V minulém čísle jsem začal psát o konkrétních případech lidí s nějakou nemocí, u kterých léčba pomocí klasické medicíny selhala a oni vlastně byli odsouzeni k pomalu narůstajícímu utrpení a nakonec k smrti. K smrti, která by pro ně patrně byla vysvobozením. Vzpomněl jsem tam svého přítele Philipa Polívku, který již dlouhé roky bojuje s roztroušenou sklerózou. A bez konopí by dnes v lepším případě (skutečně lepším?) ležel někde v léčebně dlouhodobě nemocných či jiném zařízení starajícím se o umírající a jeho život by byl jen a jen nekonečným čekáním na konec.

Psal jsem také o Texasanu Mikeovi Wiesovi a jeho Crohnově nemoci. Crohnova nemoc je také nemocí nevyléčitelnou. A stejně jako RS má i tato různé varianty projevů a jejich razance. Mike se mohl dlouhá léta trápit. Mohl stále víc a víc hubnout, být neustále příšerně unavený, trpět žlučovými a ledvinovými kameny. Neustále přemýšlet, jestli dokáže ještě dojít k dalším veřejným záchodkům, nebo jestli to opět nestihne. Mohl trpět neustálými bolestmi kloubů či opakujícími se záněty duhovek svých očí. A jeho ústní dutina a celý trávicí trakt by i přes kvanta různých léků, které by do něj naše moderní zdravotnická věda cpala ústy i rektem, šly z jednoho zánětu do druhého. Pak by se některé ty záněty ve střevech přeměnily v rakovinové nádory. Nastoupila by chirurgie, ozařování, chemoterapie a pak smrt v krutých bolestech. To byla cesta, kterou Mike jít nechtěl. Sehnal si konopnou pryskyřici a tu nevyléčitelnou chorobu porazil. Podle posledních vyšetření je zcela zdráv.

V tomto svém článku bych chtěl psát o jiné kruté nemoci, která všem nahání hrůzu. O rakovině. Rakovina má mnoho forem a může se objevit v kterékoliv části našeho těla. A nejen já, ale ani odborníci stále ještě nevědí, proti kterým druhům rakoviny konopí pomáhá. Proto bych chtěl psát jen o konkrétních případech a drobnou fabulaci bych si nechal až na závěr. A nebylo by fér, kdybych jako prvního nezmínil případ Kanaďana Ricka Simpsona. Toho Ricka Simpsona, který nám všem znovu otevřel dveře k té zázračné rostlině, ke konopí.

V roce 1977 utrpěl Rick v práci úraz a následně pak, i přes péči lékařů, trpěl neustálými neuropatickými bolestmi. A nejen že předepisované léky nepomáhaly, ale začaly mít i velmi nepříjemné vedlejší účinky. Tehdy se Rick rozhodl, že takové léčení nemá smysl. Vzpomněl si, jak se v roce 1998 díval na jednu epizodu televizního seriálu Nature and Things, kde se hovořilo o konopí a jeho léčivých účincích, a rozhodl se, že to také vyzkouší. A zkusil to jointem. Prakticky okamžitě se mu ulevilo. Tak zašel za svým lékařem a chtěl, aby mu konopí předepsal. Nepochodil. I v Kanadě lékaři v první řadě hledí na své renomé a pak teprve na to, jak by ulevili svým pacientům. Rick si tedy vyrobil výtažek a s jeho pomocí se poúrazových problémů zbavil. Pak jej užívat přestal.

V roce 2002 se mu na tváři objevily nepravidelné skvrny, které se postupně zvětšovaly. Zašel tedy za lékařem specialistou a ten mu po vyšetření oznámil, že se jedná o rakovinu kůže, tzv. bazocelulární karcinom, a že je nutná operace. Tu podstoupil v lednu 2003. Lékaři mu odoperovali nádor u pravého oka s tím, že takto postupně odstraní všechny. Jenže rána po operaci se zanítila, nechtěla se hojit a léky, které na to dostával, prostě nezabíraly. A tak to Rick opět vyřešil po svém. Přímo do rány si vetřel konopný extrakt a přelepil to náplastí. Zároveň si takto ošetřil i zbývající dvě, doposud neoperované, skvrny. Za čtyři dny zánět zmizel, rána se uzavřela, a dokonce zmizely i ty další dvě skvrny.

Člověk by si řekl, že když se toto někomu povede, tak jeho lékař zajásá nebo jinak projeví radost nad tím, že se jeho pacient zbavil smrtelné nemoci. Chyba lávky. Rick si musel vyslechnout spoustu výčitek a plísnění, a dokonce se o něj začala zajímat policie. Možná by nás mělo potěšit, že idioti nejsou jen v Česku. Ale u mne to nějak nefunguje. Netěší mne to. Až později, po dalších testech, lékaři Rickovi oznámili, že ta rakovina je skutečně vyléčená.

Někdo může říci, že bazocelulární karcinom není až tak nebezpečná forma rakoviny kůže, málokdy vytváří metastázy a většinou postupuje velmi pomalu. Možná. Jenže je také spousta případů, kdy se tento karcinom doslova zblázní, postupuje rychle, proniká do okolních tkání a ty výrazně ničí.

Druhý případ, který tady chci zmínit, mi vyprávěl pan doktor Lumír Hanuš.

V Izraeli byl v médiích popisován případ ženy ze severního Izraele, u které byla diagnostikována rakovina močového měchýře ve velmi pokročilém stádiu. Okamžitě byla zahájena klasická léčba v podobě chemoterapie a ozařování. Bohužel i po opakovaných sériích této léčby byl její výsledek nula. Z léčby byla vyřazena a bylo jí oznámeno, že jí zůstávají dva až tři měsíce života.

Ta paní se ale tak lehce vzdát nechtěla. A protože to nebylo v Česku, ale v Izraeli, okamžitě požádala, aby byla zařazena do léčby cannabisem, a obratem jí bylo vyhověno. V Izraeli totiž lékaři mají seznam nemocí, u kterých mají ověřeno, že na ně konopí působí léčivě. Rakovina je mezi nimi. A pokud některou z těch nemocí máte, máte také automaticky právo být konopím léčen. Pokud trpíte nemocí, která v tomto seznamu zahrnuta není, a přinesete potvrzení od dvou klinik či výzkumných ústavů, které se touto problematikou zabývají, že by zde konopí pomoci mělo, je i tato nemoc okamžitě zahrnuta do tohoto seznamu a vy máte právo se konopím léčit.

Paní tedy dostala recept a lékař jí sdělil své doporučení, jak by to konopí dle něj měla užívat. S receptem zašla do výdejny konopí, zaplatila paušální částku 450 šekelů a dostala 200 g konopných květů. Jestli se ta dáma řídila radou lékaře, nebo to konopí užívala jinak, to se neví. V Izraeli totiž lékař doporučuje, ale pacient se rozhoduje sám. Skutečností je, že když tato k „smrti odsouzená“ žena došla po čase na kontrolu, lékaři byli nuceni konstatovat, že po tom rakovinovém nádoru nenašli ani stopu.

Jako třetí a poslední dnešní příklad bych chtěl uvést případ paní Corrie Yellandové z ostrova Vencouver v Britské Kolumbii na západě Kanady. Já jsem se s paní Corrie setkal na loňské akci Cannafest Prague 2017, kde jsem si vyslechl její vyprávění. A později jsem jí i napsal, abych se o jejím příběhu dověděl víc.

Paní Corrie v padesáti letech utrpěla srdeční infarkt a musel jí být voperován dvojitý bypass. Bohužel, stejně jako u Ricka Simpsona, se po operaci dostavily dost kruté neuropatické bolesti, které se nedařilo farmaky zvládnout. A aby toho nebylo málo, tak začala mít problémy s vyměšováním a na lýtku se jí objevily nepravidelné skvrny. Diagnóza byla velmi krutá. Rakovina kůže a rakovina análního tunelu. Podrobila se dvěma operacím, ale nádor se zcela odstranit nepodařilo. Tehdy jí lékaři oznámili, že jedinou další možností je radikální ozařování. Zároveň jí ale řekli, že vzhledem k umístění nádoru musí počítat s velkým popálením v oblasti vaginy, dělohy a dalších vnitřních orgánů. Také jí oznámili, že bez tohoto radikálního ozařování má před sebou maximálně tři měsíce až půl roku života.

V nemocnici se paní Corrie Yellandová seznámila se ženou z Texasu, které byla taktéž diagnostikována rakovina análního tunelu. Spřátelily se a obě samozřejmě spolu probíraly, jak se k této situaci postavit. Corrie se nakonec nechala přesvědčit svou sestrou, aby do ozařování nešla, aby raději kontaktovala Ricka Simpsona a podstoupila léčbu konopným výtažkem. Její texaská přítelkyně tomu ale nevěřila a přistoupila na ozařování.

Corrie kontaktovala Ricka a on jí připravil svůj „Rick Simpson Oil“. V prosinci 2011 pak dle jeho rad zahájila svou léčbu. Skvrny na lýtku si přelepovala náplastmi s pryskyřicí a do rekta si vkládala želatinové kapsle se směsí konopné pryskyřice a olivového oleje. Dávky postupně a radikálně zvyšovala.

Do osmačtyřiceti hodin na lýtku zjistila viditelné změny k lepšímu a problémy při vyměšování se začaly mírnit. Za necelé tři týdny oba nádory na kůži zmizely a zrovna tak zcela vymizely problémy při vyměšování. V lednu 2012 se dověděla, že její přítelkyně z Texasu zemřela na vnitřní sepsi, způsobenou popáleninami z ozáření. Zanechala po sobě manžela a dvanáctiletou dcerku.

V květnu 2012 byla Corrie v nemocnici na operaci kvůli nesouvisícímu problému a zároveň ji důkladně prohlédl i lékař, který u ní dříve rakovinu análního tunelu diagnostikoval.

Ten po prohlídce naprosto nevěřícně prohlásil: „Je to pryč. Nemůžu najít vůbec nic. Kdybys tam neměla tu pooperační jizvu, tak bych nevěřil, že jsi vůbec rakovinu měla.“

Podle původního prohlášení lékařů měla již být paní Corrie Yellandová šest let mrtvá. Díky konopí není. A dnes jezdí po světě a vypráví svůj příběh. Ne proto, aby se dělala zajímavou. Dělá to proto, že každý den jsou na této planetě do podobného rozhodování stavěny statisíce jiných lidí. Říká se jim: „Vyberte si. Buď radikální ozařování se současnou totální devastací vašeho organismu, nebo smrt.“ Ale skutečně to platí vždy? Vždyť tisíce a tisíce lidí umírají přesto, že ozařování a chemoterapii pod lékařským dohledem podstoupily. Tak proč se jim nejdříve nenabídne vyzkoušení konopného extraktu, který žádné zlé vedlejší účinky nemá? Je to kvůli politiky a některými lékaři na rozhodujících funkcích omílané, ale doposud ničím nedoložené nebezpečnosti této byliny, nebo je za tím jen strach z ohrožení kšeftů farmaceutických firem ana ně navázaných prodejných politiků a „takylékařů“?

Ani konopí není panaceum. Není to všelék. A jak říká pan doktor Lumír Hanuš, nepomůže vždy, nepomůže každému a nepomůže v každé fázi choroby. Jenže u 98 % pacientů pomáhá. Tak proč ten neustálý odpor podporovaný jen a jen neznalostí a úmyslným lhaním?

K tomuto svému článku bych rád připojil adresu nahrávky, na které je vidět léčení rakoviny kůže – https://www.facebook.com/bud4buddyCommunity/videos/181547522446667. Bohužel tam není uvedeno jméno toho, kdo tuto léčbu konopnou pryskyřicí podstoupil a při tom průběh léčby nechal i zaznamenat. Ale jak jsem řekl, toto pro mnohé lidi není jednoduché. Tak jim to odpusťme. A přestože ta nahrávka je jen velmi krátká, myslím si, že stojí za zhlédnutí. V příštím článku upozorním na další skutečné příběhy.