V Jižní Americe sice čajovník čínský (Camellia sinensis), resp. jeho kultivary, znají a pěstují, nicméně co se týče oblíbenosti, na plné čáře to vyhrává yerba maté. Nazývá se také nápojem bohů, lidé kmene Guaraní totiž věřili, že jim ho bohové seslali jako důkaz své přízně.
Tento nápoj se připravuje ze sušených a podrcených lístků cesmíny. Cesmína paraguayská (Ilex paraguariensis) je stálezelený strom z čeledi cesmínovitých, kterému se nejlépe daří v nadmořské výšce mezi 500 a 700 m n. m. v lesích a vlhkých oblastech kolem potoků či řek. Má tuhé vejčité listy, drobné bílé kvítky a červené plody. Pro léčivé účinky se využívají zejména listy.
Původní domovinou cesmíny paraguayské je Amazonie, kde je přirozenou součástí původního deštného pralesa. Zde dorůstá do výšky až 15, někdy i 20 metrů. Pro účely komerčního pěstování na plantážích se udržuje ve výšce zhruba 5 až 8 metrů. Pěstováním cesmíny se živí farmáři v oblastech severní Argentiny, Paraguaye, Uruguaye a jižní Brazílie. Rozšířila se také do tropických oblastí Afriky a třeba i na Havajské ostrovy.
Spotřeba maté na osobu v jihoamerických státech je skutečně úctyhodná, pohybuje se kolem 8 i více kilogramů za rok na jednu osobu.
Hlavním benefitem, pro který se maté popíjí, je jeho stimulační účinek na lidské tělo – obsahuje trojici povzbuzujících látek: kofein, theobromin a theofylin. Dokáže také zahnat pocit hladu a očistit organizmus; to byla zřejmě přednost, kterou využívali indiáni Guaraní, od nichž se zvyk popíjet maté rozšířil v 17. století mezi španělské osadníky. Maté je také zdrojem vitamínů A, B a C, minerálních látek (hořčík, vápník, železo, draslík a další) a stopových prvků. Pravidelné užívání podporuje imunitu, stabilizuje hladinu cukru v krvi, upravuje trávení. Paradoxně dokáže i upravit spánkový cyklus, je-li pravidelně popíjeno přes den.
Největším světovým pěstitelem je Argentina. Prvními, kdo se začal zabývat pěstováním cesmíny, byli jezuitští mniši. Dokázali od indiánů odpozorovat účinky i způsob užití maté na jednotlivé neduhy, trvalo však mnohem delší dobu, než odhalili i tajemství pěstování cesmíny. To umožnilo rozšíření maté do Portugalska a dále do Evropy, největší obliby však dosáhlo až v první polovině 20. století.
Povzbuzující účinky maté na lidský organizmus jako první popsal německý botanik Theodor Pecklot v roce 1883.
Z cesmíny se jednou ročně sklízí celé mladé větve s listy a i přes jistou modernizaci stále probíhá zejména ručně. V napěchovaných pytlích jsou převezeny do místa zpracování, kde jsou nejprve krátce prosušené ve speciálních sušičkách. Dalších 24 hodin jsou lístky dosušovány v sušicích místnostech. Nyní nastává nejdůležitější část procesu, lístky jsou v jutových pytlích uskladněné v místnostech, kde se udržuje stálá teplota a vlhkost, zde zrají 12–24 měsíců. Následuje mletí na požadovanou hrubost a balení. Maté se dělí samozřejmě podle místa sklizně, doby zrání a pak také podle hrubosti mletí. Existují tři – jemné, střední a hrubé, despalda, elaborada a suave. Nejjemnější chutí se vyznačuje suave, obsahuje totiž kromě lístků i určitý poměr stonků, které chuť nálevu zjemňují.
Důležitou součástí kultury je samotná příprava nápoje, i tady jsou výrazné regionální rozdíly. Pro Argentinu je charakteristická kalabasa, původně nádoba z vydlabané dýně, v současnosti bude pravděpodobněji vyrobená ze dřeva nebo keramiky, doplněná bombillou, slámkou z bambusu či kovovým brčkem. Paraguayci maté tradičně připravují do býčího rohu, v Uruguayi zase upřednostňují větší nádoby. Lišit se bude i doba louhování. Pro správný výsledný chuťový efekt je důležité dodržování správné přípravy nápoje. Vhodná velikost nádobky, množství maté i teplota vody mají vliv na výslednou chuť.
Dalším pokladem skrytým v deštném pralese je strom lapacho (Tabebuia impetigínosa). Z jeho vnitřní kůry se připravuje bylinný nálev s mnoha výrazně pozitivními účinky na lidský organizmus. Obrovské stromy s nádhernými růžovými květy se přirozeně vyskytují ve Střední a Jižní Americe, zejména na území státu Brazílie, Bolívie, Peru, Paraguayi a v severní Argentině. Věk některých z nich může být až 700 let. Původní obyvatelé tento rudý nápoj nazývali také čajem Inků. Byli to opět indiáni Guaraní a také Tupi, kdo inspiroval španělské osadníky k léčbě nemocí i posílení těla. Do Evropy se lapacho dostalo údajně už s Vikingy, jeho pozitiva dokážeme plně docenit až v posledních letech.
Účinnou látkou je lapachol, izolovaný poprvé v roce 1884. Lapacho obsahuje některé ze skupiny vitamínů B, vitamín A a C. Minerální látky jako vápník, draslík, fosfor a hořčík, dále např. i křemík a mangan. Lapacho je přírodním antibiotikem, má protizánětlivé účinky. Dokáže detoxikovat organizmus a snížit srážlivost krve. Různými výzkumy je potvrzeno i silné protirakovinné působení. Jeho popíjení se nedoporučuje pro těhotné ženy, jako přírodní abortivum může způsobit potrat. Lapachem lze také omývat postižené místo při kožních problémech.
Spotřeba maté na osobu v jihoamerických státech se pohybuje kolem 8 i více kilogramů za rok na jednu osobu
