Na začátku tohoto měsíce bude Slunce nad obzorem zhruba 9 hodin 20 minut, což nám tedy dává 14 hodin a 39 minut, kdy máme po setmění možnost pozorovat vesmírné objekty. Prvního února vychází Slunce v 7:35 (první paprsky se však objeví už v 5:43 – tento jev se nazývá astronomický rozbřesk) a zapadá v 16:56, přičemž poslední paprsky se z oblohy ztratí v 18:47 a potom nastane již úplná tma.
Do posledního února se den prodlouží o 1 hodinu 34 minut. Slunce vyjde 28. února nad obzor již v 6:47 a zapadne v 17:42.
Souhvězdí Orionu
Jeden z nejproslulejších objektů na noční obloze dosahuje v zimních měsících nejvyšší polohy nad obzorem a ukazuje se nám v celé své kráse – souhvězdí Orionu.
Orion je alespoň z části viditelný z kteréhokoliv místa na Zemi, jelikož leží na nebeském rovníku.
Orion můžeme v lednu a v únoru pozorovat, jak se po setmění vynořuje ze tmy nad jihovýchodním obzorem a již po půlnoci zapadá nad obzorem západním.
Naposledy lze souhvězdí spatřit během dubna těsně po západu Slunce. Poté se tři měsíce na severní noční obloze neukáže a objeví se znovu až v srpnu, kdy jej bude možné pozorovat krátce před svítáním.
Hvězdy
Souhvězdí obsahuje osm hvězd pozorovatelných pouhým okem i za pouličního osvětlení (září na obloze jasněji než 3 mag), což z Orionu činí jedno z nejbohatších souhvězdí na jasné hvězdy.
- Rigel
Nejjasnější hvězdou souhvězdí je modrobílý nadobr Rigel. V arabštině ridžl znamená noha a v souhvězdí tvoří Orionovu levou nohu.
V egyptských hieroglyfech je hvězda zapsána jako Seba-en-Sah, což může znamenat „sestupující hvězda“ nebo „hvězda nohy či špičky palce“. Egypťané totiž ve tvaru souhvězdí viděli postavu boha Saha, později přejmenovaného na Osirise.
Rigel září na Zemi zdánlivou jasností 0,12 mag, což z něj činí šestou nejjasnější hvězdu oblohy. Hvězda je doslova rozpálená doběla. Její povrchová teplota je velmi vysoká – odhaduje se na 20 000 °C.
- Betelgeuze
Druhou nejjasnější hvězdou je Betelgeuze, která tvoří Orionovo pravé rameno (anglická výslovnost „bítldžus“, název však pochází z arabského Jad al-Džauzā’, což znamená „titánova ruka“ nebo „podpaží“).
Betelgeuze je červený veleobr, který aktuálně vyčerpává poslední zbytky svého heliového paliva. V okamžiku, kdy termonukleárními reakcemi přemění všechno helium na uhlík a ten na těžší prvky, jako je neon, kyslík, křemík a železo, hvězda exploduje jako supernova a poté se zbytek jejího jádra promění v černou díru.
Názory na délku zbytku života Betelgeuze se různí od tisíce do několika miliónů let. Těžší prvky, jako je železo, se hromadí ve hvězdném jádře. Až železné jádro dosáhne hmotnosti nad tzv. Chandrasekharovu mez, stane se nestabilním a vybouchne. Ze vzdálenosti 640 světelných let bychom explozi Betelgeuze zaznamenali jako nejjasnější objekt na noční obloze, který by bylo možné zároveň sledovat i za bílého dne. Disponoval by zdánlivou hvězdnou velikostí –12, která se rovná dorůstajícímu Měsíci, a zářil by takto několik měsíců.
Oranžovo-červená barva hvězdy svědčí o její nízké povrchové teplotě 3000 Kelvinů, což je asi 2730 °C. Hvězda je vzdálena pravděpodobně 427–640 světelných let od nás, září zdánlivou jasností 0,58 mag a její průměr se pohybuje od 730 do 1000 slunečních poloměrů. Pokud bychom Betelgeuze umístili do sluneční soustavy místo Slunce, sahal by její povrch až k oběžné dráze Jupitera. Betelgeuze je jedna z největších a nejsvítivějších zdokumentovaných hvězd.
- Bellatrix
Třetí nejjasnější hvězdou je modrobílý obr Bellatrix (mag 1,64), jež tvoří Orionovo levé rameno. Název bellatrix je z latiny a znamená „bojovnice“.
Deep space
Souhvězdí je bohaté i na objekty hlubokého vesmíru. (Hluboký vesmír je v amatérské astronomii pojmenování pro vizuálně slabé objekty, jako jsou hvězdokupy, mlhoviny a cizí galaxie.)
V blízkosti hvězdy Alnitak, která tvoří první hvězdu zleva v Orionově pásu, se nachází známá mlhovina Koňská hlava spolu s méně populární Ohnivou mlhovinou. Dále Velká mlhovina v Orionu mezi pásem a nohami tvoří pomyslný Orionův meč. A v neposlední řadě i Barnardova smyčka, což je prstencovitá mlhovina obepínající souhvězdí Orion.
Všechny jmenované mlhoviny i hvězdy Orionova pásu (zleva Alnitak, Alnilam a Mintaka) jsou pravděpodobně navíc součástí obrovského komplexu mlhovin, tzv. Orionova komplexu molekulových mračen. Zbylé hvězdy, jako je Rigel, Betelgeuze nebo Bellatrix, součástí komplexu nejsou. Komplex je vzdálen více než 1000 světelných let od nás, zatímco zbylé hvězdy jsou mnohem blíže. Jádro komplexu tvoří Velká mlhovina v Orionu.
Mléčná dráha
Souhvězdím na obloze prochází také Mléčná dráha, neboli jinak řečeno – na obloze vidíme sousední ramena naší galaxie. Ramínko, ve kterém se nacházíme, je pojmenováno po Orionu. Většina hvězd, které vidíme na obloze, je v Orionově rameni s námi.
Jak se Země během roku pohybuje a odkrývají se nové oblasti noční oblohy, mění se i viditelná ramena Mléčné dráhy. V zimních měsících můžeme v oblasti, kde je souhvězdí Kasiopeji a Labutě, vidět část Orionova ramena. A v místech, kde je souhvězdí Orionu, Vozky a Blíženců, je to už Perseovo rameno.
V letních měsících je viditelné rameno Střelce, pojmenované a lokalizované ve stejnojmenném souhvězdí. Hledíme-li do ramene Mléčné dráhy ve Střelci, hledíme i do středu naší galaxie. Toto rameno je také daleko bohatší na hvězdy a na obloze se jeví mnohem sytěji než ta, která vidíme v zimě.
Bájesloví a historické zmínky
Nejstarší doklad o pozorování souhvězdí Orionu pochází z doby přibližně 34 000 – 40 000 let před letopočtem čili z poslední doby ledové, kterou nazýváme würm. (Würm začal asi před 110 tisíci roky a skončil asi 10 tisíc let před naším letopočtem.) Jedná se o destičku z mamutího klu, nalezenou v jeskyni v západním Německu, na které je z jedné strany vyřezaný basreliéf mužské postavy a na straně druhé je pravděpodobně kalendář a tvar souhvězdí Orionu. Kalendář sestává z 88 jamek, což je i počet dnů, kdy na jaře souhvězdí Orion, či konkrétně hvězda Betelgeuze, klesne pod obzor a začne se vynořovat zase až v létě. Na vytečkované straně byly také nalezeny stopy manganu a červeného okru, používaných pro barvení a z nich pravděpodobně náznak tvaru souhvězdí Orion.
Dnešní pojmenování Orion pochází z řecké mytologie. Orion byl muž, lovec s nadpřirozenými schopnostmi, jelikož se narodil bohu Poseidonovi a božské dceři Euryalé.
Orion je alespoň z části viditelný z kteréhokoliv místa na Zemi
Jak se Země během roku pohybuje, mění se i viditelná ramena Mléčné dráhy
