Po letmém pohledu do Portugalska zjistíte, že cesta může být poměrně jednoduchá. Portugalsko legalizovalo v roce 2001 užívání veškerých drog (včetně heroinu a kokainu). Ovšem podobným směrem, jako je tomu v České republice. To znamená, že držení drog pro osobní užití není trestným činem, stále se ale jedná o přestupek, kdy mohou lidé dostat pokutu nebo trest veřejně prospěšných prací.

Ve skutečnosti je situace taková, že u většiny osob, které jsou z tohoto přestupku obviněny, je případ odložen a vlastně nedostanou žádný trest. Tím nastává situace, kdy jsou osoby závislé na drogách svým způsobem přivedeny k tomu, aby vyhledaly možnosti léčby namísto toho, aby byly postihovány. Cílem je, aby k tomu přistoupily dobrovolně a ne, aby byly k těmto krokům nuceny.

Hned na začátku je zapotřebí říct, že odstranění trestů za držení drog pro vlastní potřebu nevede k nárůstu užívání drog v populaci. Tato pohádka je zcela nepodložená a po nahlédnutí do důkazů z celého světa přijdete na to, že zpřísnění protidrogových zákonů má na užívání drog přinejlepším nepatrný vliv. Jinými slovy – přísnější tresty nemají na míru užívání drog v podstatě žádné účinky.

Výsledky liberalizace přístupu jsou následující: v průměru spotřeba drog poklesla, obzvláště ve skupině uživatelů mezi 15 a 24 lety věku. Takzvané problémové užívání drog, tedy spotřeba potenciálně zdraví nebezpečných látek, se snížilo. Pravděpodobnost, že někdo, kdo užil drogu, ji bude konzumovat i nadále, se rovněž snížila.

Původním cílem tohoto postupu byl ale především boj se zhoršující se zdravotní situací mezi obyvateli Portugalska, obzvláště mezi uživateli drog, kteří je přijímají injekčně. A výsledky? Počet nově diagnostikovaných pacientů s HIV od roku 2001 klesl na 56 případů (2012). Totéž platí pro nová onemocnění žloutenkou typu B a C. Ve stejném období klesl i počet úmrtí v důsledku užívání drog z 80 na 16! Nad to všechno ze statistik také vyplývá, že v Portugalsku se o polovinu snížil počet uživatelů heroinu a to ze 100.000 a na 50.000.

Pokračujme v číslech – počet trestných činů spojených s drogami (počet lidí odsouzených za nelegální obchod s drogami)  klesl ze 14.000 na méně než 6.000 za rok. V Portugalsku byl tlak proti plánovanému uvolnění drogových zákonů enormní. V roce 2015 si návrat ke starým pořádkům přeje ale jen malá část obyvatel.

Nedávno započatý proces legalizace marihuany v Coloradu, Washingtonu nebo Uruguayi zatím nepřinesl žádné „nežádoucí vedlejší účinky“. Neexistuje ani nejmenší náznak toho, že by liberalizace přístupu k drogám vedla k nárůstu spotřeby tvrdých drog, nebo by se dokonce zhoršila situace, co se trestných činů týká.

Odhady mluví o tom, že spotřeba marihuany se zvýšila. Dva ekonomové (Jacobi a Slovinski) se pokusili pro tento výpočet provést průzkum v Austrálii. Přepokládají, že spotřeba marihuany u osob mladších 30 let se může zvýšit až o 30 procent, zjistili ale také, že tento postup lze účinně ovlivnit vhodným zdaněním.

Harvardský ekonom Jeffrey Miron vypočítal, že Spojené státy by celkovou legalizací drog mohly ušetřit 41 miliard dolarů a spolu s tím také získat na daních dalších 47 miliard dolarů. Pouhá legalizace marihuany znamenala úsporu téměř devět miliard dolarů a daňové příjmy ve výši 8,7 miliard dolarů. V samotném státu Colorado (cca. 5.000.000 obyvatel – asi polovina obyvatel České republiky) se pro rok 2016 očekávají daňové příjmy ve výši kolem milionů dolarů. Pro letošní rok se celkový objem obchodů s marihuanou v Coloradu odhaduje na přibližně 700 milionů dolarů.

V současnosti jednotlivé státy drogovou prohibic jen zajišťují příjmy zločineckým organizacím. Ty díky tomu mohou své ceny monopolizovat a případné malé konkurenty zcela převálcovat. Po legalizaci se ceny díky větší konkurenci sníží. Konzumenti ale také získají poměrně značnou jistotu, že zakoupené drogy jsou čistší, čímž se snižuje jejich nebezpečnost. Pokles cen má další nezanedbatelnou výhodu – uživatelé drog mohou „ušetřené“ peníze, které by jinak skončily v kapsách zločinců, utratit jinde.

Dalším přínosem je značné snížení zdravotních rizik pro uživatele drog. V lékárnách případně v oficiálních výdejnách těchto látek je možné zajistit jejich kvalitu a čistotu. Zapomínat nesmíme ani na pozitivní impuls, díky kterému vzniknou nová pracovní místa a v neposlední řadě je zapotřebí zmínit i odlehčení policejním složkám a soudům.

Boj proti větrným mlýnům, jakým se prohibice drog ukázala být, je příliš nákladný a nelze jej vyhrát.

Aby bylo možné využít plný potenciál legalizace drog, je nutné provést ji celosvětově. Dále je zapotřebí legalizovat všechny druhy drog, aby tak byl omezen vliv a také příjmy drogových kartelů. Pozitivní příklad z Portugalska a dalších států, které s legalizací započaly, by měl být dostačující, aby byl zahájen proces změn v mezinárodním měřítku a sebrat tak zločineckým organizacím jejich hlavní zdroj příjmů.

Portugalsko dekriminalizovalo držení všech drog pro osobní potřebu již v roce 2001, takže existuje dostatečné množství důkazů o tom, co se stane, když nějaký stát takový krok provede. Jak oponenti, tak obhájci reformy drogové politiky nesou svůj díl viny na špatném výkladu těchto důkazů. Jedna strana ignoruje nebo chybně interpretuje přínosy reformy, druhá má tendence přehánět a přeceňovat jejich kladné stránky.

Příkladem překrouceného výkladu statistik může být například informace, že jedním z výsledků dekriminalizace v Portugalsku je nárůst počtu vražd mezi lety 2001 a 2006 o 40 %. Jenomže toto prohlášení je založeno na nesprávném využití důkazů. 40% nárůst (ze 105 na 148) se týkal všech případů úmyslného zabití a to včetně vražd, eutanázií a podobně. Ve skutečnosti neexistují data o vraždách spojených s drogami.

Toto prohlášení je založeno na prohlášení o drogové situaci z roku 2009, v němž Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) předpokládal, že nárůst násilných smrtí „může být spojen s drogovým obchodem“. Nicméně ani UNODC ani nikdo jiný nepředložil důkazy o spojení dekriminalizace a tohoto nárůstu. Vzhledem k tomu, že postup dekriminalizace neobsahoval žádné změny ve smyslu boje s nelegálním obchodem s drogami, je možnost takového spojení vysoce nepravděpodobná. Počet vražd se od té doby v Portugalsku navíc vrátil na hodnoty z roku 2002.

Další často omílanou otázkou je kriminalita celkově. Oproti odhadům a různým prohlášením se zdá, že dekriminalizace měla na kriminalitu pozitivní efekt. Díky přehodnocení držení malého množství drog na přestupek místo trestného činu dekriminalizace nevyhnutelně a logicky vedla ke snížení počtu lidí zatčených a uvězněných kvůli trestným činům spojeným s drogami – z více než 14.000 v roce 2000 na asi 5.500 – 6.000 za rok od doby, kdy vstoupila v platnost nová politika. Celkově tato situace vedla samozřejmě i ke snížení počtu osob uvězněných za drogové trestné činy – v portugalských věznicích jich v roce 1999 bylo asi 44 %, v roce 2012 jen 21 %.

Navíc se zdá, že dekriminalizace v žádném případě nevedla ani k nárůstu kriminality typicky s drogami spojené. Zatímco počet příležitostných krádeží se ve srovnání s rokem 2004 zvýšil, předpokládá se, že tento nárůst je způsoben jen tím, že policie měla možnost věnovat těmto méně závažným trestným činům více času. Toto tvrzení nelze snadno otestovat, nicméně teorie je podpořena faktem, že během stejného období poklesl počet závažnějších trestných činů páchaných osobami závislými na drogách (loupeže v bytech, domech či podnicích).

Jak již jsem psal výše, skutečnost v Portugalsku je taková, že tamní drogová situace se znatelně zlepšila. Nicméně tato zlepšení nejsou pouze výsledkem dekriminalizace drog. Portugalsko se vydalo směrem přístupu více zaměřeného na zdraví občanů a také směrem změn cílených na sociální politiku.

Portugalsko doplnilo svou politiku dekriminalizace také přidělováním většího objemu prostředků v rámci přístupu k drogám a zaměřilo se na zlepšení prevence jejich užívání, léčbu, minimalizaci škod a sociální reintegrační programy. Zavedení těchto opatření bylo v souladu s portugalským řešení sociálního státu, které zahrnovalo také zaručený minimální příjem.

A konečně je zapotřebí také zmínit, že i když portugalská politika přitáhla největší část pozornosti médií, není to jediná země, která přijala podobnou reformu. I když existují rozdíly v tom, jak je „dekriminalizace“ definována a použita, již asi 25 zemí odstranilo trestní postih za držení některých nebo všech drog pro vlastní potřebu a přispívají tak ke globálnímu posunu v přístupu k represivní drogové politice.

Zdroje: news.vice.com, derstandard.at