Zajímalo by vás, proč se této bylince říká v češtině „hadinec“ (a v latině „echium“, což má stejný význam)? Jsou na to dvě teorie – první: protože její květy vypadají jako hlavičky hadů, ze kterých trčí štíhlá čnělka jako hadí jazyk. A druhá: protože má pod zemí dlouhý kořen stočený do klubíčka jako had. Správné jsou přitom obě dvě.
Tato dvouletá bylina patří do čeledi brutnákovitých, která je charakteristická obsahem pyrrolizidinových alkaloidů. Některé rostliny z této čeledi jsou i přes obsah těchto látek léčivé (brutnák, plicník, kostival), některé mírně jedovaté. Mírně jedovatý je i hadinec, který se doporučuje pouze k zevnímu užití. Při vnitřním podání hrozí postupná intoxikace jater a celého organismu.
Hadinec je statná, většinou 50 cm, někdy až 100 cm vysoká bylina. V prvním roce tvoří pouze listovou růžici, ve druhém roce vyrůstá do výšky a vykvétá. Listy jsou úzce podlouhlé, přisedlé. Listy i lodyha jsou pokryté trichomy, tedy chloupky. Nejsou žahavé jako u kopřivy, jejich funkcí je hlavně chránit rostlinu před vysušením. Dalším nástrojem hadince k přežití v sušších půdách jsou až 250 cm dlouhé kořeny. Může tak růst na náspech, na rumištích a díky této své vlastnosti bude mít před ostatními rostlinami při současných letních suchopárech čím dál větší náskok.
Dvoupyskaté květy jsou uspořádané ve vijanech, zpočátku jsou růžové a jejich barva přechází do světle modré. Méně častá je bílá varianta. Hadinec kvete od května až do října, plodem jsou trojhranné tvrdky. Tato rostlina je hostitelem housenek drobné můry jménem skvrnuška stepní (Ethmia bipunctella) a larev kozlíčka kovolesklého (Opsilia coerulescens), které žijí ve stoncích.
Jde o velmi hojně rostoucí, skoro plevelnou bylinu. Sbíráme kvetoucí nať, nejlépe hned po ránu. Droga obsahuje už zmiňované pyrrolizidinové alkaloidy a dále alkaloidy cynoglossin, konsolicin a konsolidin, různé slizy, cholin a allantoin. Alkaloidy, zejména ty pyrrolizidinové, jsou různým způsobem toxické a v rostlinách mají obrannou funkci. Také alkaloid cynoglossin je jedovatý, ale pouze pro studenokrevné živočichy, kterým způsobuje ochrnutí motorických nervů. Na teplokrevné živočichy nepůsobí.
Cholin byl dříve zařazovaný do skupiny B vitaminů jako vitamin B11. Jako neurotransmiter je zodpovědný za přenos nervových vzruchů a jeho nedostatek může vést k Alzheimerově chorobě. Zabraňuje usazování tuku ve tkáních a v cévách a snižuje cholesterol. Chrání játra před působení toxinů, může tedy snižovat toxicitu alkaloidů obsažených v hadinci. I přes to ale platí, že tato bylina je doporučovaná pouze k zevnímu použití. Pokud byste si chtěli dopřát dávku cholinu, třeba kvůli zlepšení paměti nebo jako ochranu před srdečně-cévními onemocněními, je lepší jej čerpat z jiných zdrojů – např. z vajec, luštěnin, hlavně ze sóji, oříšků nebo listové zeleniny.
Zajímavá látka je allantoin. Běžně se vyskytuje v moči, výjimečně i v některých rostlinách. Má regenerační účinky, podporuje hojení pokožky, sliznic a zlomenin. Odtud jistě pochází ona starodávná metoda „počůrat si ránu“, aby se lépe hojila. Dnes, když jej dokážeme z moči vyselektovat, se přidává do krémů a dalších kosmetických přípravků, které mají podporovat hojivé procesy (krémy proti akné, čisticí a zklidňující tonika, regenerační pleťové krémy). Využívá se i v medicíně, zevně na léčení ran a vředů, vnitřně při léčbě poškození sliznic, žaludečních a dvanáctníkových vředech, do ušních a očních kapek. Je také častou přísadou zubních past a v kloktadlech, určených k léčbě zánětů dutiny ústní a paradentózy.
Dříve, když ještě nebyla dostatečně známá jedovatost hadince (případně lidé neměli na výběr, když chtěli využít jeho pozitivních přínosů), se používal k léčbě zánětů trávicího a dýchacího traktu, protože působí svíravě a zároveň protizánětlivě. Hadinec umí také velmi rychle a dobře ulevit od bolestí způsobených dvanácterníkovými vředy. Při těchto akutních problémech někteří léčitelé doporučují užít tuto bylinu i dnes, ale nikdy ne dlouhodobě.
Vzhledem k jeho toxicitě se doporučuje spíš macerování (louhování v alkoholu) než pití nálevu. Tinkturu je také možné ředit až na homeopatickou potenci, ve které je samozřejmě i toxinů jen stopové množství. V této úpravě by měl účinkovat při bronchitidě, chronické gastritidě (zánětech žaludku a trávicího traktu) a hemoroidech. V současnosti se také zkoumá působení hadince proti depresím, ale zde se už jedná o různé laboratorně upravené výtažky.
V domácím prostředí je tak úplně nejlepší a zcela bezpečné zevní použití. Ve formě koupelí hadinec spolehlivě léčí revmatické problémy na rukách a nohách, kožní nemoci (ekzémy, vyrážky) a křečové žíly. Lze ho také použít k oplachování čerstvých i starších ran, protože působí hojivě a zároveň i proti případným zánětům.
