Není snadné určit, kdy přesně mexická válka proti drogám začala. Konopí a máku, z něhož se vyrábí opium a heroin, se v pohoří Sierry Madre daří už desítky let, perzekuce pěstitelů se však naplno rozběhla až v průběhu šedesátých let 20. století. Snaha vlády bojovat s výrobci narkotik se drogového byznysu dotkla jen okrajově a v osmdesátých letech už byly některé oblasti zcela pod kontrolou kartelů.

Poslední kolo nekonečného souboje začalo v roce 2006 s volbou prezidenta Felipe Calderóna. Ten vyhlásil nesmiřitelnou a agresivní válku kartelům a do nestabilního státu Michoacán vyslal 6500 vojáků, kteří měli uklidnit situaci. Stal se však pravý opak a poslední dekáda tak patřila k nejnásilnějším obdobím v historii země. „Této bitvě se nelze vyhýbat,“ prohlásil Calderón krátce po inauguraci. „Společně, jako jeden mexický národ, můžeme drogový zločin porazit.“

Peníze a životy vniveč

Calderónova vojenská iniciativa byla později podpořena Spojenými státy, které se zavázaly Mexiku v boji proti drogám pomoci. Od roku 2008 mu poskytly více než 2,7 miliardy dolarů na podporu utváření mexické bezpečnostní politiky, přičemž americké ministerstvo obrany ve stejné době investovala miliardy dolarů do přeshraniční spolupráce s mexickou armádou. Mexiko používá své vojenské jednotky především k pronásledování pašeráků a posilování bezpečnosti v oblastech topících se v kriminalitě a korupci. V posledních letech se do války proti drogám každoročně zapojilo těžko uvěřitelných 130 000 příslušníků ozbrojených sil. Následky přítomnosti vojáků jsou v mnoha oblastech katastrofální. Podle střízlivých odhadů mezinárodních organizací došlo v Mexiku během Calderónova působení v prezidentském úřadu k přibližně 127 000 vražd, přičemž další desítky tisíc osob jsou pohřešovány. Rok 2017 byl, co se počtu násilných úmrtí týká, rekordním a v letošním roce došlo podle současných odhadů k dalšímu nárůstu o 14 procent.

„Nemůže porazit oheň ohněm“

Během nedávné kampaně používal levicový kandidát a pozdější vítěz letošních prezidentských voleb Andrés Manuel López Obrador chytlavé a někdy i rýmované slogany kladoucí důraz na jeho negativní postoj k ozbrojenému boji s kartely. „Abrazos no balazos“ (volně přeleženo jako obejmutí místo obětí), „Becarios sí, sicarios no“ (učitelé ano, zabijáci ne) a „No puedes apagar el fuego noc el fuego“ (nelze bojovat ohněm proti ohni) patří mezi nejznámější.

Svou strategii představil veřejnosti 7. srpna na radnici příhraničního města Ciudad Juárez, které je považováno za jedno z nejnebezpečnějších měst na světě. Pro představu, za jeden zářijový týden zde bylo nalezeno jedenáct svázaných těl uškrcených obětí.

„Problém s narůstajícím násilím nemůžeme řešit železnou pěstí a dalšími věznicemi,“ uvedl Obrador v projevu plném hesel, který však obsahoval jen málo konkrétních návrhů. „Nevěřím v zákon ‚oko za oko, zub za zub‘. Nemůžeme porazit zlo větším zlem.“

Odhodlání ukončit nesmyslnou válku

Před inaugurací, která se bude konat 1. prosince, bude Obrador společně s dalšími členy vlády objíždět zemi, aby se setkával s občany a zjistil, co je trápí a jak by chtěli řešit kritickou bezpečnostní situaci v zemi. Jeho plány sice zatím postrádají konkrétní rysy, tvrdí ale, že je odhodlán ukončit násilnou válku s drogami.

„Dosavadní strategie boje proti drogám byla založena výhradně na nasazení vojenských a policejních jednotek,“ vysvětluje Alfonso Durazo Montaño, který bude v Obradorově vládě ministrem veřejné bezpečnosti zodpovědným mimo jiné za policejní sbory. „My chceme ozbrojené síly používat jako jednu ze součástí naší protidrogové politiky, mělo by se ale jednat až o poslední možnost. Naším cílem je vymýtit samotné kořeny mexických problémů: politických, ekonomických, sociálních i kulturních.“

Svou představu o boji s kartely shrnul do čtyř bodů:

• Stáhnout vojáky z ulic a nahradit je lépe vycvičenými, lépe placenými a profesionálnějšími příslušníky policie.
• Změnit drogové zákony, regulovat pěstování a užívání konopí a možná i máku a udělit milost osobám odsouzeným za nenásilnou trestnou činnost spojenou s drogami.
• Nabídnout kompenzace a podporu obětem války proti drogám.
• Podporovat sociální a vzdělávací programy a vytvářet nová pracovní místa v regionech
  postižených chudobou a vysokou mírou násilí.

Durazo Montaño věří, že odklon od militarizovaného boje s kartely musí začít u lépe vybavené, připravené a fungující policie: „Jsme přesvědčeni o tom, že můžeme do tří let dosáhnout úplného stažení vojáků z ulic našich měst.“

To je v pravdě ambiciózní plán, především v souvislosti s všeobecně známou nízkou kvalitou mexických strážců zákona. Mexiku v současné době chybí asi polovina potřebných policistů, přičemž pouze 42 procent ze stávajících strážníků splňuje základní požadavky pro výkon funkce a jen 10 procent absolvovalo alespoň nějaký výcvik v oblasti kriminálního vyšetřování. Průměrný plat policistů se pohybuje v přepočtu kolem 10 000 korun měsíčně.

Legalizace konopí je nevyhnutelná…

Obradorova strategie je políčkem do tváře dosavadní, na prohibici postavené, politiky společné jak Mexiku, tak Spojeným státům. Budoucí prezident zatím o detailech mlčí, jeho poradci jsou však sdílnější.

Pravděpodobná kandidátka na post ministryně vnitra a bývalá soudkyně Nejvyššího soudu Olga Sánchez Corderová je o nutnosti legalizace přesvědčená. „Kanada legalizovala. Polovina Spojených států legalizovala. Proč bychom se my měli kvůli konopí zabíjet, když v Severní Americe a velké části Evropy je tato rostlina nějakým způsobem legální?“ uvedla v červenci v rozhlasovém interview.

Její frustrace je zvláště pochopitelná, uvědomíme-li si, že mexický Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil podporu legalizaci konopí, ale vlády předchozích prezidentů neprojevily při revizi drogových zákonů prakticky žádnou aktivitu.

…ale co mák?

„Regulace konopí je jen otázkou času – ať už počáteční impulz vzejde přímo od nově zvoleného parlamentu nebo od soudců Nejvyššího soudu,“ věří Zara Snappová, odbornice na protidrogové strategie.

Zapeklitější otázkou, která zůstává otevřená, je možnost legalizace pěstování máku, z nějž se vyrábí opium. Sánchez Corderová navrhla, aby bylo povoleno pěstování pro místní farmaceutickou výrobu. Mexiko v současné době dováží veškeré opioidní léky na předpis ze zahraniční, ačkoli lokální produkce opia by potřeby trhu dokázala hravě uspokojit, kdyby se z něj nevyráběl heroin.

Pokud se Mexiku podaří prosadit legalizaci, bude klíčem k úspěchu tvorba efektivní legislativy. „Pokud chceme regulovat jakékoli návykové látky, musí být zákony nastaveny ve prospěch lidí a komunit, které byli dosavadní drogovou politikou nejvíc postiženy,“ vysvětluje Snappová.

Inspiraci hledá v legislativě amerických států jako Kalifornie nebo Massachusetts, které obsahují programy na podporu sociální rovnosti. Například farmáři, kteří dnes pěstují mák nelegálně, by měli dostat přednost při udělování licencí pro pěstování rostlin pro legální využití ve farmacii. Mladým lidem uvězněným za prodej konopí by se mělo dostat vzdělání a příležitosti pracovat v pěstírně nebo výdejně konopí.

Pozitiva legalizace ale podle Snappové sahají mnohem dále: „Regulovaný trh s drogami nám dává jedinečnou šanci zvednout oponu a nahlédnout do zákulisí korupce a organizovaného zločinu, který se kolem návykových látek za dlouhá léta nefunkční politiky vytvořil.“

Foto: Vojáci mexické armády během zásahu v Apatzinganu, Michoacán