ve stínu svého souseda.

O podporu čajového průmyslu, který je dnes převážně v soukromých rukou, se stará společnost NTDC (Nepal Tea Development Corporation) založená roku 1966. Pěstování čaje se v Nepálu rozjíždělo díky nepříznivé politické situaci jen pomalu, v počátcích nedokázala místní produkce pokrýt ani spotřebu obyvatel.

Dnes má čaj z Nepálu významné postavení na světovém trhu. Pěstitelé čaje dodržují kodex chování, který zahrnuje respekt k přírodě, respekt k člověku, respekt k výrobnímu systému a respektování kvality.

Nejvyšší hora světa, Mount Everest, zasahuje svým jižním srázem do Nepálu, konkrétně do národního parku Sagarmatha. Na své si tu přijdou kromě horolezců také milovníci přírody, leží zde i mnoho buddhistických a hinduistických chrámů a dalších historických památek.

Sikkim je nejmenším státem Indie, rozkládá se na jejím severu a sousedí s Tibetem (Čínou), Nepálem a Bhútánem. Horský stát, na jehož území se vypíná třetí nejvyšší hora světa – Kanchenjunga. Podnebí Sikkimu se pohybuje od subtropického v nejnižších oblastech až po tundru v horách. Rozmanitost fauny i flóry je tu díky tomu dech beroucí. Jedinečným zážitkem plným barev a tance je také festival Pang Lhabsol oslavující božstvo ochraňující Sikkim, jemuž je zasvěcená Kanchenjunga.

Jedinou čajovou zahradou Sikkimu je Temi Tea Garden, kterou v roce 1969 založila vláda. Leží v jižní části státu. Čaje zde produkované nejsou tolik známé jako Darjeelingské nebo Assámské, přesto je jeho zdejší produkce kvalitní. Nedávno zahrada získala certifikaci Švýcarského institutu marketingu (IMO), který zaručuje organický způsob pěstování čajovníků.

Kangra Valley nacházející se ve státě Himachal Pradesh je místem, kde se od poloviny 19. století v Indii pěstuje černý i zelený čaj. Nadmořská výška, ve které se nacházejí zahrady je mezi 900 a 1400 m n. m. Na výborné kvalitě čaje má podíl zejména složení půdy a také chladné podnebí ovlivněné blízkými horami. Nálev místního černého čaje má příjemnou ovocnou chuť, ten zelený se vyznačuje dřevitou vůní.

Dooars a Terai jsou planiny na severovýchodu Indie, nacházející se převážně ve státě Západní Bengálsko. Čajové plantáže se tu v podhůří Himalájí rozkládají v nadmořské výšce 90 – 1750 metrů. První z nich tu založil James White v roce 1862.

Oblast láká turisty zejména na svoje přírodní bohatství – hluboké lesy plné zvířat, kde je možné potkat i leoparda a nosorožce a volně se pohybující stáda slonů nebo buvolů tu nejsou vzácností.

Tamil Nadu je nejjižnější stát Indie. Čaj se tu pěstuje na svazích pohoří Nilgiri (což v tamilštině znamená Modré hory) ve výšce 800 – 2000 m n. m. od roku 1859, i když první pokusy o kultivaci čaje proběhly již o několik let dříve.

Je silný, výrazný a aromatický a opět převážně černý. Ten zelený se tu začal vyrábět jako první v Indii od roku 1969.

K překvapení většiny z nás patří Tamil Nadu k největším producentům banánů na světě, však je to také historicky zemědělská oblast. Kromě banánů se zde pěstuje také mango, jablka, kokosy a arašídy.

Munnar je bývalé horské letovisko britské vlády ve státě Kerala. Jeho jméno odkazuje na soutok tří horských toků, Mudrapuzha, Nallathanni a Kundala. Za návštěvu stojí, kromě čajových plantáží, také muzeum, ve kterém je vidět vývoj pěstování čajovníků v místních zahradách. Ty se rozkládají na úpatích hor v nadmořské výšce od 950 do 2600 m n. m., je tedy jedním z nejvyšších míst, kde se čaj pěstuje. Prvním, kdo zde začal s jeho výsadbou, byl v roce 1880 evropský plantážník A. H. Sharp.

Modré hory, které zasahují do států Tamil Nadu i Kerala, své jméno získaly pravděpodobně díky modrým kvítkům nilgirského vřesu. Tato drobná rostlinka kvete pouze jednou za dvanáct let, zahlédnout Modré hory oděné do jejich proslulého kabátu můžete již v roce 2018.