Bez obalu

Kompostovat můžete i v bytě. Jak na to?

Také jste si donedávna mysleli, že kompostování je výsadou pouze domácností se zahradou? Ale kdeže! Kompostovat můžete i v pohodlí městského bytu. Nejen že získáte výborné hnojivo pro květiny, ale navíc můžete ekologicky likvidovat přebytečný odpad, který by jinak skončil v popelnici.

Podle odhadů tvoří biologicky rozložitelný odpad až třetinu objemu popelnic. Přitom odkládání bioodpadu na skládky je zbytečným plýtváním živinami, které se potom musí do půdy nahrazovat umělými hnojivy. A to je přece škoda.

4 důvody, proč kompostovat

Produkujete méně odpadu, takže ušetříte i za svoz popelnic.
Vytváříte si doma zadarmo skvělé hnojivo.
Nemusíte tak často chodit s odpadky.

Kompostovat můžete i kávu

Ještě než se podíváme na to, jak s kompostováním začít, je dobré si říct, co vše se dá kompostovat a co do kompostu rozhodně nepatří. Kromě zbytků ovoce a zeleniny můžete kompostovat květiny, trávu, ale také čajové sáčky nebo kávu. Do kompostu naopak nepatří zbytky masa a mléčné výrobky. To, že plasty, sklo, chemikálie nebo léky ke kompostování opravdu nejsou vhodné, snad není třeba ani zmiňovat.

Jdeme vermikompostovat

Když mi moje kamarádka loni nadšeně vyprávěla, jak doma kompostuje pomocí žížal, trošku mě zarazila. Představa, že ona milovnice designu bydlící v pražské prvorepublikové vile má doma kompostér, mi nějak nešla k sobě. Dokud jsem vermikompostér neviděla na vlastní oči. Nádherný designový kousek, který poslouží stejně dobře jako dekorace nebo podložka pod nohy. To, že se jedná o moderní způsob kompostování, by mě rozhodně nenapadlo. Navíc jsem měla vždy vžitou představu, že domácí kompostování musí být tak trochu cítit, což jak jsem se sama přesvědčila, rozhodně není pravda.

Při vermikompostování se využívá schopnosti žížal přeměnit přebytky domácnosti. Žížaly si moc rády pochutnají na shnilém banánu nebo slupkách od mrkve. Tedy na odpadu, který by jinak dost pravděpodobně skončil v popelnici. Vermikompostér si můžete vyrobit sami, ale pokud nejste úplný kutil, bude lepší si ho koupit i s návodem.

Když už máte vybraný typ, měli byste se poohlédnout po žížalách. Ideální k tomu účelu jsou speciální kalifornské žížaly, kterým opravdu chutná a navíc se rychle množí. Pohrdnou snad jen cibulí a česnekem, zázvorem a citrusy. A kde takové žížaly sehnat? Zkuste se podívat například na mapko.cz, kde najdete mapu komunitních zahrad a kompostérů ve svém okolí. Násadu žížal můžete sehnat také u specializovaných prodejců, dokonce si ji můžete nechat poslat ve speciální krabici až domů.

Aby se žížalám dařilo, měly by pobývat v teplotě mezi patnácti a dvaceti stupni. Přes léto můžete mít žížaly v kompostéru i na balkóně, ale jakmile venku klesne teplota k pěti stupňům nad nulou, měli byste je přesunout zpátky do bytu. Venku by jim byla totiž zima, což by mělo za následek ztrátu jejich schopnosti rozmnožování. Pro žížaly není vhodné ani přílišné teplo. Tím je myšlena teplota nad pětadvacet stupňů Celsia. Pokud budete mít vermikompostér umístěný na balkóně, dejte si pozor, aby nebyl vystaven přímému slunci. Při kompostování byste měli rovněž sledovat správnou vlhkost substrátu. Ti, co mají s kompostováním zkušenosti, radí kontrolovat kompostovaný materiál v dlaních. Pokud se při stisku objeví pár kapek vody, je vlhkost ideální. V případě, že je v něm hodně vody, měli byste do kompostéru přidat suchý natrhaný papír, a když je pro změnu příliš suchý, můžete přidat například navlhčený kartón od vajíček.

Výrobce plastového a designového vermikompostéru, který vlastní moje kamarádka, uvádí, že půl kilogramu kalifornských žížal sní denně kolem čtvrt kilogramu organické potravy, což by mělo odpovídat množství vyprodukované čtyřčlennou rodinou. No, můžete si to klidně ze začátku vážit, abyste měli představu.

Při vermikompostování žížaly přeměňují zbytky z domácnosti na vermikompost, což je pevný produkt, a potom na tzv. žížalí čaj, což, jak už název napovídá, je tekutý produkt. Jak vermikompost, tak žížalí čaj (worm tea) využijete jako hnojivo při pěstování rostlin doma i venku. Věděli jste, že vermikompost získaný s pomocí žížal je považován za nejúčinnější organické hnojivo?

Jak kompostér „uvést do provozu“

Říká se, že začít je polovina úspěchu. Totéž platí také u kompostování. Nikdo si nemůže myslet, že si stačí koupit vermikompostér a žížaly a může začít kompostovat všechen biologický odpad ze dne na den. Začít je třeba postupně. Žížalám musíte nejprve připravit podestýlku, která je často již součástí zakoupeného kompostéru. Pokud podestýlku nemáte, můžete ji vytvořit z trávy, listí, roztrhaného a navlhčeného papíru, rašeliny nebo kokosového vlákna.

„Do podestýlky se vloží násada žížal a vhodné kousky bioodpadů menší než 5 cm. Největším problémem vermikompostování bývá špatná podestýlka. Přibývající zbytky jídla obsahují vodu a mohou zpomalit kompostovací proces a snížit množství žížal ve vermikompostéru. Nutné je tedy lůžko udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné,“ radí na webu kompostuj.cz.

Potom postupně začnete žížaly krmit. Žížaly se rozmnožují podle množství odpadu v kompostéru. Žížaly je třeba ovšem nepřekrmovat, množit se začnou zhruba za tři měsíce. Jakmile se zaplní první patro vermikompostéru, je čas připravit žížalám novou podestýlku do dalšího patra, kam se žížaly přestěhují. Spodní patro necháte dva až tři měsíce, kde se mezitím materiál přeměňuje na kompost. Ohledně zaškolení, jak pracovat s vermikompostérem, je dobré se spojit s někým, kdo s ním má již zkušenost a nabídne vám spoustu užitečných a praktických rad, například jak oddělit kompost od žížal nebo jak používat žížalí čaj.

Budete mít ze sebe radost

Pokud jste doposud zatím jen poctivě třídili odpad do barevně rozlišených kontejnerů, můžete se díky kompostování posunout ještě dál. Nejspíš budete sami překvapeni, jak se najednou sníží četnost vynášení odpadků do směsného odpadu. A až ponesete poloprázdný odpadkový koš do popelnice, ucítíte tu lehkost.

Třídění odpadu má kromě již výše popsaných benefitů jeden, o kterém se moc nemluví, ale je naprosto nezanedbatelný – vztah k jídlu a konzumu obecně. Je opravdu jen málo lidí, kteří se snaží třídit odpad, a je jim jedno, kolik ho vyprodukují. Právě na množství odpadu je vidět, jak jsme při nakupování uvědomělí.