„Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“
Údajně právě z dřeva tohoto keře byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Ježíš z Nazareta. Jiné příběhy praví, že v keřích černého bezu bydleli čarodějnice a duchové, kteří chránili keř i jeho okolí před zlem a proto byl vysazován do okolí obydlí.
Tomuto keři byly přisuzovány i věštecké schopnosti, a tak možná budete znát i říkanku na jeho jméno, „Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes.“, říkávanou dívkami o Vánocích.
Naši předkové využívali nejen těchto věšteckých schopností bezu, ale i těch léčitelských. Používal se při bolestech zubů, na popáleniny nebo kousnutí zvířetem a na ty byl přikládán obklad z mladých lístků, smíchaných s ječnou moukou. Můžete jej znát i pod lidovými názvy jako bezinky, kozičky, smradinky, kobzinky nebo psí bez.
Ve středověku jej považovali za rostlinu s kouzelnou mocí a tehdy vzniklo i mnoho pověr. Věřilo se, že nošení bezinek chránilo před zlými silami a těhotným ženám mělo líbání bezového keře zajistit šťastnou budoucnost nenarozeného dítěte. Předkové využívali v přírodním léčitelství všechny jeho části, květy, plody i listy.
Květy obsahují silice, slizy, třísloviny, glykosidy (sambunigrin a rutin), organické kyseliny (jablečnou, octovou a valerovou) a vitamín C. Plody obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, začerstva vitamín C, ve slupce a v semenech najdeme vitamín A, skupinu vitamínu B – B1, B2, B6, B12 a kyselinu panthotenovou. Listy obsahují pryskyřici, glykosidy, sambunigrin, sambucin a velké množství vápníku.
Časy se však mění, a zatímco dříve býval černý bez nedílnou součástí zahrad a dvorků, v dnešní době bývá z těchto míst většinou odstraňován. Původně tento keř pochází z Kavkazu, dnes se však pěstuje v mírných podnebných pásmech od Evropy přes Asii až na západní Sibiř. U nás se černý bez vyskytuje hojně. Najdeme ho na okrajích lesů, podél cest, na skládkách, rumištích, na vlhčích půdách, podél vodních toků a na půdách dusíkatých a humózních. Je to vytrvalý, obvykle 1,5 až 5 metrů vysoký keř, ale může dorůstat i stromových výšek až do 10 metrů. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené se třemi až sedmi lístky, které jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, krátce řapíkaté a na okraji pilovité.
Vrchol mají zašpičatělý, zejména na rubu jsou chlupaté, a když je mírně rozemnete, mají mírný zápach. Květy jsou uspořádány v hustých, vrcholových a plochých chocholících o průměru 10 až 25 centimetrů. Drobná kvítka jsou pětičetná, bílé až nažloutlé barvy. Plody jsou tzv. bezinky, což jsou 5 až 8 milimetru velké černé bobule. Obvykle kvete na přelomu května, června až do července. Bílé nebo nažloutlé květy se vyznačují intenzivní vůní a plody krvavě červenou barvou šťávy. Ke sběru využíváme květy, listy i plody. Květy můžeme trhat v červnu a v červenci, plody ve tvaru kuliček dozrávají od srpna do září a listy od května do července.
Květenství se zpravidla odstříhávají a ukládají do košíků, aby nedošlo k zapařování. Suší se celá květenství, nejlépe zavěšená na šňůrách, nebo pokládaná do malých vrstev. Sušíme maximálně do teplot 45 °C. Pokud by se vám stalo, že sušená droga zhnědne, můžete ji rovnou vyhodit, jelikož tímto se stává bezcennou.
Na podzim nasbírané bezinky se vykupují a sušení vždy začínejte na slunci. Jako formu dosušování zvolte tu umělým teplem tak, abyste následně mohli zdrhnout stopky. Kvalitně usušené plody se vyznačují černo fialovou barvou, krásně se lesknou a mají sladkokyselou chuť. Čerstvé květy mají nepříjemný pronikavý zápach, který však po usušení pomalu, ale úplně vymizí. Droze tak ale zůstává alespoň mírný charakteristický a vcelku sympatický zápach.
Černý bez působí antiskleroticky, regeneruje jaterní buňky a jako prevence působí proti rakovinám všech druhů. Květ bezu se používá jako podpůrný prostředek buď samostatně anebo ve směsi s lipovým květem. Čaj a nálev z usušených květů používáme jako potopudný prostředek při začínající chřipce, nachlazení, horečce, rýmě i kašli. Výborný je slazený medem i jitrocelovým sirupem, ale postačí vám i cukr. Neslazený a vychlazený čaj se využívá k popíjení při žaludečních nevolnostech, při žaludeční i střevní kolice, při křečích a k uvolnění plynatosti. Také při žlučníkových obtížích, menstruačních bolestech, neuralgických bolestech a migréně. Proti zácpě či vysokému krevnímu tlaku pijeme po šálcích neslazený vlažný čaj, který dále působí jako močopudný prostředek, pomáhá při nemocech močového měchýře, ledvinových chorobách, ledvinových a močových kamenech, prostatě i vodnatelnosti. Jako mírné projímadlo nebo k upravení zažívacích poruch pijeme pravidelně hodinu po jídle šálek neslazeného a vychlazeného čaje.
Můžeme jej také využívat ke kloktání při bolestech v krku a proplachování ústní dutiny vlažným čajem napomáhá při bolestivých krvácejících dásních. Při bolestech zubů napomáhá žvýkání, nebo lze žvýkat bezovou větvičku. Černý bez má detoxikační účinky a podporuje vylučování vody z těla. Obklady, odvary nebo koupele z bezu pak využijeme při zánětech trojklanného nervu, migrénách, bolestech periferního nervstva, bolestech páteře a ischiatické bolesti. Čaj také uvolňuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání. Mimo léčitelství je černý bez oblíbený i v potravinářství. V čerstvém stavu jsou plody bezu mírně jedovaté a po užití mohou nastat projevy otrav. Proto by se měli používat pouze po tepelné úpravě. Bezinky mají široké využití pro přípravu marmelád, džemů, povidel, kompotů a rovněž z nich můžeme připravit sirup nebo bezinkové víno.
Na litr přebraných, čistých, zralých bobulí přidáme čtvrt litru vody, 15 minut je pomalu vaříme, poté protlačíme přes síto. Do litru takto získané šťávy dáme půl kilogramu nerafinovaného přírodního cukru a ještě 10 minut povaříme. Vroucí šťávu nalijeme do nahřátých lahví a těsně uzavřeme zátkami. Necháme pomalu vychladnout, například pod peřinou. Sirup pijeme třikrát denně a to 50 mililitrů, zapíjíme ho vodou, jelikož je velmi sladký.[/su_box]
Kuličky bezu rozvaříme. Když se část vody odpaří, prochladlou hmotu propasírujeme. Na litr této šťávy dáme 400 g krystalového cukru a vaříme, až se množství šťávy zmenší o polovinu. Nakonec přidáme trochu kyseliny citrónové a Petosy. Ještě horký džem nelejeme do sklenic, uzavřeme a uložíme.
