Nejznámější poklad
Tyhle snad nejznámější žluté hlavičky na nás každoročně vykukují z mnoha míst na celém světě a neznám nikoho, kdo by nevěděl o existenci tohoto nepříjemného plevele. A ačkoli na záhoncích trápí spoustu zahrádkářů, jeho využití je široké a je velmi cennou léčivkou pro nemocné a trpící lidi.
Proto se o této bylině, pravým názvem smetánka lékařská a lidově nazývaná pampeliška, veřejně mluvilo snad jen v době, kdy Rolling Stones představili svoji známou píseň „Dandelion“, v překladu pampeliška. Její neoblíbenost mezi lidmi zcela překrývá její skutečný potenciál a tak se většina z nás při vyrýpávání záhonku zbavuje skutečného pokladu. Tím největším je její kořen, který je volně přístupný a přitom se jedná o velmi účinné a přírodní léčivo.
Tato medonosná rostlina je všestranně užitečná nejen jako očistná kůra pro játra připravovaná z kořene nebo součást salátů pro povzbuzení metabolismu, ale i pro přípravu zdravého a chutného sirupu. Nově se zkoumá i její léčebné využití pro zastavení růstu rakovinových buněk, protože její účinné látky jsou odolné vůči chemoterapii. Pampelišky jsou blízké příbuzné slunečnicím a tato skupina rostlin zahrnuje přes 220 druhů, mezi které můžeme zařadit i třeba velmi známé a rozšířené bodláky nebo sedmikrásky.
V dřívějších dobách měla pampeliška značně lepší pověst, jelikož byla uznávaná jako silně účinný lék. Její léčebné využití je zaznamenáno hodně daleko v historii, v Antice používali její šťávu jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, staří Řekové léčili záněty očí jejím mlékem a arabští lékaři ji ordinovali na čištění krve a pěstění pleti.
Kromě charakteristického květenství a svých velkých laločnatých listů je vysoce odolná a díky tomu i značně rozšířená. Pampeliškami jsou poseté všechny louky, pastviny, pole, ale i meze kolem cest nejen u nás, ale v celé Evropě a Asii. Najdeme ji takřka po celé severní polokouli. Ty z okolí cest a silně hnojených luk jsou však nevhodné pro sběr.
Je to vytrvalá bylina dosahující výšky 5 – 40 cm s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Její květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou složeny až z 200 jednotlivých jazykových květů. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena poměrně snadno šíří pomocí větru na velké vzdálenosti. Celou rostlinu prostupují mléčnice, které při utržení roní bílou silně hořkou šťávu latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé hnědé skvrny. Je považována za nitrofilní druh rostlin, to znamená, že preferuje půdy bohaté na dusík. Vyhýbá se mokrým loukám a vlhkým místům. V posledních desetiletích se pampeliška masivně rozšířila a navýšení četnosti je zapříčiněno změnami využití krajin. Sečení luk probíhá v mnohem menší míře a později, a tak má pampeliška čas v květnu vysemenit a hojně se rozšířit do svého neobdělávaného okolí.
Kromě využití v léčitelství má i důležité místo v jídelníčku. Na účinné látky je bohatý hlavně kořen obsahující hořčiny, třísloviny, inulin (na podzim až 40 %, na jaře jen kolem 2 %), triterpeny, steroly, aminokyseliny, kaučuk (až 25 %), fytocidy, cukry, bílkoviny a minerální látky jako měď, draslík a mangan. Dále vitamíny A, B, C, D. Sacharid inulin je důležitý pro diabetiky a pražené kořeny se uvádějí jako náhražka kávy. Droga je bez zápachu a má mírně nahořklou chuť. Účinně se projevuje při zánětech močových cest, ledvinových kaméncích, podporuje tvorbu a vylučování žluči a při žaludečních poruchách zvyšuje chuť k jídlu. Působí na tvorbu žaludečních kyselin a výrazně ovlivňuje činnost jater a ledvin. Využívá se při onemocnění sleziny, zvýšené kyselosti žaludku a při pálení žáhy.
Kořen se sbírá před rozkvětem nebo na podzim po skončení doby květu a listy sbíráme brzy na jaře. Listy se využívají pro čištění krve, pomáhají při trávení, brání tvorbě žlučových kamenů a z mladých listů se připravuje zdravý jarní salát zvlášť bohatý na vitamín C. Listy jsou křehké a jejich chuť je jen mírně nahořklá. Obsahují velmi důležité vitamíny a minerály, například vitamin B6, thiamin, riboflavin, vitamín C, železo, vápník, draslík, kyselinu listovou, hořčík nebo mangan. Už jen malé množství nasbíraných listů dokáže pokrýt vaši doporučenou denní dávku vitamínu K nebo A. Jejich další složky ze skupiny flavonoidů, například zeaxanthin nebo cryptoxanthin, mají přímo léčebné účinky. Zeaxanthin pomáhá chránit oční sítnici proti UV záření a cryptoxanthin bojuje v těle proti bujení rakovinových buněk v ústech nebo plicích.
Obsažený chlorofyl má schopnost povzbuzovat metabolismus. Lze ji použít k detoxikaci organismu a k podpoře snižování nadváhy. Zevně se používá šťáva na bradavice, při onemocnění kůže, nedostatku vitamínů, chudokrevnosti a revmatických potížích. Podpůrně proti cukrovce je nemocným doporučováno, pro obsah inulinu v době květu, sníst denně až šest stonků po odstranění květu. Stonky se pomalu žvýkají a kořen se používá do diabetických čajů. Jako diuretického prostředku se pampelišky užívá při zvýšeném krevním tlaku a zadržování vody v organismu. Drogu sušíme ve stínu, na slunci či uměle do teploty 50 °C a to dokonale, jinak snadno zplesniví. Usušený kořen skladujeme v suchu, neboť i dobře vyschlá droga přijímá vzdušnou vlhkost a ta ji časem znehodnocuje. Květy se občas sbírají na přípravu takzvaného pampeliškového medu, spolu s cukrem a vodou vytváří příjemný a velmi zdravý sirup, který je vynikající při nachlazení. Z květů se také připravuje pampeliškové víno a mladé rostliny jsou i dobrým krmivem pro domácí hlodavce. V lidovém léčitelství se dále doporučuje při chronické únavě či proti degradaci kostí a chrupavek. Bylinkáři také uváděli, že napomáhá vyvolat menstruaci a je vhodná k léčbě močových cest.
Je spousta dalších možných využití této pohledné a zároveň otravně plevelné rostliny. Tak příště, až se jí budete zbavovat ze záhonků, či ji budete míjet na jedné z procházek přírodou, vyzkoušejte její širokou škálu použití, když nám tento poklad příroda poskytuje zcela zadarmo a v hojné míře.
