Dobrá zpráva je, že nás v dnešním díle příběhu čaje nečeká žádný velký přesun. Zůstáváme věrni Africe. Přesto si dobře namasírujte svaly – dnes se budeme toulat po Rwandě. Oficiálně se tato malá, hustě osídlená země jmenuje Rwandská republika, mnohem více o ní však vypovídá její další název, Země tisíců kopců. Věděli jste, že je zde 1030 hor? Západní a centrální část Rwandy je pokrytá pohořími, mezi nimiž se jako náhrdelník vinou řeky ozdobené drahokamy jezer. Východ země je pak rovinatější.

Historie Rwandy je dlouhá, bohatá a nepříliš dobře prozkoumaná, většinou se předávala pouze ústně. Podle vykopávek je však pravděpodobné, že osídlování začalo již po poslední době ledové.

Prvním Evropanem, který prozkoumal tuto část afrického kontinentu, byl anglický cestovatel John Hanning Speke. Po Berlínské konferenci (1884–85) se stala Rwanda německou kolonií. Další její část prozkoumal a ve prospěch Německa zabral Gustav Adolf von Götzen, který se dostal až k jezeru Kivu, jednomu ze třech světových metanových jezer. Po první světové válce kontrolu nad zemí převzala Belgie.

Vše jako by však smazaly nedávné události – občanská válka, která zemí zmítala na počátku 90. let minulého století, a genocida téměř milionu obyvatel.

Ozbrojený konflikt zanechal jizvy na duších obyvatel a místní hospodářství v troskách. Rwandská vláda si dobře uvědomuje důležitost přírodních zdrojů pro další rozvoj své ekonomiky a snaží se je chránit a co nejlépe využít ve svůj prospěch. Rwanda je nyní jednou z nejbezpečnějších zemí světa a nejrychleji se rozvíjejícím státem Afriky. Inspiraci si můžeme vzít například z plošného zákazu používání plastových tašek a sáčků.

Jedním z hnacích motorů vzkvétající ekonomiky je v tradičně zemědělské společnosti, vedle turistického průmyslu a pěstování kávy, právě čaj. S produkcí čaje se začalo s podporou belgické vlády a Evropského společenství v roce 1952. Vlhké podnebí, vulkanická půda, chladné noci a teplé dny vytvářejí skvělé podmínky pro jeho kvalitní produkci. Nejčastěji se pěstuje čaj černý, zelený a bílý pak v menší míře. Sklizeň probíhá převážně ručně v průběhu celého roku, její vrchol je v období dešťů.

Čajové plantáže jsou zakládány v odvodněných bažinách, ty se nacházejí ve výškách mezi 1550 a 1800 metrů nad hladinou moře a na úbočích hor ve výškách 1900–2500 metrů n. m. a je možné je najít na celém území státu, většina z nich se však soustředí v okresech Byumba, Cyangugu, Gikongoro, Rubavu a Kibuye.

Pěstitelé čaje se dělí na pět základních skupin, od velkých převážně státem kontrolovaných firem přes družstva vlastníků s podílem soukromých společností až po malé rodinné zemědělce.

Čaj tvoří více než třetinu výnosu z místního exportu a díky své kvalitě si již vybudoval velmi dobré postavení na světovém trhu.

Od roku 2006 se vláda snaží čajový průmysl zprivatizovat a posílit tak produktivitu, výnosy z vývozu a soukromé investice. Vláda podporuje také rozvoj infrastruktury a zavlažovacích systémů, které souvisí s obděláváním půdy a přináší výhody všem obyvatelům.

Rychlejšímu rozvoji čajového odvětví brání obtížný přístup k finančním prostředkům, vysoká cena dopravy, nedostatečná síť silnic, eroze půdy a problémy se zavlažováním v důsledku rychlého odlesňování krajiny.

Za těch několik desítek let se mezi obyvateli rozšířila čajová kultura a popíjení čaje se stalo součástí místních zvyklostí při různých příležitostech.

Od roku 2006 je hlavním podílníkem v bývalých státních podnicích společnost Rwanda Mountain tea Ltd. Její součástí jsou i plantáže v Niabihu, Rubyaa, Kitabi, Gisakura a Mata. Tato společnost je známá po celém světě díky produkci kvalitního černého čaje. Snaží se o rozšiřování čajových plantáží ve Rwandě i v jiných oblastech Afriky. Zlepšuje nejen zemědělské postupy při pěstování čaje, ale také při jeho zpracování. Snaží se i o podporu obnovitelných zdrojů energie.

V čajových zahradách, které spravuje, nabízí celkem takřka 25 000 pracovních míst.

Asi 70 kilometrů severně od hlavního města Kigali, v okrese Rulindo, je nejstarší soukromá čajová továrna, Sorwathe. Její zakladatel, Joe Wertheim, americký vývozce čaje, začal o její založení usilovat již v roce 1972. Čaj se v ní začal vyrábět o šest let později. V současnosti se podílí 14 % na produkci čaje ve Rwandě. Rokem důležitým pro výsadbu čaje v této oblasti byl již rok 1965, kdy bylo osázeno prvních 16 ha plochy.

Druhou čajovou továrnou v Severní provincii je Mulindi. Z této vesnice vedl prezident Paul Kagame Rwandskou vlasteneckou frontu během občanské války, v roce 2012 zde bylo postaveno Muzeum národního osvobozeneckého boje. Čaj se zde pěstuje od roku 1962, továrna v Mulindi je tedy nejstarší ve Rwandě.

Významné plantáže se nacházejí také kolem lesního parku Nyungwe na jihozápadě země. Plocha 1015 km 2 původního deštného pralesa je domovem více jak tisícovky rostlin a několika set živočichů. Je rájem pro milovníky přírody, pěší turistiky i horolezce.

Vyvěrá zde nejvzdálenější pramen nejdelší řeky Afriky, Nilu.

Procházky po okolních čajových plantážích vám dají možnost vychutnat si oslnivý kontrast zelených ploch lesů, čajových a kávových keřů, modrého nebe a šedých skal.

Na plantážích v okrese Gisovu hospodaří společnost Silver Back Tea – její název je odkaz na jednu z hlavních turistických atrakcí, gorilu horskou. Polovina populace kriticky ohroženého primáta žije na severu Rwandy v oblasti národního parku Volcanoes. Každou rodinu vždy vede stříbrohřbetý samec.

Při návštěvě Rwandy je vždy možné spojit výlet za poznáním přírodních krás a čajových nebo kávových plantáží.