Ze společnosti

Punk ́s not dead!

Psaní rozhovorů s umělci mě baví. V letošním prvním čísle ROOTS jsme měli rozhovor s hiphopery z uskupení Moje droga, kteří svou uměleckou dráhu teprve začínají. V minulém čísle jsem se pobavil s Jirkou Švecem z pražské Rockopery. Ten už má kariéru slušně rozjetou a umění ho živí. Tentokrát jsem se sešel s partou Plesnivý fazole z Karlových Varů. Kotrč, Háňa, Mottlík a Honza působí hlavně na Karlovarsku, ale čas od času vyrážejí do měst po celé republice. I po 18 letech společného fungování je pro ně hudba spíš koníčkem a zábavou. Z jejich skladeb je to znát – uvolněnost, nesvázanost a energie čiší z každé z nich. Prostě Punk ́s not dead!

Jindřich: Já vím, že tuhle otázku nemáte rádi, ale musím s ní začít. Proč ten název Plesnivý fazole?

Kotrč: Prostě vymejšleli jsme a furt jsme nevěděli, no a pak jsme se ožrali a vypadly z toho Plesnivý fazole. Ono to bylo skrz jednoho kluka, co se mu říkalo Fazol.

Háňa: Hele, mně bylo vysvětleno, když jsem k nim přišla, že to byl nejmíň blbej název.

Jindřich: Fazole začaly fungovat už před 18 lety, takže letos slaví plnoletost. Vzpomenete si ale ještě, jak jste se dali dohromady?

Mottlík: No, já jsem potkal Kotrče a zeptal jsem se ho, jestli umí zpívat. A on zazpíval „Pec nám spadla“, nebo „Skákal pes“, už nevim, tak jsem řek „To beru!“ A tak to vzniklo… a rozjely se fazole.

Jindřich: 18 let je dlouhá doba a za tu se v kapele událo několik opravdových zemětřesení…

Háňa: Hlavně bubeníci. To bylo největší prokletí.

Jindřich: Jak se dají takový situace zvládat?

Háňa: No blbě se to dá zvládnout, protože každýho to musíš učit od začátku… Všechny věci, co my už máme najetý, tisíckrát zahraný, tisíckrát naposlouchaný. A ještě ve finále každej ten bubeník nám po roce, po dvou, utek, nebo to byl č..k, kterej sice bubnoval dobře, ale nešlo s nim vyjít. My si docela zakládáme na tom, abychom byli parta, takže musel jít. No a pak přišel tady ten kocour (ukazuje na Honzu) a ten drží a je to dobrý. Zezačátku tam byl Pechy, jenomže ten se na nás vybod, protože on to bral už tenkrát vážně a my ne.

Jindřich: A teď už to vážně berete?

(smích)

Háňa: Od tý doby, co odešel Pechy, jsme si paradoxně řekli ano, nastavili jsme nějaký pravidla a dá se říct, že bereme. V tý době nám říkali Alkopunks, my se motali po pódiu a tak… a tím že odešel, tak nás nakopl, s Mírou (Mottlíkem) jsme si řekli „A dost, chceme to brát vážně“. No a pak se hledali další a další bubeníci, některý byli lepší, některý horší… a pak přišel Honzík.

Jindřich: Posledním otřesem byl odchod zakladatele kapely a zpěváka Kotrče a jeho pozdější návrat…

Háňa: No o Kotrčovi bych nemluvila… jestli tam chceš nějaký sprostý slova, tak klidně… Já jsem se na to chtěla vys..t, když Kotrč odešel. Měla jsem pocit, že to bez něj nepůjde.

Mottlík: Hanka byla hodně v p..i.

Hanka: Jo, byla. Já jsem s ním nechtěla ani mluvit, protože mi to přišlo divný. Dobře, nepovedlo se nám pár koncertů za sebou… a zazdil to Silvestr.

Kotrč: Byl jsem nějak vyhořelej, bez šťávy. Už mě to prostě nebavilo.

Mottlík: Vyhořelej?

(hromadný smích)

Kotrč: Ty vole tak jak to mám říct?

Jindřich: Kotrč má rodinu, Míra má rodinu, Hanka má přítele, jedinej, kdo může proplouvat životem jakž takž bez starostí, je Honza. Všichni máte svý povinnosti a tohle vás neživí… Jak to stíháte?

Háňa: Máme to nastavený tak, že jsme si prostě řekli, že pokud chceme hrát, tak se kapela staví do těch prvních pozic. Samozřejmě není na té první, protože na té jsou rodiny a děti, ale je v těsným závěsu a každej z nás to tak vnímá.

Kotrč: Je to dobrý odreagování.

Mottlík: Všechno se musí přizpůsobit.

Háňa: My jsme jednu dobu dělali všichni krátkej dlouhej, a měli jsme to úplně stejně. Aby to právě vycházelo, všechno se hlásí dopředu, aby byl čas se zařídit.

Jindřich: Souvisí s tou časovou náročností i to, že přes hromadu koncertů máte jen dvě dokončená alba?

Háňa: Za to může spíš střídání těch bubeníčků, protože my jsme se jednu dobu, asi pět let, zasekli a točili jsme bubeníky. Každýho bubeníka učíš od základu ty samý věci, takže nebyl vůbec žádnej prostor pro novou tvorbu.

Mottlík: Ono ani neni co nahrávat, protože neni nová tvorba.

Háňa: Jsme vyhořelí všichni trošku.

(hromadný smích)

Mottlík: V posledních pěti letech děláme jednu novou písničku za rok… nebo dvě. Vždycky na fesťáku pod Chebákem jsem šťastnej, když máme aspoň jednu novou.

Háňa: Jako co máš dělat po osmnácti letech. O čem máš zpívat.

Jindřich: To je moje další otázka. Texty vašich písniček jsou, až na výjimky, o tom, jak vás prudí systém, politici, prachy… Je to to hlavní, co jimi chcete říct? Chcete vůbec něco svými texty říct, nebo prostě jen blijete ven, co máte v hlavách?

Háňa: Já myslim, že prostě blejeme, co máme v hlavách. I když původně to mělo smysl.

Mottlík: Ona je to svým způsobem taková ventilace. Co tě sere, to napíšeš.

Jindřich: Takže to není pokus o změnu…

Háňa: Tak jsme chytrý lidi a víme, že tím nic nezměníme.

Jindřich: Kdo vůbec vaše texty píše?

Kotrč: Hanka a Míra (Mottlík).

Mottlík: Já jsem přestal už.

Háňa: Je vyhořelej! (smích)

Mottlík: Já jsem úplně v p..i už. Ale zase občas mě něco napadne, tak dám podnět někomu, kdo umí psát. Takhle vzniknul třeba Feťák nebo Chlup. Samý pecky.

Jindřich: Jedna ze skladeb (Nápad) má refrén začínající slovy „Uděláme kapelu, dobyjem celý svět…“, na bandzone máte přes 60 tisíc přehrání vašich písní a to není málo, přesto působíte hlavně na poměrně malém území západních Čech… Proč jste ten svět ještě nedobyli?

(sborový smích)

Mottlík: To je do budoucna, že jo…

(sborový smích… trvá dlouho)

Háňa: Osmnáct let je málo…

Jindřich: Vy třeba ani neprodáváte svoje cédéčka, všechno je volně ke stažení na internetu. Není to pro vás škoda?

Mottlík: Ono se pár lidí třeba ozve, ale to je takový minimum, že nám se to ani nevyplatí.

Háňa: Tam jde hlavně o to, že nikdo z nás na to nemá pořádně čas. Nikdo z nás nemá tenhle byznys zakořeněnej v hlavě a nechceme žádnýho kreténa, kterej nám bude určovat co, kde a jak. Mohli jsme mít manažera, ale prostě jsme ho nechtěli. Prostě to máme na uložto, poslechni si a přijeď nás podpořit.

Kotrč: My jsme to vlastně zkusili jenom jednou. To první cédéčko. A z toho, co jsme vydělali, jsme zalepili to, co stálo jeho vydání. A pak už jsme na to srali. Spíš jsme to dělali jako speciální edice a tak.

Háňa: My prostě nejsme takový ty, co přijedou na koncert, postaví si stánek, na kterým maj trička a odznáčky a střílí to tam za tři stovky. Prostě to nemá nikdo z nás v krvi.

Jindřich: A z čeho platíte náklady na vybavení, zkušebnu a podobně?

Háňa: Ze svýho…

Jindřich: Teď úplně odbočím. Na vašem koncertě jsem byl několikrát a je tam vždycky hodně živo. Přispívá k tomu i to, co předvádíte při hraní i mezi jednotlivými písněmi. Jde o spontánní a improvizované momenty, nebo je vše předem připravené?

(sborový smích)

Háňa: Myslíš, že ty ho.na se daj připravit?

Kotrč: Myslíš třeba jako teď naposledy vylití piva na rozvaděč elektriky? Ty vole, tejden jsme to připravovali a trénovali a byli domluvený se zvukařem, aby se tvářil, jak se tvářil.

Mottlík: Jasně, on tam dal atrapu, abychom nevyhodili Růžák do pr…e (poznámka autora: poslední koncert se konal v Hudebním klubu Irská na Růžovém vrchu v Karlových Varech a byl hodně vydařený… včetně toho piva vylitého na elektroinstalaci 🙂

Kotrč: Jo, taky jsem byl domluvenej s Bobešem, ať mi podá posmrkanej kapesník, abych měl to rozlité pivo čím vytřít. (poznámka autora: ano, to se doopravdy stalo, podrobnosti ovšem rozebírat nebudu)

Mottlík: Chudák zvukař byl úplně zděšenej. Měl to politý pivem a ještě zasoplený.

Háňa: Jsem si tam připadala, jak kdybych ukradla rohlíky a stála tam na hanbě (pozn. autora: asi už vám došlo, kdo to pivo do elektřiny rozlil)

Jindřich: No, na to, jak to začalo, to nakonec byl skvělej koncert…

Háňa: I mně se to líbilo.

Kotrč: To hlavně dělaj lidi. Když vidíš, že se ty lidi baví, tak se bavíš taky. Když hraješ pro lidi, co tam stojí opřený a jenom čuměj, tak se sice snažíš, ale po chvíli tě začnou vysávat. To si říkáš „Tady je asi něco špatně“.

Mottlík: Pak to prostě odehraješ a jdeš do p…i.

Jindřich: Vám tam ale chodí dost často ty samý lidi, ne?

Háňa: To je právě ta výhoda, že jsme si za těch osmnáct let vybudovali velkou základnu a ty lidi se na to těší a přijdou znova a znova. Taky jsem zjistila, že my jsme populární u 14 a 15 let starých holek a kluků. To mě teda zarazilo.

Jindřich: Možná je to proto, že jsou to osmnáct let starý texty, takže při jejich psaní vám bylo taky tak nějak…

Kotrč: Tak zase utváříme novou varskou punkovou generaci…. (poznámka autora: jeslti se vám zdá, že chybí bubeník, tak fazole o bubeníka momentálně nepřišli, sedí tu s námi, jen nemluví…)

Jindřich: Moje nejoblíbenější skladby od vás jsou Touhy a Chlup. Jací jsou vaši favoriti?

Háňa: Za mě to je rozhodně Russia, protože to mi mluví z duše. Hrozně se mi líbí textově i hudebně. A pak mám ráda taky Chlup. Je veselej, je hravej… je sexy.

Jindřich: Možná by se mohl poprvé vyjádřit Honza a něco říct…

Honza: Já mám rozhodně rád Mé štěstí za tvé. U toho se vždycky pořádně vyřádim. A ještě Smrť. Tam si taky parádně zahraju.

Jindřich: Co Míra?

Mottlík: Feťák rock ́n ́rollu, ten ještě nebyl. (smích)

Jindřich: Co Kotrč? Ten by mohl říct všechny zbývající…

Kotrč: To jo. Nejvíc ale asi Russia Stadt, protože ta se dobře zpívá. A pak Politická. Ta mi jde taky dobře do huby. To Hanka napsala tak, že to sedne jak prdel na hrnec.

Jindřich: Jedna z posledních otázek – jak vidíte český punk všeobecně? Tu pravou punkovinu podle mě drží právě lokální kapely, jako je ta vaše… abych se opravil – vy jste vlastně lokální jen prozatím, než dobudete ten svět…

Kotrč: Pak už nebudeme punkový… (smích)

Háňa: Já bych řekla, že to drží starý páky typu SPS, typu E!E, NVÚ. To jsou lidi, který tomu pořád věří, pořád tomu něco dávaj, pro který to má smysl. Nemám favorita mezi mlaďasama, za mně je to prostě ta stará scéna.

Mottlík: My jsme prostě zamrzli, co se punku týká. Nemáš prostě doma v počítači složku s novýma kapelama a tak.

Háňa: Ale třeba Dovolený napětí jsou kluci, který mě bavili. A taky Stamp out system, to jsou prostě surový pankáči, který do toho pěkně řežou. To se mi líbí.

Mottlík: Já jsem dlouho nemohl najít kapelu, která by mě oslovila, pak přišla Inseminačka (pozn. autora: Inseminační stanice), to jsem měl normálně husinu na zádech.

Honza: Já si občas nějakej punk pustím, ale poslouchám spíš HC.

Háňa: Tak proč hraješ v punkový kapele?

Mottlík: Protože chce bejt s těma nejlepšíma… s těma, co dobyjou ten svět.

(hromadný smích… po kolikáté už? 🙂

Honza: Jako to, že mě to nebaví na poslech, neznamená, že mě to nebaví hrát.

Jindřich: V posledním rozhovoru pro ROOTS jsem mluvil s Jirkou Švecem o tom, že kultura na Karlovarsku jde pěkným šupem do pr…e. Vy ale máte nějaké svoje projekty, kterými se snažíte tuhle situaci změnit…

Háňa: Jo, máš pravdu, je to tady úplně v hajzlu, nejsou prostory, nikdo ti nevyjde vstříc… Naštěstí jsme se už naučili tu byrokratickou mašinérii s ministerstvem a s krajem a teď bude devátý ročník Punk loves holidays. To je klasika pod Chebským mostem, která má úžasnou atmosféru. Tam se snažíme dostávat český punkový jedničky plus punkový začátečníky. No a teď máme celkem čerstvou akci, ta se jmenuje Od funky po punky. Ta bude mít třetí ročník a tam je od všeho trošku. Ale to je spíš Mírovo miminko, Holidays je moje miminko. To je čistě punková záležitost. U Od funky po punky jde spíš o multikulturní záležitost, kde se snažíme oslovit víc lidí, aby poznali, že pankáči nejsou takový prasata.

Mottlík: Já jsem chtěl totiž pod Chebák Záviše a přes Hanku to neprošlo… K Od funky po punky mě dokopal Jirka Slach. Ten taky vymyslel název a od prvního ročníku funguje jako spolupořadatel. A hodně mi s tím pomáhá taky Hanka.

Háňa: Já jsem je tam nechtěla…

Mottlík: Takže já si musel udělat tohle multikulti, abych já si tam dal tyhle moje sra..y.

Háňa: Protože pod Chebákem je to čistě punková scéna, zatímco Míra má rád takový ústřely, tak jsme začali tenhle festiválek, kterej začíná bejt čím dál úspěšnější… Na tom Závišovi bylo 400 lidí.

Kotrč: Já by si příští rok přál Jablkoň… (smích) Když ústřel, tak ústřel… Umí ale taky pěkně zahrát.

Jindřich: Nějaký vzkaz pro čtenáře ROOTS?

(dlouhé ticho ukončené smíchem)